Nikola Petkov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Nikola Petkov
Stranická příslušnost
ČlenstvíBulharský zemědělský národní svaz

Narození21. července 1893
Sofie
Úmrtí23. září 1947 (ve věku 54 let)
Sofie
Příčina úmrtíoběšení
Místo pohřbeníSofie
RodičeDimitar Petkov
PříbuzníPetko Petkow (sourozenec)
Alma materUniverzita Paříž V
Profesepolitik a novinář
OceněníŘád Stara planina (2016)
CommonsNikola Dimitrov Petkov
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nikola Dimitrov Petkov (bulharsky Никола Димитров Петков, 8. července 1893 Sofie23. září 1947 tamtéž) byl bulharský politik, popravený jako odpůrce komunistického režimu.

Pocházel z rodiny s politickou tradicí: jeho otec Dimitar Petkov byl v letech 1906–07 předsedou bulharské vlády, starší bratr Petar Petkov byl za svoji činnost v opozici proti režimu Aleksandra Cankova v roce 1924 zavražděn.

Po ukončení sofijského gymnázia bojoval v balkánských válkách, v roce 1922 vystudoval na Sorbonně právo a politologii a působil ve Francii jako novinář do roku 1929, kdy se vrátil do Bulharska. Byl aktivní v Bulharském zemědělském lidovém svazu (BZLS), napsal životopis premiéra Aleksandra Stambolijského. V roce 1938 byl zvolen poslancem, ale pro kritiku autoritářského carského režimu byl zbaven mandátu a poslán do vyhnanství v Ivajlovgradu. V roce 1942 se stal jedním ze zakladatelů široké koalice protifašistických sil nazvané Vlastenecká fronta, která se převratem v září 1944 dostala k moci. Petkov byl poslancem za BZLS a ministrem koaliční vlády, postupně se v ní však dostával do konfliktů s představiteli Bulharské komunistické strany, usilujícími o mocenský monopol. Dne 5. června 1947 byl proto Petkov v budově parlamentu zatčen a obviněn z vlastizrady. Dne 15. srpna téhož roku byl odsouzen k trestu smrti, v noci na 23. září v Ústřední sofijské věznici popraven oběšením a pohřben do neoznačeného hrobu.[1]

Proces s Petkovem inspiroval anglického spisovatele Erica Amblera k napsání románu Případ Delčev.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. TEJCHMAN, Miroslav: Balkán ve 20. století. Karolinum Press, Praha 2017. ISBN 978-80-246-3178-3. S. 217-219

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]