Nikola Vapcarov
| Nikola Vapcarov | |
|---|---|
 | |
| Rodné jméno | Никола Йонков Вапцаров |
| Narození | 24. listopadujul. / 7. prosince 1909greg. Bansko |
| Úmrtí | 23. července 1942 (ve věku 32 let) Sofie |
| Příčina úmrtí | střelná rána |
| Místo pohřbení | Ústřední hřbitov v Sofii |
| Povolání | básník, spisovatel a důstojník |
| Národnost | bulharská |
| Alma mater | Námořní technická škola ve Varně (dnes Námořní akademie Nikoly Vapcarova) |
| Významná díla | Píseň motorů |
| Politická příslušnost | Svaz pracující mládeže |
| Manžel(ka) | Bojka Vapcarova (česká forma příjmení: Vapcarovová) |
| Rodiče | Jonko Vapcarov |
| Příbuzní | Boris (bratr) |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Nikola Jonkov Vapcarov, bulharsky Никола Йонков Вапцаров (7. prosince 1909, Bansko, Bulharsko – 23. července 1942, Sofie) byl bulharský básník a aktivista komunistické orientace. Za svého národního básníka ho považují v Bulharsku i v Severní Makedonii.
Životopis[editovat | editovat zdroj]
Narodil se v rodině bulharského revolucionáře Jonka Vapcarova. V roce 1926 začal studovat na námořní technické škole ve Varně, kde absolvoval v roce 1932. Sloužil poté na palubě lodi Burgas, jako námořník navštívil Istanbul, Alexandrii, Bejrút či Port Said. Posléze pracoval v Balabanovově dřevařské továrně v Kočerinovu.[1]
Organizoval též ochotnické divadlo a spolupracoval s Bulharskou komunistickou stranou. V roce 1936 byl kvůli pracovnímu úrazu propuštěn a přestěhoval se do Sofie. Zde pracoval jako technik a hasič na železnici. V Sofii začal psát poezii. Roku 1940 se nechal přemluvit Georgi Karaslavovem a vydal sbírku básní Písně motorů, jedinou knihu, která vyšla za jeho života. Ve stejném roce vedl kampaň za podpis sovětsko-bulharské smlouvy o přátelství a vzájemné pomoci, za což byl zatčen a internován v obci Godech. Bulharský car Boris III. se poté spojil s hitlerovským Německem, Němci však preventivně zemi stejně obsadili.
V té době se Vapcarovovi podařilo uprchnout a zapojit se do protifašistického odboje. Fašisté však měli v odboji tajného agenta, který jeho velkou část, včetně Vapcarova, udal. 4. března 1942 byl zatčen bulharskými úřady, čtyři měsíce mučen a nakonec 23. července zastřelen, spolu s dalšími dvanácti bulharskými antifašisty.
Po válce se jeho sbírka básní Písně motorů stala výkladní skříní nového režimu a byla přeložena do 30 jazyků.
Česká vydání[editovat | editovat zdroj]
- Z díla, Praha: Mladá fronta 1953, přeložil Kamil Bednář
- Zpěv: výbor veršů, Praha: Československý spisovatel 1982, přeložil Vlastimil Maršíček.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nikola Vaptsarov na anglické Wikipedii.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Nikola Vapcarov na Wikimedia Commons
