Nepokoje v Los Angeles 1992

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Nepokoje v Los Angeles 1992
ANG40InfantryDivisionLosAngelesRiot1992.jpg
Stát Spojené státy americké
Místo Los Angeles, Kalifornie
Druh události Rasové nepokoje
Datum 29. duben4. květen 1992
Zemřelých 53
Zraněných přes 2 000

Nepokoje v Los Angeles 1992, také známé jako nepokoje Rodneyho Kinga, nepokoje v South Central a povstání v Los Angeles,[1] byly sérií vážných nepokojů, rabování a žhářství, jež se odehrály v Los Angeles County v Kalifornii v roce 1992. Vyvolalo je zproštění obvinění policistů v případu natočeného policejního násilí. Jednalo se o největší nepokoje ve Spojených státech amerických od nepokojů v Detroitu 1967, nejrozsáhlejší v Los Angeles od nepokojů ve čtvrti Watts 1965 a o nepokoje s největším počtem úmrtí od nepokojů v New Yorku 1863.

Nepokoje vypukly na konci dubna 1992 ve čtvrti South Central a rozšířily se do dalších částí Los Angeles. Trvaly šest dní. Začaly 29. dubna v den vynesení rozsudku o zproštění viny čtyř policitů z užití nepřiměřené síly během zásahu Los Angeles Police Department z března 1991. Policisté především bílé pleti byli zachyceni na videokameru, jak bijí afroamerického muže jménem Rodney King. Tisíce lidí tehdy vyšly do ulic na protest proti rozsudku.[2]

Během nepokojů byly zaznamenány rozsáhlé případy rabování, žhářství, útoků a zabití. Odhadovaná cena škod se vyšplhala přes miliardu dolarů. Nepokoje skončily po nasazení jednotek kalifornské národní gardy. Armáda byla nasazena až v situaci, kdy bylo jasné, že policie situaci nezvládla. Nepokoje si vynutily 53 mrtvých, 2 000 zraněných a 11 000 zatčených osob.[3][4]

Po ukončení nepokojů byla sestavena vyšetřovací komise, která svou zprávu pod názvem The City in Crisis: A Report by the Special Advisor to the Board of Police Commissioners on the Civil Disorder in Los Angeles odevzdala v říjnu 1992.[5] V důsledku nepokojů odstoupil policejní náčelník LAPD Daryl Gates a byl nahrazen Williem L. Williamsem, který byl prvním afroamerickým náčelníkem LAPD.[6]

Pozadí[editovat | editovat zdroj]

Dne 3. března 1991 Rodney King a dva spolujezdci jeli po dálnici ve čtvrti Lake View Terrace, když byli vyzváni policisty z California Highway Patrol, aby zastavili. Následovala honička, při které rychlost vozů dosáhla až 185 km/h. Poté, co King zastavil, byli všichni zatčeni policisty Timothym Singerem a Melanie Singerovou.[7]

Poté, co byli dva spolucestující zavedeni do policejního vozu, pět policistů LAPD (Stacey Koon, Laurence Powell, Timothy Wind, Theodore Briseno a Rolando Solano), se pokusilo zpacifikovat Kinga. Ten byl zasažen taserem, udeřen obuškem, sražen na zem a spoután. Policisté tvrdili, že King byl během zatčení pod vlivem fencyklidinu (PCP), což mělo způsobit, že byl velmi agresivní. Policista Koon uvedl, že King vzdoroval zatčení.[7] Videonahrávka zatčení ukázala, že se King pokusil zvednout pokaždé, když byl sražen na zem a policisté ho spoutali až když ležel v klidu. Test na PCP byl negativní. Celý incident natočil svědek George Holliday ze svého bytu. Nahrávka se byla brzy dostala do všech amerických médií a stala se hybnou sílou pro akce aktivistů.

Později King uvedl, že se pokoušel ujet, jelikož byl v podmínce za loupež. King se již dříve dopustil napadení, ublížení na těle a loupeží.[8]

Následně byli čtyři policisté obviněni z použití nepřiměřené síly.[9] Vedení soudu bylo přesunuto z Los Angeles County do Ventura County. Porota byla složena z devíti bělochů, jednoho Američana latinskoamerického původu, jednoho míšence a jednoho Asiata.[10] Žalobce Terry White byl Afroameričan.[11] Dne 29. dubna 1992 porotci zprostili obviněné policisty obvinění z použití nepřiměřené síly.

