Nicolas de Neufville de Villeroy
Nicolas de Neufville, vévoda de Villeroy | |
---|---|
Narození | 14. října 1598 Paříž |
Úmrtí | 28. listopadu 1685 (ve věku 87 let) Paříž |
Povolání | voják |
Ocenění | rytíř Řádu svatého Ducha rytíř Řádu sv. Michala maršál Francie |
Choť | Madeleine de Blanchefort Créquy[1] |
Děti | Catherine de Neufville de Villeroy[2] François de Neufville de Villeroy[1] Françoise de Neufville de Villeroy |
Rodiče | Charles de Neufville[1] a Jacqueline de Harlay de Sancy |
Rod | Neufville de Villeroy family |
Příbuzní | Camille de Neufville de Villeroy[1] (sourozenec) Marie Lotrinská[2], Jindřich Lotrinský z Brionne[2], Karel Lotrinský[2][3], Šarlota Lotrinská[2][3], Ludvík Alfons Lotrinský[2][3], František Armand Lotrinský[2], Marguerite de Lorraine-Harcourt-Armagnac[3], Françoise de Lorraine-Harcourt-Armagnac[3], Camille de Lorraine-Harcourt-Armagnac[3], Armande de Lorraine-Harcourt-Armagnac[3], Isabelle de Lorraine-Harcourt-Armagnac[3], Philippe de Lorraine-Harcourt-Armagnac[3], Annas Marie de Lorraine-Harcourt-Armagnac[3] a Marguerite de Lorraine-Harcourt-Armagnac[3] (vnoučata) |
Funkce | ministr války Francie |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Nicolas V. de Neufville, vévoda de Villeroy (Nicolas V. de Neufville, duc de Villeroy, marquis de Villeroy et d'Alincourt, comte de Sault, seigneur de Magny) (14. října 1598, Paříž – 28. listopadu 1685, Paříž) byl francouzský vojevůdce, dvořan a politik. Od mládí sloužil v armádě, vyznamenal se během třicetileté války na různých evropských bojištích. V roce 1646 dosáhl hodnosti maršála Francie, zároveň byl vychovatelem mladého Ludvíka XIV.[4] Jeho nástupcem byl syn François (1644–1730), který byl též maršálem a zastával také vlivné úřady u dvora.
Životopis
[editovat | editovat zdroj]Pocházel ze šlechtického rodu, který dosáhl vlivného postavení během 16. a 17. století (předkové přitom ještě v 15. století byli obchodníky s rybami v Rouenu). Narodil se jako nejstarší syn diplomata Charlese de Neufville, markýze de Villeroy (1566–1642), po matce Jacqueline byl potomkem vlivné parlamentní rodiny Harlay de Sancy. Dětství strávil jako páže u dvora Ludvíka XIII. a již v roce 1615 byl jmenován guvernérem v Lyonu a provincii Lyonnais, fakticky tento úřad ale vykonával až od roku 1642 po smrti svého otce.[5] Za třicetileté války se zúčastnil vojenských tažení v Itálii, Španělsku a Nizozemí. Již v roce 1624 dosáhl hodnosti maréchal de camp (generálmajor), v roce 1643 byl povýšen na generálporučíka.[6] Proslul především dobytím pevnosti La Mothe-en-Bassigny v Lotrinsku (1645), v závěru třicetileté války byl vrchním velitelem v Pikardii (1647).
V roce 1642 po otci zdědil titul markýze de Villeroy (do té doby užíval titul markýze d'Alincourt) a v roce 1646 jej královna Anna Rakouská jmenovala guvernérem a vychovatelem Ludvíka XIV. a jeho mladšího bratra Filipa Orléanského. Téhož roku byl vlivem kardinála Mazarina povýšen do hodnosti maršála Francie. Korunovace Ludvíka XIV. v roce 1651 se zúčastnil v čestné hodnosti grand maître, téhož roku byl povýšen na paira s titulem vévody de Villeroy (povýšen byl v době frondy, oficiálně mu byl vévodský titul potvrzen až v roce 1663, kdy již Ludvík XIV. převzal osobně vládu). V roce 1662 se stal rytířem řádu sv. Ducha. Po pádu ministra Fouqueta v roce 1661 byl jmenován prezidentem finanční rady. Tento post se ale brzy stal pouhou ceremoniální formalitou, zatímco hlavní vliv v oblasti financí převzal ministr Colbert. Během devoluční války doprovázel Ludvíka XIV. na bojiště do Flander (1667), aktivně na pozici armádního velitele již ale nefiguroval.
Rodina a majetek
[editovat | editovat zdroj]Hlavní majetek měla rodina v provincii Lyonnais v okolí Lyonu, kde několik členů rodu zastávalo prakticky dědičně úřad guvernéra až do doby velké francouzské revoluce. Dalším rodovým sídlem byl zámek Alincourt severně od Paříže. V Paříži rodina žila v paláci Hôtel Villeroy poblíž Louvru, který byl přestavěn v roce 1640 a v dětství zde často pobýval Ludvík XIV. Palác byl prodán v roce 1671, nástupci vévody de Villeroy pak pobývali přímo u královského dvora ve Versailles.
V roce 1617 se oženil s Madeleine de Créquy (1609–1675), dcerou maršála Charlese de Créquy, vévody de Lesdiguières. Po rodině své manželky zdědil titul hraběte de Sault. Z manželství pocházely čtyři děti. Starší syn Charles de Neufville, markýz d'Alincourt (1626–1645), zemřel předčasně, dědicem a nástupcem byl mladší syn François (1644–1730), který byl vychováván spolu s Ludvíkem XIV. a později také dosáhl hodnosti maršála Francie.
Nicolasův mladší bratr Camille de Neufville (1606–1698) byl dlouholetým arcibiskupem v Lyonu (1654-1698) a patřil dlouhodobě k významným osobnostem církevní politiky za vlády Ludvíka XIV. Další bratr Ferdinand de Neufville (1608–1690) byl biskupem v Saint-Malo (1646–1657) a v Chartres (1657–1690).
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d Dominique Saint-Pierre: Dictionnaire historique des Académiciens de Lyon. Lyon: Académie des sciences, belles-lettres et arts de Lyon. březen 2017. ISBN 978-2-9559433-0-4.
- ↑ a b c d e f g Dostupné online. [cit. 2016-01-19].
- ↑ a b c d e f g h i j k Darryl Roger Lundy: The Peerage.
- ↑ Ottův slovník naučný, díl 26.; Praha, 1907; s. 706 (heslo Villeroy)
- ↑ Personální obsazení guvernérů francouzských provincií na webu Conseil du Roi dostupné online
- ↑ Dictionnaire historique et biographique des généraux français, Paříž, 1823; díl 8.; s. 166–169 dostupné online
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Nicolas de Neufville de Villeroy na Wikimedia Commons
- Rodokmen vévodů de Villeroy
- Historie rodiny de Villeroy