Ngô Ðình Diệm

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Ngo Dinh Ziem)
Skočit na: Navigace, Hledání
Ngo Dinh Ziem
Ngo Dinh Diem - Thumbnail - ARC 542189.png
Stranická příslušnost
Členství Đảng Cần lao Nhân vị

Narození 3. ledna 1901
Hue
Úmrtí 2. listopadu 1963 (ve věku 62 let)
Ho Či Minovo Město
Profese politik
Commons Ngô Đình Diệm
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ngo Dinh Ziem (též Ngo Dinh Diem; viet. Ngô Đình Diệm), 3. ledna 1901 v Hue2. listopadu 1963 v Saigonu, byl vietnamský politik, první prezident Vietnamské republiky (Jižního Vietnamu) v letech 19551963.

Život[editovat | editovat zdroj]

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Diệm se narodil v době dynastie Nguyen v tehdejším hlavním městě Huế . Diệm byl horlivý nacionalista a antikomunista. V mladém věku se stal úředníkem ve francouzské koloniální správě. Jeho rodina pochází z bývalého katolického okrsku Phú Cam ve městě Huế. Jeho předci byli mezi prvními vietnamskými konvertity v 17. století. Rodina Ngô-Đình, spolu s ostatními vietnamskými katolíky, trpěla protikřesťanským pronásledováním císařů Minh Mạng a Tự Đức. V roce 1880, když Diệmuv otec, Ngô Đình Khả (1850–1925), studoval v britském Malajsku, byla téměř celá rodina Ngô-Đình vyhlazena při protikatolických bouřích vedených budhistickými mnichy. Přes 100 příslušníků rodu Ngô bylo upáleno za živa v kostele, včetně Khảových rodičů, bratrů a sester.

Ngô Đình Khả absolvoval katolickou školu v Britském Malajsku vyučující podle evropských osnov a naučil se zde také anglicky.

Pracoval jako tlumočník při kampani v Tonkinu v roce 1880, poté se stal vysoce postaveným mandarínem a prvním ředitelem Národní akademie v Huế, založené roku 1896,a rádcem císaře Thành Thái. Ačkoliv spolupracoval s francouskými silami, byl motivován spíše touhou po reformách a podobně jako Phan Châu Trinh, věřil, že nezávislost na Francii může vzejít pouze ze změn ve vietnamské politice, společnosti a kultuře. V roce 1907 po vynucené abdikaci císaře Thành Tháirezignoval a stáhl se z císařského dvora a stal se farmářem na venkově.

Po smrti příbuzných se Khả vzdal cíle stát se knězem a oženil se. Jeho první žena zemřela bezětná, poté se oženil znovu s Phạm Thị Thân a spolu měli 6 synů a 3 dcery: Ngô Đình Khôi, Ngô Đình Thị Giao, Ngô Đình Thục, Ngô Đình Diệm, Ngô Đình Thị Hiệp, Ngô Đình Thị Hoàng, Ngô Đình Nhu, Ngô Đình Cẩn, Ngô Đình Luyện. Rodina chodila každé ráno na mši a Khả, který ovládal latinu i čínštinu, se staral o vzdělání dětí v Bibli i konfuciánské klasice.

Mládí a vzdělání[editovat | editovat zdroj]

V dětství Diệm navštěvoval francouzskou katolickou základní škou v Huế a pracoval na rodinných rýžových polích.Poté se zapsal na soukromou školu založenou jeho otcem, kde studoval Francouzštinu, Latinu a klasickou čínštinu.V patnácti letech následoval staršího bratra, Ngô Đình Thục (pozdějšího vietnamského arcibiskupa), do kláštera.Klášterní život však shledal příliš přísným.Stejně jako jeho otec měl negativní postoj k francouzské kolonizaci.

a konci třední školy Lycée Quốc học dostal díky svým výborným výsledkům u zkoušek nabídku stipendia v Paříži, kterou ale odmítl a zapsal se v roce 1918 na prestižní francouzkou Školu veřejné správy a práva v Hanoi vzdělávající vietnamské úředníky. Zde zažil jediný romantický vztah v životě, když se zamiloval do dcery jednoho z pedagogů. Poté co vytrvala na svém rozhodnutí odejít do kláštera se stal celoživotním starým mládencem.