Nepokoje[editovat | editovat zdroj]

Nepokoje začaly v den vynesení rozsudku a jejich intenzita dosáhla maxima v následujících dvou dnech. Poté již upadala a vše skončilo šestého dne zásahem národní gardy.

Celkem bylo zabito 53 lidí, z toho osm zastřelili policisté a dva vojáci. Přes dva tisíce lidí bylo zraněno. Odhady škod se pohybují mezi osmi sty miliony a jednou miliardou dolarů.[12] Bylo založeno přibližně 3 600 požárů a zničeno okolo 1 100 budov. Během nejhorších momentů přicházela hlášení o požárech každou minutu. Objevilo se také rabování. Často byly zasaženy obchody vlastněné Američany korejského původu a dalšími Asiaty.[13]

Většina nepokojů se odehrála ve čtvrti South Central, která byla obydlena především Afroameričany, ale také hispánci. Méně než polovina zatčených a třetina zabitých byli hispánci.[14]

Po skončení nepokojů bylo v oblasti nasazeno 13 000 policistů a vojáků, kteří střežili pořádek.[15] Prezident George H. W. Bush podepsal prohlášení o katastrofě, které slibovalo finanční pomoc obětem nepokojů, včetně nízkých půjček pro poškozené ničením. Na přestavbu a obnovu mělo být vyčleněno šest miliard dolarů a vytvořeno 74 000 pracovních míst. Avšak většina původních vlastníků se k levným půjčkám nikdy nedostala.[16][17]

O nepokojích byl natočen dokumentární film 112th & Central: Through the Eyes of the Children.[18][19]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku 1992 Los Angeles riots na anglické Wikipedii.

  1. Rodney King Case and the Los Angeles Uprising, cinema.ucla.edu, 2015 (anglicky)
  2. Rasové nepokoje v USA - 1992, stream.cz, 2015
  3. Stan Wilson: Riot anniversary tour surveys progress and economic challenges in Los Angeles , cnn.com, 25. 4. 2012 (anglicky)
  4. Jim Crogan: The L.A. 53, laweekly.com, 24. 4. 2004 (anglicky)
  5. Panel Said to Fault Los Angeles Riot Response, nytimes.com, 18. 10. 1992 (anglicky)
  6. KEITH SCHNEIDER: Daryl F. Gates, L.A.P.D. Chief in Rodney King Era, Dies at 83, nytimes.com, 16. 4. 2010 (anglicky)
  7. a b Sergeant Says King Appeared to Be on Drugs, nytimes.com, 20. 3. 1992 (anglicky)
  8. The Arrest Record of Rodney King, law.umkc.edu, 11. 9. 2010 (anglicky)
  9. SETH MYDANS: Police Beating Trial Opens With Replay of Videotape, nytimes.com, 6. 3. 1992 (anglicky)
  10. AFTER THE RIOTS; A Juror Describes the Ordeal of Deliberations, nytimes.com, 6. 5. 1992 (anglicky)
  11. The Rodney King Beating Trials, jurist.law.pitt.edu, 2010 (anglicky)
  12. Madison Gray: The L.A. Riots: 15 Years After Rodney King , time.com, 2007 (anglicky)
  13. Daniel B. Wood: L.A.'s darkest days , csmonitor.com, 29. 4. 2002 (anglicky)
  14. Manuel Pastor Jr.: Economic Inequality, Latino Poverty, and the Civil Unrest in Los Angeles, Economic Development Quarterly, srpen 1995 (anglicky)
  15. Tanya Ramirez: The LA Riots 20 years later, 26. 4. 2012 (anglicky)
  16. Then & Now: Images from the same spot as the L.A. riots, 20 years later, laweekly.com, 2012 (anglicky)
  17. Rebuilding South Central Los Angeles: Myths, Realities, and Opportunities. Archivováno 1. 6. 2010 na Wayback Machine, .pdf, California School of Business and Economics, 2012 (anglicky)
  18. HOLDEN, Stephen. Review/Film; After the Riot, at Ground Zero [online]. The New York Times, 1993-08-18 [cit. 2018-02-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. NATALE, Richard. 112th & Central: Through the Eyes of the Children [online]. Variety, 1993-04-27 [cit. 2018-02-20]. Dostupné online. (anglicky)