Nikolaj Rejngoldovič Šmidt
| Nikolaj Rejngoldovič Šmidt | |
|---|---|
 | |
| Narození | 31. října 1906 Kyjev |
| Úmrtí | 26. srpna 1942 (ve věku 35 let) Taškent |
| Povolání | inženýr |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Nikolaj Rejngoldovič Šmidt (rusky Николай Рейнгольдович Шмидт; 31. října 1906 Kyjev – 26. srpna 1942 Taškent) byl sovětský radioinženýr a radioamatér. Jako první zachytil rádiové vysílání trosečníků vzducholodi Italia (3. června 1928)[1] a pomohl tak jejich záchraně.[2]
Životopis
[editovat | editovat zdroj]V roce 1920 se během studií na škole ve Vladivostoku začal zajímat o radiotechniku a ve 14 letech sestavil svůj první jiskrový vysílač. Pokusy s rádiovým vysílačem vzbudily u představitelů japonských okupačních sil podezření ze špionáže: vysílač byl zabaven a Nikolaj Šmidt načas zanechal radiotechnických experimentů.[3]
V roce 1924 v Nižním Novgorodu pokračoval v práci na návrzích vysílacích a přijímacích rádiových zařízení. Od roku 1925 pracoval jako promítač – nejprve ve vsi Zavetluže, poté ve vsi Vochma v Severodvinské gubernii. Od roku 1924 do roku 1928 „navrhl mnoho různých přijímačů, hlavně s elektronkami s dvojitou mřížkou s nízkým anodovým napětím“[3].
Ve vesnici Vochma zachyytil 3. června 1928 jako první na světě[1] nouzový signál posádky vzducholodi Italia, která havarovala v Arktidě.[3] Tehdy použil podomácku sestavený krátkovlnný jednolampový přijímač.
Jako účastník záchrany Italů dostal zlaté hodinky s osobním věnováním, pamětní odznak Ústřední rady Osoavichim a diplom Společnosti přátel rozhlasu.
Pracoval na ministerstvu spojů SSSR (Наркомсвязь), ve vědecko-výzkumném zařízení ministerstva spojů Uzbecké SSR, v uzbeckém oddělení spojů.
V prosinci 1941 bylo u něj doma nalezeno vysílací vybavení (za války zakázáno) a rovněž některé utajované dokumenty ministerstva spojů. Kromě toho mu byla kladena za vinu kritická prohlášení k personální politice vlády. Byl obviněn z protisovětské agitace a špionáže. Zvláštní výbor při NKVD SSSR (Особое совещание при НКВД СССР) jej 1. srpna 1942 odsoudil k smrti za protisovětskou agitaci (trestní řízení vedené kvůli obvinění ze špionáže bylo pro nedostatek důkazů zastaveno). Popraven zastřelením byl 26. srpna 1942. V roce 1984 pak byl rehabilitován.[4][5][6]
Odkaz v kultuře
[editovat | editovat zdroj]V koprodukčním italsko-sovětském filmu Červený stan z roku 1969 postavu Šmidta ztvárnil Nikolaj Ivanov.[7] V době uvedení filmu do sovětských kin Šmidt ještě nebyl rehabilitován.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Шмидт, Николай Рейнгольдович na ruské Wikipedii.
- ↑ a b Первый принявший «SOS». Вечерняя Москва [online]. 1928-10-08 [cit. 2024-11-26]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ SOBOTKA, Petr; MATUŠKOVÁ, Leona. Polární trosečníky zachránila vysílačka, která neměla být na palubě. ČRo Dvojka – Meteor [online]. Český rozhlas, 2018-06-09 [cit. 2024-11-26]. Dostupné online.
- ↑ a b c БОРИСОВ, Ефим. Тот, кто услышал «SOS». Огонёк [online]. 1928-10-21 [cit. 2024-11-26]. Roč. 1928, čís. 43. Dostupné online. (rusky)
- ↑ Шмидт Николай Рейнгольдович. arch2.iofe.center [online]. [cit. 2024-12-22]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ СМЕРДОВ, Анатолий. Покорители Арктики.. www.boxma.ru [online]. 2014-03-11 [cit. 2024-12-23]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ Шмидт Николой Рейнгольдович (1906-1942). Полярная Почта [online]. [cit. 2024-12-23]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ Česko-Slovenská filmová databáze. Heslo Červený stan. www.csfd.cz [online]. [cit. 2024-11-25]. Dostupné online.