Neobehaviorismus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Neobehaviorismus je směr, který zachovává myšlenku behaviorismu a klade důraz na chování a metodu stimul – reakce, ale na základě jemnější analýzy vztahů mezi podněty vnějšího prostředí a chováním organismu usuzuje i na určité vnitřní pochody organismu, které tyto vztahy zprostředkovávají.[pozn. 1]

Svou teorií kognitivních map ke vzniku výrazně přispěl Američan Edward C. Tolman, který vyšel z hypotézy zastánců gestaltismu a k původní teorii behavioristů (chování organismu je ovlivněno jeho předchozí ne/úspěšností) přidal tvrzení, že neméně důležitý je na tom všem nezávislý činitel je i poznávací zájem, který není vyvolán žádným specifickým stavem (hlad, touha po sexu), který existuje neustále jako směřování organismu k orientaci v prostředí.

Dalším představitelem byl B. F. Skinner, někdy označovaný jako „praotec programování“.

O morálce napříč kulturami aneb Bez úmyslu to nejde[editovat | editovat zdroj]

Podle Pavla Kouby Nietzsche nesrovnává morálky podle kulturních okruhů. Důkladněji se oproti tomu zabývá možností rozkolísat protiklady uvnitř jedné a téže tradice.[1] Čestnou výjimkou je paragraf 32 knihy Mimo dobro a zlo, v němž se popisuje jak se v jednotlivých civilizačních okruzích přecházelo od otázky "Cos to provedl?" k otázce "Kdo to provedl?". Čili nezkoumal se již následek, nýbrž diferencovalo se mezi osobami, které měly na nějaké provinění právo. [pozn. 2]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Tedy i zvědavost, zájem, nikoli pouhé „poučení se z chyb“, nalezení správné cesty k cíli, přítomné u Skinnera.
  2. Tím se zároveň odhaluje chyba tohoto Nietzchova přístupu, protože malé děti a duševně nemocní z něj nejsou vyčleněni. Nemají totiž takzvaně rozum z toho, co dělají.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. KOUBA, Pavel, Nietzche, filosofická interpretace, Oikoymenh: Praha 2006, str. 77

Související články[editovat | editovat zdroj]