Nissenova vojenská bouda

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Nissenova vojenská bouda (německy Nissenhütte, anglicky Nissen hut) je název prefabrikované boudy z vlnitého plechu s půlkruhovou střechou o ploše 40 m², dlouhé 11,5 m a široké 5 m, kterou vyvinul v roce 1916 pro vojenské účely kanadský inženýr a důstojník Peter Norman Nissen. Jednalo se o levné a rychlé mobilní ubytování. Čtyřem až šesti vojákům trvala stavba takového ubytování kolem čtyř hodin.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Kanadský důlní inženýr a důstojník Peter Norman Nissen byl pověřen v roce 1916 britskou vládou výrobou ubytování pro vojáky, které by mohlo být postavené do čtyř hodin čtyřmi až šesti osobami. Koncipoval boudu z vlnitého plechu z prefabrikovaných dílů připomínající podélně rozpůlený sud.[1] Za druhé světové války byla na vojenské základně Quonset Point v roce 1941 vyrobena variace Nissenovy boudy z první světové války nazvaná podle základny Quonset hut. Model obletěl doslova celý svět.


Poválečné období[editovat | editovat zdroj]

Po druhé světové válce byly využívány (zejména v britské okupační zóně) tisíce takových Nissenových mobilních baráků pro uprchlé a vysídlené obyvatelstvo. Celé nouzové obytné komplexy se stavěly na okrajích vybombardovaných měst. Nissenovy boudy byly obývány dvěma rodinami odděleny většinou jen závěsem, v lepším případě tenkou stěnou. Jejich vybavení sestávalo ze židlí, stolu a patrových postelí. Vytápění zajišťovala kamínka nazývaná Kanonenofen. Někdy si rodiny zakládaly k nouzovému bydlení malé zahrádky pro vlastní obživu. Rozvod vody a sanitární zařízení se nacházely v samostatných budovách. Boudy z plechu nebyly izolované, v létě obyvatele sužovala uvnitř příšerná vedra a v zimě krápníky z kondenzované páry. Jen v Hamburku mělo bydlet v Nissenových boudách kolem 14 tisíc lidí.[2]


Současnost[editovat | editovat zdroj]

V některých ojedinělých případech, i když stavebně značně upravených, jsou Nissenovy boudy obývány i v roce 2014. [3] V Německu jsou chráněnou stavební památkou.[4] Několik málo dochovaných takzvaných “Nissenhütten” lze dodnes spatřit v Německu například:


Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nissenhütte na německé Wikipedii.

  1. Die Nissenhütte, Alltag v 50. letech Archivováno 15. 2. 2015 na Wayback Machine
  2. Schönes Wohnen in der Nissenhütte, Weser-Kurier z 20. února 2012.
  3. Schönes Wohnen in der Nissenhütte, Weser-Kurier z 20. února 2012.
  4. Nissenhütte in Husum - Ehepaar wehrt sich gegen Denkmalschutz bei shz.de. vom 29. Januar 2014

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Uwe Carstens: Die Nissenhütte. In: Carsten Fleischhauer, Guntram Turkowski (Hrsg.): Schleswig-Holsteinische Erinnerungsorte. Volkskundemuseum Schleswig Boyens, Heide 2006, ISBN 978-3-8042-1204-6.
  • Uwe Carstens: Zur Geschichte der Notunterkünfte nach dem 2. Weltkrieg am Beispiel eines Nissenhüttenlagers. In: Jahrbuch für Ostdeutsche Volkskunde. Band 35, Elwert, Marburg 1992, ISBN 3-7708-0998-X.
  • Hermann Heidrich, Ilka E. Hillenstedt (Hrsg.): Fremdes Zuhause. Flüchtlinge und Vertriebene in Schleswig-Holstein nach 1945 Schleswig-Holsteinisches Freilichtmuseum Molfsee. In: Zeit + Geschichte. Band 13, Wachholtz, Neumünster 2009, ISBN 978-3-529-02800-7.
  • Henning Burk, Erika Fehse, Marita Krauss, Susanne Spröer, Gudrun Wolter: Fremde Heimat – Das Schicksal der Vertriebenen nach 1945, Schriftenreihe 1164 der Bundeszentrale für politische Bildung, Bonn 2011, ISBN 978-3-8389-0164-0.