Netopýr Brandtův

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxNetopýr Brandtův
alternativní popis obrázku chybí
Netopýr Brandtův
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Třídasavci (Mammalia)
Řádletouni (Chiroptera)
Podřádnetopýrotvaří (Yangochiroptera)
Čeleďnetopýrovití (Vespertilionidae)
RodMyotis
Binomické jméno
Myotis brandtii
Eversmann, 1845
Rozšíření
Rozšíření
Rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Netopýr Brandtův (Myotis brandtii) je druh netopýra, vyskytující se v mírném pásmu Eurasie.

Patří k nejmenším druhům netopýrů; váží 4 až 9 gramů, délka těla činí 4 až 5 cm a délka předloktí 3 až 4 cm. Hřbet je zbarven hnědě, břicho je šedé, létací blány šedočerné. Ušní boltce mají délku 12 až 17 mm, tragus je úzký a tenký, dlouhý 5 až 8 mm, světle zbarvený. Netopýr Brandtův zimuje v jeskyních, v létě se ukrývá v dutinách stromů, v ptačích budkách nebo za okenicemi opuštěných domů. Živí se hmyzem (převážně můrami a motýly). Echolokační signály mají frekvenci okolo 50 kHz. Dožívá se nezvykle vysokého věku: na Sibiři byl na základě kroužkování zjištěn exemplář 38 let starý.[2]

Netopýr Brandtův byl popsán už roku 1845 a pojmenován podle německého přírodovědce Johanna Friedricha von Brandta, ale dlouho byl pokládán za geografický poddruh netopýra vousatého. Teprve v roce 1970 dokázal český zoolog Vladimír Hanák, že jde o samostatný druh.[3] Rozlišení je však obtížné — netopýr Brandtův je o něco větší než netopýr vousatý, má také lehce světlejší srst. U samců je výrazným znakem silnější penis.[4]

Žije v pásmu podél padesáté a šedesáté rovnoběžky od Anglie po Ural, ostrůvkovitě se vyskytuje na Balkáně, Kavkaze a jižní Sibiři až po ostrovy Hokkaidó a Sachalin. V České republice je poměrně vzácný, jeho výskyt je omezen na hornaté a lesnaté oblasti. Největší zimní kolonie byla objevena nedaleko Malé Morávky.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Jaroslav Pelikán, Jiří Gaisler, Pavel Rödl: Naši savci. Academia, Praha 1979. S. 43.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-03]
  2. http://www.cspop.cz/netopweb/atlas/myobra.htm
  3. http://www.biolib.cz/cz/taxon/id2270/
  4. Archivovaná kopie. www.prirodainfo.cz [online]. [cit. 2015-03-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-04-02. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]