Netopýr Brandtův

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Wikipedie:Jak číst taxoboxNetopýr Brandtův
alternativní popis obrázku chybí
Netopýr Brandtův
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Třída savci (Mammalia)
Řád letouni (Chiroptera)
Podřád netopýři (Microchiroptera)
Čeleď netopýrovití (Vespertilionidae)
Rod Myotis
Binomické jméno
Myotis brandtii
Eversmann, 1845
Rozšíření
Rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Netopýr Brandtův (Myotis brandtii) je druh netopýra, vyskytující se v mírném pásmu Eurasie.

Patří k nejmenším druhům netopýrů; váží 4 až 9 gramů, délka těla činí 4 až 5 cm a délka předloktí 3 až 4 cm. Hřbet je zbarven hnědě, břicho je šedé, létací blány šedočerné. Ušní boltce mají délku 12 až 17 mm, tragus je úzký a tenký, dlouhý 5 až 8 mm, světle zbarvený. Netopýr Brandtův zimuje v jeskyních, v létě se ukrývá v dutinách stromů, v ptačích budkách nebo za okenicemi opuštěných domů. Živí se hmyzem (převážně můrami a motýly). Echolokační signály mají frekvenci okolo 50 kHz. Dožívá se nezvykle vysokého věku: na Sibiři byl na základě kroužkování zjištěn exemplář 38 let starý.[2]

Netopýr Brandtův byl popsán už roku 1845 a pojmenován podle německého přírodovědce Johanna Friedricha von Brandta, ale dlouho byl pokládán za geografický poddruh netopýra vousatého. Teprve v roce 1970 dokázal český zoolog Vladimír Hanák, že jde o samostatný druh.[3] Rozlišení je však obtížné — netopýr Brandtův je o něco větší než netopýr vousatý, má také lehce světlejší srst. U samců je výrazným znakem silnější penis.[4]

Žije v pásmu podél padesáté a šedesáté rovnoběžky od Anglie po Ural, ostrůvkovitě se vyskytuje na Balkáně, Kavkaze a jižní Sibiři až po ostrovy Hokkaidó a Sachalin. V České republice je poměrně vzácný, jeho výskyt je omezen na hornaté a lesnaté oblasti. Největší zimní kolonie byla objevena nedaleko Malé Morávky.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Jaroslav Pelikán, Jiří Gaisler, Pavel Rödl: Naši savci. Academia, Praha 1979. S. 43.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Červený seznam IUCN. 5. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2017-12-21]
  2. http://www.cspop.cz/netopweb/atlas/myobra.htm
  3. http://www.biolib.cz/cz/taxon/id2270/
  4. http://www.prirodainfo.cz/karta.php?cislo=3015.00

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]