Neugersdorf

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Neugersdorf/Nowe Jěžercy
Pramen Sprévy
Pramen Sprévy
Neugersdorf/Nowe Jěžercy – znak
znak
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška413 m n. m.
StátNěmeckoNěmecko Německo
Spolková zeměSasko
Zemský okresZhořelec
MěstoEbersbach-Neugersdorf
Neugersdorf
Neugersdorf
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha5,5 km²
Počet obyvatel6 260 (2012)[1]
Hustota zalidnění1 132 obyv./km²
Správa
Statusmístní část
Oficiální webwww.neugersdorf.de
Telefonní předvolba03586
PSČ02730
Označení vozidelGR, LÖB, NOL, NY, WSW, ZI
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Neugersdorf (lužickosrbsky Nowe Jěžercy[2]) je bývalé samostatné město v Německu, od roku 2011 součást města Ebersbach-Neugersdorf. Leží v Sasku, v Horní Lužici v zemském okrese Zhořelec. Je zde jeden ze tří pramenů Sprévy, přímo na hranicích s Českou republikou u českého města Jiříkov. V Neugersdorfu žije přibližně 6 300[1] obyvatel. Jde zde luterský kostel a před ním rybník. Další zajímavostí je rozhledna Bismarckturm, která stojí blízko hraničního přechodu Neugersdorf-Filipov.

Historie[editovat | editovat zdroj]

V roce 1652 uprchlo do Lužice před násilnou rekatolizací 500–600 osob z rumburského panství. Hrabě František Eusebius z Pöttingu, který v roce 1656 rumburské panství vyženil, se s touto ztrátou nesmířil. Proto nechal vystavět na svých pozemcích za hranicemi malé domky, a pro svůj plán na vytvoření nové kolonie získal i kurfiřta Jana Jiřího I. Saského. Nemalé úsilí Pöttinga obsadit tyto domky svými uprchlými poddanými trvalo do roku 1660, kdy se exulantská kolonie v gersdorfském lese začala nedobrovolně zaplňovat. Tato nová osada byla pojmenována jako Neugersdorf. Ve stejné době vznikla v sousedství na žitavských pozemcích jiná, dobrovolně vytvořená, exulantská kolonie Altgersdorf. Později založily obě obce společný luterský sbor a postavily si kostel.[3][4]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b GeoNames. 2005. Dostupné online.
  2. Mapa Lužice (1945)[nedostupný zdroj] (www.luzice.cz)
  3. ŠTĚŘÍKOVÁ, Edita. Exulantská útočiště v Lužici a Sasku. 1. vyd. vyd. Praha: Kalich, 2004. 549 pages s. ISBN 80-7017-008-5. S. 80–84. 
  4. ŠTĚŘÍKOVÁ, Edita. Stručně o pobělohorských exulantech. [s.l.]: [s.n.], 2005. S. 53–54. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]