Ninhydrin

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ninhydrin
Strukturní vzorec
Strukturní vzorec
Obecné
Systematický název2,2-dihydroxyindan-1,3-dion
Sumární vzorecC9H6O4
Identifikace
Registrační číslo CAS485-47-2
Vlastnosti
Molární hmotnost178,146 g/mol
Teplota tání250 °C
Hustota0,862 g/cm3
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ninhydrin je organická sloučenina vyskytující se ve formě bílých až světle žlutých krystalků. Používá se především ke stanovení amoniaku a aminokyselin. Při těchto reakcích vzniká tmavě modrá až fialová sloučenina, známá též jako Ruhemannův purpur.

Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

Ninhydrin je pevná krystalická látka. Barva je bílá nebo světle žlutá. Je dobře rozpustný ve vodě i ethanolu, naopak jen těžce v diethyletheru a chloroformu. Lokálně dráždí sliznice a kůže, přičemž je barví domodra.

Použití[editovat | editovat zdroj]

Otisk prstu z ninhydrinu

Ninhydrin se používá k analýze aminokyselin, z nichž je složena bílkovina - díky hydrolýze se bílkovina rozštěpí na jednotlivé aminokyseliny, které následně zreagují s ninhydrinem. Ninhydrin tvoří purpurový produkt při reakci s alfa-aminokyselinami, zatímco reakce s iminovou skupinou prolinu a hydroxyprolinu dává žlutý produkt.[1]

Ninhydrin může být také využit k analýze amonného iontu. Roztok s jeho předpokládaným obsahem je titrován ninhydridem na vhodném substrátu (například silikagel) - pokud roztok amonný iont skutečně obsahoval, získá výraznou modrofialovou barvu. Obvykle se ninhydrin používá v daktyloskopii k hledání otisků prstů (díky aminokyselinám a peptidům, které se sloupávají z kůže a které s ninhydrinem reagují).[2] Může být také součástí samoopalovacích krémů.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ninhydrin na anglické Wikipedii.

  1. VOET, Donald; VOET, Judith. Biochemistry. 4. vyd. [s.l.]: John Wiley & Sons, 1990. Dostupné online. ISBN 978-0470-57095-1. 
  2. MENZEL, E.R. Manual of fingerprint development techniques. London: Home Office,Scientific Research and Development Branch, 1986. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]