Nikolaj Ježov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Nikolaj Ivanovič Ježov
Ezhov NI.jpg
Narození19. dubnajul. / 1. května 1895greg.
Petrohrad
Úmrtí6. února 1940 (ve věku 44 let)
Moskva
Příčina úmrtístřelná rána
Místo pohřbeníDonský hřbitov
Povolánípolitik a voják
OceněníLeninův řád
Řád rudého praporu
jubilejní medaile 20 let Dělnicko-rolnické rudé armády
Honorary officer of the State Security
Politická stranaKomunistická strana Sovětského svazu
Manžel(ka)Jevgenija Ježovová
Funkceposlanec Nejvyššího sovětu SSSR
PodpisNikolaj Ivanovič Ježov – podpis
Citát
Vzrůstem jsem sice malý, ale mé ruce jsou tvrdé – stalinské
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nikolaj Ivanovič Ježov (1. května 1895 Petrohrad5. února 1940 Moskva), kvůli malému vzrůstu, pouhých 151 cm, přezdívaný krvavý skrček, byl sovětský politik. V letech 1936–1938 byl šéfem NKVD (ministrem vnitra) a tím i všemocné sovětské policie během tzv. Velkého teroru – někdy nazývaného „ježovština“. Nakonec byl však i on, jako nepohodlný, zbaven funkce a zastřelen.

Život[editovat | editovat zdroj]

Vzestup[editovat | editovat zdroj]

Ježov se narodil buď v Petrohradu nebo v jihozápadní Litvě (pravděpodobná místa Veiveriai, Marijampolė nebo Kaunas), ale jako oficiální místo narození se uvádí Petrohrad. Jeho otec Ivan Ježov[1] pocházel z ruské rolnické rodiny[2] z vesnice Volchonšino. Pracoval jako hudebník, lesní stráž, vedoucí nevěstince a jako malíř pokojů.[3] Jeho matka Anna Antonova Ježovová byla Litevka.[4] Přestože ve svých oficiálních životopisných formách úváděl, že zná litevštinu a polštinu, ve svých pozdějších výsleších to popřel.

Měl malou, nevýraznou postavu, později tak kontrastující s jeho brutalitou. Nijak nevynikal inteligencí a získal pouze základní vzdělání. V letech 1909 až 1915 byl zaměstnán jako pomocník krejčího a jako dělník v továrně. Mezi roky 1915 a 1917 sloužil v ruské armádě. Několik měsíců před Říjnovou revolucí se připojil k bolševikům. Za ruské občanské války bojoval v Rudé armádě. Po únoru 1922 pracoval v politickém aparátu komunistické strany, většinou jako sekretář různých regionálních výborů strany. V roce 1927 byl přeřazen do distribučního a účetního oddělení komunistické strany a později se stal šéfem tohoto úřadu. Od roku 1929 do roku 1930 byl náměstkem lidového komisaře zemědělství. V prosinci 1930 byl jmenován hlavou několika oddělení strany: oddělení speciálních záležitostí, personálního a průmyslového oddělení. V roce 1934 byl zvolen do Ústředního výboru VKS(b) a od února 1935 do března 1939 byl také předsedou Ústřední komise stranické kontroly (velmi mocný a obávaný orgán, který prováděl čistky ve straně).

Jeho loajalita ke Stalinovi byla bezmezná, což mu v době vzestupu nových kádrů nahrazujících staré bolševiky umožnilo strmý vzestup vzhůru. Fanaticky podporoval čistky a v roce 1935 napsal článek, ve kterém argumentoval, že politická opozice musí nakonec vést k násilí a terorismu. V předvečer Velkého teroru potřeboval Stalin někoho, kdo by s bezmeznou loajalitou vykonával jeho příkazy, a proto zbavil funkce (a později nechal popravit) šéfa NKVD Jagodu (ačkoli i on byl stalinista a tvrdý likvidátor „trockistů“) a nahradil ho právě Ježovem. Kromě toho se Ježov stal členem předsednictva ÚV.

V roce 1936 se Ježov dostal téměř na vrchol pyramidy výkonné moci v SSSR, když se stal lidovým komisařem vnitřních věcí (NKVD), tj. ministrem vnitra. Jako šéf všemocné policie měl za úkol provádět generální čistku v celé sovětské společnosti – především ve straně, v armádě, ve státní správě a mezi elitou.

Nejprve však byl přeorganizován samotný NKVD. Ježov zlikvidoval (většinou i fyzicky) staré kádry (činnost rozvědky byla paralyzována) a nahradil je svými lidmi, kteří se ničeho neštítili. Další předehrou k čistkám bylo zlegalizování fyzického násilí při výsleších proti nejnebezpečnějším zločincům – tedy proti nepřátelům lidu.

Vrchol čistek probíhal v letech 1937 a 1938 a Ježov byl jejich hlavním vykonavatelem, avšak strůjcem a zadavatelem v pozadí byl pochopitelně Stalin. Díky Stalinově taktice se většina samotných obětí domnívala, že za všechno může NKVD v čele s Ježovem a Stalin vůbec netuší, co se ve státě děje. Vrcholem Ježovovy kariéry byla oslava 20. výročí sovětské policie dne 20. prosince 1937, kde byl Ježov oslavován a veleben jako Stalinův nadaný žák.

Pád a poprava[editovat | editovat zdroj]

Předzvěstí Ježovova politického pádu bylo jeho jmenování na post lidového komisaře lodní dopravy (duben 1938). Tehdejší praxí bylo, že nepohodlná osoba byla nejprve přeřazena na nevýznamnou funkci a po opadnutí zájmu zlikvidována. Ježov však zatím stále byl i šéfem NKVD. Stalin ale musel již dříve rozhodnout o odstranění Ježova, který měl ruce od krve a věděl příliš mnoho. Nejprve se koncem srpna 1938 dostal na místo Ježovova zástupce Stalinův chráněnec Lavrentij Berija. 11. listopadu 1938 byl Ježov zbaven funkce lidového komisaře vnitřních věcí (NKVD) a 25. listopadu ho Berija nahradil. 3. března 1939 byl Ježov zbaven všech svých funkcí a 10. dubna zatčen. Odmítl se přiznat, že chystal spiknutí proti Stalinovi. 4. února 1940 byl zastřelen. Dopadl tedy stejně jako jeho předchůdce Genrich Jagoda i jeho nástupce Berija o více než 13 let později.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Marc Jansen and Nikita Petrov, Stalin's loyal Executioner: People's Commissar Nikolai Yezhov, (2002) p. 1
  2. Interrogations of Nikolai Ezhov, former People's Commissar for Internal Affairs. [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Stephen Kotkin, Waiting for Hitler, P. 224 "Little Blackberry"
  4. Marc Jansen and Nikita Petrov, Stalin's loyal Executioner: People's Commissar Nikolai Yezhov, (2002) p.2

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Předseda sovětské tajné policie
Předchůdce:
Genrich Jagoda
15. září 193625. listopadu 1938
Nikolaj Ježov
Nástupce:
Lavrentij Berija