Nieuport 28

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Nieuport 28
Nieuport 28C.1
Nieuport 28C.1
Určení stíhací letoun
Výrobce Nieuport
Šéfkonstruktér Gustave Delage
První let 1917
Uživatel American Expeditionary Forces
Flugwaffe
Vyrobeno kusů 297
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nieuport 28 byl francouzský jednomotorový stíhací dvouplošník z období první světové války.

Vznik a vývoj[editovat | editovat zdroj]

Nieuport 28 (N6215), letiště Romorantin, Francie, 1918

Ačkoliv se stíhací stroje Nieuport 11 a Nieuport 17 dobře uplatňovaly ve vzdušných soubojích, jedenapůlplošníkové uspořádání těchto strojů se vzpěrami tvaru V nedávalo velký příslib budoucího vývoje. Přechodový Nieuport 16 a postupně vylepšované typy Nieuport 23 až Nieuport 27 už výrobci příliš slávy nepřinesly.

Šéfkonstruktér Gustave Delage proto na jaře 1917 jeden Nieuport 24 upravil vestavěním širšího dvounosníkového spodního křídla a rotačního devítiválce Gnome Monosoupape 9Nc o výkonu 160 koní (117,67 kW). Konstrukce však vyžadovala další změny. Již 14. června vzlétl další prototyp s nepatrnou šípovitostí křídel, dolním o něco širším než předchůdce, stále však ještě užším než horní nosná plocha. Vzhledem k nosné ploše 18 m² obdržel označení Nieuport 18. Křídla s eliptickými konci spojovaly dvě vzpěry na každé straně. Větším změnám podlehl trup letadla s téměř kruhovým průřezem. Ocasní plochy byly převzaté z Nieuportu 27.

Po dalším obdobném prototypu se v říjnu 1917 objevily dva exempláře, které již měly křídla bez šípovitosti, jeden dokonce bez vzepětí, nadále s rozdílným rozpetím i hloubkou, avšak s překližkovým potahem trupu mezi kabinou a krytem motoru.

Letové zkoušky byly zahájeny v listopadu a vedly k opětné instalaci horního křídla s mírným vzepětím. Typ byl původně vyzbrojen pouze jedním kulometem Vickers ráže 7,7 mm vlevo na trupu, nyní však byla výzbroj zvětšena na dva. V této podobě byl letoun začátkem roku 1918 předveden zástupcům francouzského letectva, které mu přidělilo označení Nieuport 28 C.1. Objednávka sériových strojů však nakonec byla odřeknuta ve prospěch výkonnějšího typu SPAD S.XIII.

Společnost Nieuport se následně snažila vzbudit o nový stíhací letoun zájem úpravami se skořepinovými trupy a výkonnějšími motory, devítiválcem Gnome o 180 koních (132,39 kW) a jedenáctiválcem Clerget o výkonu 200 koní (147,1 kW).

Nasazení[editovat | editovat zdroj]

Nieuport 28C.1 95. perutě AEF, Francie, 1918
Piloti 94. perutě, Eddie Rickenbacker, Douglas Campbell a Kenneth Marr pózují před Nieuportem 28C.1

Aviation Militaire Nieuport 28C.1 do výzbroje nezařadilo a prvním odběratelem 297 strojů se tak staly Americké expediční síly ve Francii. První nevyzbrojené kusy převzala koncem února 1918 95. peruť AEF, v polovině března následovaná 94. perutí. První operační lety uskutečnily 9. a 15. března. Piloti 95. perutě ovšem neměli střelecký výcvik a útvar byl proto až do 2. května stažen z fronty.

Mezitím byly stroje 94. perutě vyzbrojeny, ovšem na všech strojích bylo namontováno pouze po jednom kulometu. První skutečný bojový let peruť získala 28. března, první sestřel zaznamenal 14. dubna nad domovským letištěm nadporučík Douglas Campbell, jehož obětí se stal Pfalz D.IIIa.

K 28. červnu vznikla z 94., 95. a nově utvořených perutí č. 27 a 147, které velel major G. H. Bonnell, 1. stíhací skupina. Již 2. července utrpěla první větší ztráty, které se poté množily. Do konce července padlo osm pilotů do zajetí a devět zahynulo, mezi nimi syn bývalého amerického prezidenta T. Roosevelta. Od poloviny července Nieuporty 28C.1 u 94. a 95. perutě nahrazovaly SPADy XIII. Peruť č. 27 byla typem vyzbrojena ještě 1. srpna, kdy ztratila šest Nieuportů.

Po válce z padesáti dochovaných kusů 12 užíval útvar VF-2 ke startům z dělových věží bitevních lodí US Navy. Jeden americký Nieuport 28C.1 během války zabloudil do neutrálního Švýcarska, kde si stroj získal takovou oblibu, že po jeho vítězství v akrobatické soutěži roku 1922 bylo zakoupeno dalších 14 kusů. Malé množství sloužilo ve 20. letech 20. století v Řecku.

V USA armádní stroje, krátce užívané jako cvičné, po vyřazení posloužily s rozpětím zmenšeným o 1,5 m k závodění a později při natáčení filmů z války, především „Dawn Patrol“ z roku 1930 a jeho nové verze z roku 1938.

Uživatelé[editovat | editovat zdroj]

Nieuport 28C.1 94. perutě AEF vystavený ve Steven F. Udvar-Hazy Center

Hlavní technické údaje [editovat | editovat zdroj]

Nieuport 28C.1

Údaje podle[1]

Jednomístný jednomotorový stíhací dvouplošník smíšené konstrukce, potažený plátnem, s pevným ostruhovým podvozkem. Poháněl jej rotační hvězdicový devítiválec chlazený vzduchem, typu Gnome Monosoupape 9Nc o výkonu 160 koní (117,67 kW). Vyzbrojen byl dvěma synchronizovanými kulomety Vickers kalibru 0.303" (7,7 mm)

  • Rozpětí: 8,16 m
  • Délka: 6,40 m
  • Výška: 2,50 m
  • Nosná plocha: 16,0 m²
  • Hmotnost prázdného stroje: 456 kg
  • Vzletová hmotnost: 698 kg
  • Maximální rychlost ve výšce 2000 m: 198 km/h
  • Dostup: 5180 m
  • Čas výstupu do 2000 metrů: 5 min. 30 sec.
  • Dolet: 400 km

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f DAVILLA, Dr. James J.; SOLTAN, Arthur. French Aircraft of the First World War. Mountain View, CA: Flying Machines Press, 1997. ISBN 978-1891268090. Kapitola Nieuport 28, s. 405-408. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]