Nikolaj Viktorovič Podgornyj

Nikolaj Viktorovič Podgornyj
*Николай Викторович Подгорный*
Nikolaj Viktorovič Podgornyj; Николай Викторович Подгорный
	Podgornyj jako host na sjezdu SED v Berlíně (1963)
6. Předseda prezídia Nejvyššího sovětu SSSR
	Ve funkci:; 9. prosinec 1965 – 16. červen 1977
Předchůdce	Anastáz Ivanovič Mikojan
Nástupce	Leonid Iljič Brežněv
První tajemník ÚV KS Ukrajiny
	Ve funkci:; 26. prosinec 1957 – 2. červenec 1963
Předchůdce	Alexej Illarijonovič Kiričenko
Nástupce	Pjotr Jefimovič Šelest
Stranická příslušnost
Členství	Komunistická strana Sovětského svazu
Narození	18. únor 1903 ; Karlovka, Ruské impérium
Úmrtí	11. leden 1983 (79 let) ; Kyjev, Ukrajinská SSR, SSSR
Místo pohřbení	Novoděvičí hřbitov
Děti	Anatolij Pidhornyj
Alma mater	National University of Food Technologies (do 1931)
Profese	státník, inženýr a politik
Náboženství	ateismus
Ocenění	Řád rudého praporu práce (1948); Leninův řád (1957); Leninův řád (1958); medaile Za pracovní udatnost (1959); Leninův řád (1963); … více na Wikidatech
Podpis
Commons	Nikolai Podgorny
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nikolaj Viktorovič Podgornyj (rusky Николай Викторович Подгорный, Nikolaj Viktorovič Podgornyj, ukrajinsky Микола Вікторович Підгорний, Mykola Viktorovyč Pidhornyj; 5. února^jul./ 18. února 1903^greg., Karlovka – 11. ledna 1983, Kyjev) byl sovětský komunistický politik ukrajinské národnosti. Během éry Leonida Iljiče Brežněva, coby šéfa strany, zastával v letech 1965 až 1977 funkci hlavy státu – předsedy Prezídia Nejvyššího sovětu SSSR.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Pocházel z dělnické rodiny z Karlovky v dnešní Poltavské oblasti Ukrajiny. Svoji první veřejnou funkci zastával od 18 let: v letech 1921 až 1923 působil jako tajemník okresního výboru Komsomolu. Poté studoval Kyjevský polytechnický institut (1923–1926) a Kyjevský technologický institut potravinářského průmyslu (1926–1931). Od roku 1930 byl členem komunistické strany. Po dokončení studia pracoval v cukrovarnictví. Vysoké funkce zastával od roku 1938, kdy se stal náměstkem Lidového komisariátu (tzn. ministerstva) cukrovarnického průmyslu Ukrajinské SSR. Zemřel 11. ledna 1983 v Kyjevě, pochován byl na Novoděvičském hřbitově v Moskvě.

Přehled funkcí[editovat | editovat zdroj]

Od	do	Název funkce
1938	1940	Náměstek lidového komisaře potravinářského průmyslu Ukrajinské SSR
1940	1942	Náměstek lidového komisaře potravinářského průmyslu SSSR
1942	1944	Ředitel Moskevského technologického institutu potravinářského průmyslu
1944	1946	Náměstek lidového komisaře potravinářského průmyslu Ukrajinské SSR
1946	1950	Stálý zástupce rady ministrů Ukrajinské SSR při radě ministrů SSSR
1950	1953	První tajemník Charkovského oblastního výboru Komunistické strany Ukrajiny
1953	1957	Druhý tajemník ústředního výboru Komunistické strany Ukrajiny
1957	1963	První tajemník ústředního výboru Komunistické strany Ukrajiny
1963	1965	Tajemník pro lehký průmysl ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu
1965	1977	Předseda prezídia Nejvyššího sovětu Svazu sovětských socialistických republik

Jiné stranické funkce[editovat | editovat zdroj]

Od	Do	Název funkce
1952	1966	Člen ústředního výboru Komunistické strany Ukrajiny
1952	1953	Kandidát byra ústředního výboru Komunistické strany Ukrajiny
1952	1956	Člen ústřední revizní komise Komunistické strany Sovětského svazu
1953	1963	Člen byra (resp. předsednictva) ústředního výboru Komunistické strany Ukrajiny
1956	1981	Člen ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu
1960	1977	Člen předsednictva (resp. od 1966 politbyra) ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Sovětská vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Hrdina socialistické práce – udělen dvakrát – 16. února 1963 a 16. února 1973
Leninův řád – udělen pětkrát – 26. dubna 1957, 26. února 1958, 16. února 1963, 2. prosince 1971 a 16. února 1973^[1]
Řád rudého praporu práce – 23. ledna 1948^[1]
Medaile Za pracovní udatnost – 25. prosince 1959^[1]

Zahraniční vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

velkokříž Řádu bílé růže – Finsko, 14. října 1969
Řád Bílého lva I. třídy s řetězem – Československo, 5. května 1970^[2]
Pamětní medaile 2500. výročí Perské říše – Írán, 14. října 1971
velkokříž Řádu za zásluhy Polské lidové republiky – Polsko, 1975^[3]
velkokříž Řádu somálské hvězdy – Somálsko

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

↑ ^a ^b ^c Подгорный Николай Викторович. www.warheroes.ru [online]. [cit. 2020-08-02]. Dostupné online.
↑ Československý řád Bílého lva 1923–1990: Jmenný rejstřík nositelé (podle matrik nositelů a spisů z fondu KPR) Dostupné online
↑ Nowiny : dziennik Polskiej Zjednoczonej Partii Robotniczej. 1975, nr 146-168 (lipiec). [s.l.]: Wydaw. Prasowe RSW „Prasa” Dostupné online.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Obrázky, zvuky či videa k tématu Nikolaj Viktorovič Podgornyj na Wikimedia Commons

[:0-1] Подгорный Николай Викторович. www.warheroes.ru [online]. [cit. 2020-08-02]. Dostupné online.

[2] Československý řád Bílého lva 1923–1990: Jmenný rejstřík nositelé (podle matrik nositelů a spisů z fondu KPR) Dostupné online

[3] Nowiny : dziennik Polskiej Zjednoczonej Partii Robotniczej. 1975, nr 146-168 (lipiec). [s.l.]: Wydaw. Prasowe RSW „Prasa” Dostupné online.

[1]

[2]

[3]