Nišiki-e

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Suzuki Harunobu (asi 1724-70): Předvádění kurtizány s jejími pomocnicemi (Partes Courtesan with Attendants), pozdní 1760, Nišiki-e (brokátový tisk), Chûban

Nišiki-e (錦 絵) zvaný též brokátový obrázek, je typ japonského vícebarevného tisku z dřevěného štočku. Původně byla většina tisků černobílá, ručně kolorovaná přidáním jedné či dvou barev. Tisk je tvořen pomocí samostatného vyřezaného dřevěného bloku. Ty jsou vyřezány pro každou barvu zvlášť a jsou pak používány postupně.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Technická inovace umožňující tisk různými barvami tak, aby vytvořily jeden kompletní obraz, je připisována japonskému rytci Kinroku. Technika se používá především pro tisk obrázků ve stylu ukiyo-e a vychází z historického japonského slohu, používaného pro ilustraci původní japonské literatury a poezie. Tento styl navazuje na styl jamato-e, nazvaný podle kraje Jamato, japonské provincie rozkládající se kolem starého hlavního města Nara (710–794). Od 9. století se tento styl dále rozvíjel v hlavním městě Heian-kjó, dnešním Kjótu. Tehdy zde sídlil císařský dvůr doby Heian (794–1185). Obřadní zvyky císařského dvora popisovala nejstarší díla japonské literatury a poezie, která byla provázena ilustracemi. Od 7. století v Japonsku existovaly také kulturní styky s Čínou. Importovaný čínský sloh se odrazil v tušové malbě zvané kara-e. Výsledkem spojení těchto dvou technik byl vznik škol ukijo-e a klasických škol.[1] V šedesátých letech 18. století byla technika zdokonalena a propagována tiskárnou japonského výtvarníka uměleckého tisku ve stylu ukiyo-e Suzuki Harunobu. V průběhu pěti let, od roku 1765 do své smrti v roce 1770, vyprodukoval tento umělec mnoho nišiki-e tisků. Tento styl a technika je také známá jako Edo-e (江 戸 絵 edo-e), odkazující na Edo, což byl název Tokia dříve, než se stalo hlavním městem. V období Meidži (明治 時代 Meiji-jidai), zvané někdy Meiji éra, která trvala od 23. října 1868 do 30. července 1912, tisky nišiki-e ilustrovaly novou módu, dovezené zboží, události, železnici a další nová témata. Noviny nišiki-e (新聞 錦 絵, shinbun nišiki-e) byly během tohoto období u veřejnosti velmi populární. Tvůrci tisku vytvářeli nišiki-e podle témat přebíraných z novin jako Tōkyō Nichinichi Shinbun a Yūbin Hōchi Shinbun.[2] V průběhu první čínsko-japonské války (1894–1895) popularita těchto tisků vzrostla. Během devítiměsíčního období bylo vytištěno na 3 000 kusů.[3] Zpravidla oslavovaly japonskou armádu a znevažovaly Číňany. Jasné barvy tisku, vzrušující scény a snadná pochopitelnost pro běžné obyvatele dělaly z nišiki-e dobrou alternativu k černobílým fotografiím.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nishiki-e na anglické Wikipedii.

  1. HONCOOPOVÁ, Helena. Knihy řezané do dřeva. Praha: Národní galerie Praha, 1997. 220 s. ISBN 80-7035-125-X. S. 30. 
  2. News nishikie
  3. KEENE, Donald. Impressions of the Front. Philadelphia: Philadelphia Museum of Art, 1983. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Forbes, Andrew ; Henley, David (2012). Suzuki Harunobu: 100 Beauties. Chiang Mai: Cognoscenti Books. ASIN: B00AC2NB8Y
  • Munsterberg, Hugo (1957). "The Arts of Japan: An Illustrated History." Tokyo: Charles E. Tuttle Company.
  • Paine, Robert Treat and Alexander Soper (1955). "The Art and Architecture of Japan." New Haven: Yale University Press.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]