Svatý Norbert

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Norbert z Xantenu)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Svatý Norbert z Xantenu
Norberts.jpg
Datum narození kolem 1082
Místo narození Xanten
Datum úmrtí 6. června 1134
Místo úmrtí Magdeburg
Svátek 6. červen
Místo pohřbení Strahovský klášter
Svatořečen 1582 papežem Řehořem XIII.
Úřady arcibiskup, zakladatel řádu premonstrátů
Uctíván církvemi římskokatolická církev, starokatolická církev
Atributy monstrance, patriarší kříž, pallium
Patronem Čech, premonstrátů, sester III. řádu svatého Norberta, za dobrý porod

Svatý Norbert z Xantenu (kolem 1082 Gennep nebo Xanten6. června 1134 Magdeburg) byl německý kněz, arcibiskup magdeburský a zakladatel premonstrátského řádu.

Život[editovat | editovat zdroj]

sv. Augustin předává Norbertovi svá řeholní pravidla, miniatura z prvního Norbertova životopisu, asi 1140
Ignác Mayer: Papež Honorius II. potvrzuje Norbertovi řádová pravidla, freska, 1774, Klášterní knihovna Nová Říše

Norbert se narodil mezi léty 10821085 ve Vestfálsku na hradě Gennep jako syn rytíře, patrona kláštera sv. Viktora v Xantenu. Žil typický život světského šlechtice a boháče své doby, až do příhody z roku 1115. Tehdy do Norberta při jízdě na koni udeřil blesk. Srazil ho z koně a Norbert při tom uslyšel shůry hlas, který ho káral za hříšné chování v dosavadním životě. Norbert se obrátil k hluboké víře, otázkou je, zda v té době již měl nižší kněžské svěcení podjáhna nebo byl mnichem. Za kněze jej označuje nejstarší legenda z doby kolem roku 1140. Mnich vyobrazený v bílé kutně na nejstarší dochované středověké italské fresce v sakristii kostela San Severo v Orvietu má popisku se jménem, které lze číst Norbert nebo Robert, bílá barva oděvu vyznačovala premonstráty i cisterciáky. Také na grafickém listu z kláštera ve Schläglu je Norbert vyobrazen jako mnich bez monstrance, později cakteristického poznávacího atributu.

Po zázračném pádu se obrátil k duchovnímu životu, dal se vysvětit na kněze a stal se potulným kazatelem. Roku 1120 se spolu s několika následovníky usadil na pustém místě v severovýchodní Francii, později zvaném Prémontré. Toto společenství se stalo základem premonstrátského řádu, založeného na pravidlech řehole sv. Augustina. Roku 1126 byl Norbert jmenován arcibiskupem v Magdeburku, kde také po několikaletém působení zemřel přirozenou smrtí v pověsti svatého muže. Roku 1215 byl prohlášen za blahoslaveného a těšil se lokální a řádové úctě. Během Tridentského koncilu byl jeho duchovní přerod vyhodnocen jako zázrak eucharistie, v roce 1582 byl svatořečen a nadále zobrazován s monstrancí jako symbolem eucharistie, s palliem biskupa a berlou s dvojitým patriarším křížem jako znameními katolické církevní autority.

Přenesení ostatků do Prahy[editovat | editovat zdroj]

Když se Magdeburg přiklonil k protestantství, získal strahovský opat Kašpar z Questenberka ostatky světce pro Prahu. Císař zaštítil jeho iniciativu a poručil i Albrechtovi z Valdštejna, aby byl translaci nápomocen asistencí svého vojska. Tělo bylo ve slavném procesí na přelomu roku 1626 a 1627 přeneseno na Strahov, a tak byl Strahovský klášter povýšen na prvořadé evropské centrum premonstrátského řádu.

Opat uspořádal na oslavu přenesení triumfální slavnosti. V průvodu 2. května 1627 nechyběly prapory s obrazy, slavobrány s pohyblivými figurami, hudba, ani divadlo. Pro náhrobek dal adaptovat a nově vysvětil dosavadní postranní kapli sv. Voršily a jejích družek, v ní dal zbudovat stříbrný sarkofág sv. Norberta pod knížecí korunou na sloupech a kapli uzavřít stříbrnou mříží. Do strahovské baziliky objednal v dílně malíře Jana Jiřího Heringa cyklus 10 obrazů se scénami ze života, zázraků a smrti sv. Norberta. Pro budoucí paměť vydal jak ilustrované knihy, tak medaili od Donáta Starcka, kterou dal při slavnosti rozhazovat mezi lid. Pražští premonstráti si také na papeži vymohli, aby zakázal ze světcových kostí odebírat relikvie, což bylo dodržováno až do 19. století. Kardinál Harrach sv. Norberta přičlenil k českým zemským patronům.

Úcta[editovat | editovat zdroj]

Svátek slaví římskokatolická církev 6. června. Sv. Norbert je uctíván jako zakladatel a patron řádu premonstrátů a premonstrátek, spolupatron českých zemí a Belgie, měst Magdeburg, Xanten a Prémontré, také v katolických oblastech Německa, v premonstrátských klášterech na Slovensku (Jasov), v Maďarsku a v Rakousku (Schlägl), v Itálii, Francii a v Belgii (arcidiecéze Antverpy a Lutych). Patří k typickým světcům protireformace, Vita Sancti Norberti z pera Chrysostoma van der Sterre byla vytištěna až roku 1622[1].

Ikonografie[editovat | editovat zdroj]

Sv. Norbert bývá jako jediný mužských světec vyobrazen s monstrancí buď v bílé řádové kutně kanovníka řádu premonstrátů, nebo v biskupském plášti s mitrou, palliem a patriarší berlou. Cyklus maleb ze světcova života často zobrazují Norbertův pád z koně, Norbertovu zbožnou matku, jeho jáhenské svěcení a kázání, heretika Tanchelma a jeho pokoření, zázraky a pokojnou smrt.

Památky před Tridentem[editovat | editovat zdroj]

  • Náhrobní deska a oltář v kostele Panny Marie (Liebfrauenkirche) v Magdeburku, zde se traduje, že Čechům v roce 1626 nebyly vydány pravé ostatky sv. Norberta, že zůstaly na původním místě pohřbu
  • Oltářní křídlo z Altengönny v Duryňsku (kolem 1500),
  • oltářní obraz v klášteře Mansfeld v Sasku,
  • sklomalba na zámku Stolzenfels z počátku 16. století.

Památky potridentské[editovat | editovat zdroj]

  • Cornelis de Vos: Občané města Utrecht vracejí sv. Norbertovi monstranci a liturgické nádobí, které mu uloupil kacíř Tanchelm, olejomalba, Antverpy, Muzeum krásných umění
  • Michiel van der Voort: Kazatelna s dřevořezbou pádu sv. Norberta z koně, 1721-1723, katedrála sv. Rumbolda v Mechelen
  • Jiří Vilém Neunhertz: Nástěnné malby v opatství v Schussenriedu (Švábsko)

České:

Kostely, kaple, ústavy:

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. LCI 8, s. 68

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Předchůdce:
Rudgar von Veltheim
Znak z doby nástupu Arcibiskup magdeburský
11261134
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Konrad von Querfurt