Osudy Diệmovy rodiny a katolické a konfuciánské vzdělání ovlivňovaly celý jeho život a kariéru.Do svých projevů vkládal odkazy na Bibli a Konfuciovy narozeniny byly ustanoveny státním svátkem.

Ranná kariéra[editovat | editovat zdroj]

Po ukončení studia jako premiant ročníku v roce 1921, Diệm následoval staršího bratra, Ngô Đình Khôi, a dal se k civilní správě Thừa Thiên jako nižší úředník.Začal jako mandarín nejnižšího stupně a další desetiletí neustále postupoval. Měl pověst nezkorumpovatelného workholica, katolíka a vietnamského patriota.

V roce 1933 se stal ministrem vnitra císaře Bảo Đại, ale o několik týdnů později po kompeenčních sporech s Francouzy odstoupil.

Během japonsko-francouzské správy byl pronásledován fFancouzy, ale byl chráněn japonskou vojenskou tajnou službou. V roce 1943 se ukrýval v domě vedoucího firmy Dainan Kōshi. V červenci 1944 se odebral na japonský konzulát v Hué, protože se obával, že bude uvězněn Francouzy. Kempeitai, na podnět konzula Ishida Masao, ho letecky přepravila vojenským strojem do ústředí 38. armády v Saigonu. Vstoupil do kontaktu s princem Cường Để, následníkem trůnu v japonském exilu, který byl připraven po odzbrojení francouzů v březnu 1945 a vyhlášení nezávislého Vietnamského císařství převzít se svou stínovou vládou moc. Japonsko se však překvapivě rozhodlo podpořit v čele Vietnamského císařství Bao Daie.

Exil[editovat | editovat zdroj]

Diệm požádal o povolení cesty do Vatikánu. Po získání povolení v srpnu 1950 se starším bratrem biskupem Ngô Đình Thục vycestoval. Před cestou do Evropy jel do Japonska kde se setkal s princem Cường Để, svým bývalým spojencem, a probíraly snahu Cường Để's navrátit se do Vietnamu a jeho schopnost hrát nějakou roli ve vlasti. Diệmuv přítel také zorganizoval setkání s Wesley Fishelem, s americkým profesorem politologie na University of California. Na Fishel uděla velký dojem a ten mu pomohl získat kontakty ve Spojených státech. V roce 1951 Diệm odletěl do USA hledat podporu vládních úřadů pro vietnamský antikomunsmus. V této snaze nebyl úspěšný a odletěl násedně do Evropy.

V římě získal audienci u papeše Pia XII, setkal se s francouzskými a vietnamskými funkcionáři v Paříži a kontaktova Bao Daie. Ten ho však odmítl a Diem se vrátil do USA získávat podporu.

Premiér[editovat | editovat zdroj]

V roce 1954 po ženevské dohodě, byl Bao Daiem jmenován premiérem jižní části Vietnamu.

Prezident Vietnamské republiky[editovat | editovat zdroj]

Na základě referenda v roce 1955 se stanovil rezidentem. Odmítl společné volby se severním Vietnamem, které dle dohody z Ženevy se měly uskutečnit v roce 1955, a to jdnak z obavy z manipulace voleb v severním Vietnamu, a jednak s poukazem na skutečnost, že jižní Vietnam, narozdíl od Severního, nebyl stranou této dohody a nebyl jí tedy vázán. Volby v jižním Vietnamu se uskutečnili až v roce 1959.

Opozice a puč[editovat | editovat zdroj]

V průběhu budhistické krize v roce 1963 byl pučem sesazen a společně se svým mladším bratrem Ngô Ðình Nhu bez soudu zastřelen. Jeho odstranění bylo uvítáno i Spojenými státy americkými. Třetí bratr Ngô Đình Cẩn byl při převratu zatčen, souzen a v květnu 1964 v Saigonu popraven. Smrti ušel jen čtvrtý z bratří, katolický biskup Ngô Đình Thuc, který byl v době převratu mimo zemi.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Dějiny Vietnamu. Nakl. Lidové noviny, Praha 2008
  • DUIKER, William J.: Ho Či Min - životopis. Nakl. BB/Art, Praha 2003