Nezávislá vláda Západní Thrákie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Nezávislá vláda Západní Thrákie
غربی تراقیا حكومت مستقله‌سی/Αυτόνομη Κυβέρνηση Δυτικής Θράκης/Независимо управление на Западна Тракия
 Bulharsko 1913 Bulharsko 
Vlajka státu
vlajka
geografie
Mapa
rozloha:
8 578 km²
obyvatelstvo
počet obyvatel:
234 700 (1913)
turečtina, řečtina, bulharština
islám
státní útvar
republika
piastr
vznik:
31. srpna 1913
zánik:
25. října 1913
Státní útvary a území
Předcházející:
Bulharsko Bulharsko
Nástupnické:
Bulharsko Bulharsko

Nezávislá vláda Západní Thrákie (osmanskou turečtinou غربی تراقیا حكومت مستقله‌سی – Garbi Trakya Hükûmeti Müstakilesi, řecky Αυτόνομη Κυβέρνηση Δυτικής Θράκης – Avtonomi Kyvernisi Dytikis Thrakis, bulharsky Независимо управление на Западна Тракия Nezavisimo upravlenie na Zapadna Trakija) byl krátkodobý stát vyhlášený 31. srpna 1913 po porážce Bulharska ve druhé balkánské válce a zaniklý 25. října téhož roku.

Oblast se nacházela zhruba na východě dnešního Řecka a jihu dnešního Bulharska, na historickém území Thrákie mezi dolními toky řek Mesta a Marica. Jejím hlavním bylo Komotiní, turecky zvané Gümülcine, podle nějž se někdy nazývá Gümülcinská republika. Měla rozlohu 8 578 km² a žilo zde téměř 235 tisíc obyvatel.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Souvislosti[editovat | editovat zdroj]

Balkán po první balkánské válce

Po skončení první balkánské války připadla podle Londýnské mírové smlouvy téměř celá Thrákie Bulharsku. Přesto byl car Ferdinand nespokojen, zejména pro nedosažení územních požadavků v Makedonii. V důsledku toho propukla druhá balkánská válka, kdy se všichni bývalí spojenci (Srbsko, Černá Hora a Řecko), Rumunsko a Osmanská říše obrátili proti Bulharsku.

10. června 1913 zahájili Turci postup směrem na západ a bez velkého odporu, s výjimkou Drinopole, obsadili celou jižní Thrákii, protože téměř všechny bulharské ozbrojené síly byly dislokovány na západě. Po porážce uzavřelo 10. srpna 1913 Bulharsko se svými bývalými spojenci a Rumunskem v Bukurešti mírovou smlouvu, ve které byly vymezeny hranice mezi nimi.

Vznik[editovat | editovat zdroj]

Ve snaze zabránit Bulharsku znovu území zabrat ustanovili zdejší muslimové 31. srpna provizorní vládu Západní Thrákie (osmanskou turečtinou غربی تراقیا حكومت موقته‌سی - Garbi Trakya Hükûmet-i Muvakkatesi, řecky Προσωρινή Κυβέρνηση Δυτικής Θράκης - Prosorini Kyvernisi Dytikis Thrakis, turecky Batı Trakya Geçici Hükûmeti). Nastolení správy proběhlo rychle a status quo byl uznán Tureckem, Řeckem i Bulharskem.[1] Také název územního celku byl změněn na Nezávislou vládu Západní Thrákie.

Pod britským nátlakem uzavřela 29. září 1913 Osmanská říše s Bulharskem mírovou smlouvu v Cařihradě. Podle ní připadlo území Bulharsku, které je 25. října obsadilo a anektovalo. Orgány autonomní správy fungovaly poté tajně.[2]

Dohry[editovat | editovat zdroj]

Území doznalo změny v roce 1915, kdy Osmanská říše postoupila Bulharsku oblast okolo Didymoteicha. Po ukončení první světové války ho v roce 1919 obsadila Francie a jeho jižní část připadla podle smlouvy z Neuilly Řecku. Zdejší muslimské obyvatelstvo bylo smlouvou z Lausanne vyňato z výměny obyvatelstva mezi Řeckem a Tureckem a místní Turci jsou uznanou národnostní menšinou. Na druhé straně používání bulharštiny bylo v Řecku po většinu meziválečného období zakázáno. V té době se část Bulharů vystěhovala do Bulharska, část emigrovala do USA. Během druhé světové války Bulharsko oblast znovu obsadilo a v letech 1941 — 44 anektovalo. Poté se navrátil předchozí stav.

Správa[editovat | editovat zdroj]

Poštovní známka v hodnotě 1 piastru orazítkovaná na poště v Komotiní

Vyhlášení svrchovanosti bylo velmi dobře připraveno. Po ustanovení provizorní vlády byly vytyčeny hranice, na správních budovách byly vyvěšeny vlajky. Beze změny byl přejat právní řád Osmanské říše a soudy zahájily slyšení. Také byla schválena státní hymna, vydány vlastní pasy[3] a poštovní známky. Byla přejata osmanská měna (1 piastr = 40 para)[4] a připravoval se státní rozpočet.

Prezidentem země byl Hoca Salih Efendi. Armáda, jejímž velitelem byl Süleyman Askerî Bey, měla stálou sílu 29 170 mužů a tvořila ji vesměs pěchota.[3] Vláda měla 7 členů a po jednom zástupci v ní měli Řekové, Arméni a židé.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Etnická mapa jižní Thrákie podle Ljubomira Miletiče z roku 1912

Složení obyvatelstva:[5]

národnost/náboženství obyvatel podíl
muslimové (Turci, Pomaci, Romové aj.) 185 000 78,82 %
pravoslavní Bulhaři 25 500 10,86 %
pravoslavní Řekové 22 000 9,37 %
židé, Arméni aj. 2 200 0,94 %
Celkem 234 700 100,00 %

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Гюмюрджинска република na bulharské Wikipedii a Provisional Government of Western Thrace na anglické Wikipedii.

  1. KOÇAK, Yalçın; ÖZYIĞIT, Ertan. Batı Trakya Türk Cumhuriyeti – 100. Yıl Anısına. [s.l.]: WizArt, 2014. ISBN 39786056466717. (turecky) 
  2. TRIFONOV, Stajko. Тракия. Административна уредба, политически и стопански живот, 1912-1915 [online]. [cit. 2017-03-13]. S. 81. Dostupné online. (bulharsky) 
  3. a b ÇEÇEN, Anıl. Tarihte Türk Devletleri (Historie turkických států). Istanbul: Milliyet Kültür Yayınları, 1986. (turecky) 
  4. Western Thrace, Autonomous Government (1913) [online]. [cit. 2017-03-14]. S. Dead Country Stamps and Banknotes - Dcstamps.com. Dostupné online. (anglicky) 
  5. BOECKH, Katrin. Von den Balkankriegen zum Ersten Weltkrieg — Kleinstaatenpolitik und ethnische Selbstbestimmung am Balkan. Mnichov: [s.n.], 1996. ISBN 3-486-56173-1. S. 77. (německy) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • MILETIČ, Ljubomir. Разорението на тракийските българи през 1913 г. [online]. Sofie: Държавна Печатница, 1918 [cit. 2017-03-14]. Dostupné online. (bulharsky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]