Nedestruktivní archeologie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Nedestruktivní archeologie je souborem technik, metod a teorií, zaměřených na vyhledávání a vyhodnocení archeologických pramenů bez provedení destruktivního zásahu do terénu. Hlavním cílem nedestruktivních terénních postupů je vyhledat stopy minulých sídelních aktivit, klasifikovat je a vymezit v prostoru.

Touto metodou je možné získávat relativně vyvážené informace o větších prostorových celcích pramenů, které můžeme prozkoumat archeologickými výkopy: je tedy základním zdrojem dat pro sídelní a krajinnou (prostorovou) archeologii. Pomocí těchto nedestruktivních postupů lze v příznivých podmínkách získat velmi podrobný obraz podpovrchových archeologických situací.[1]

Žádný z postupů výrazněji nenaruší archeologické prameny, proto mohou být zkoumány opakovaně. K těmto postupům počítáme i ty, které do archeologického pramene zasahují jen v přijatelně malé míře (vrty, povrchový sběr, mikrosondáž, vzorkovací sondáž).

Dříve byly nedestruktivní metody archeologie určeny pouze k vyhledávání archeologických pramenů, dnes už jsou používány také k jejich výzkumu. To znamená, že už nejsou počítány pouze mezi "pomocné" metody, ale jsou rovnocenné s metodami destruktivními.[2]

Nedestruktivní archeologie se dá využít v místech, kde není možné z jakýchkoli důvodů provést narušení povrchu, například v zastavěných oblastech. Její pomocí je možné provádět mapování rozsáhlých oblastí, což běžné archeologické metody (především vykopávky) nemohou. Na jeho základě se provádějí analýzy pravěkého a středověkého osídlení daných regionů a hledají se souvislosti mezi jejich jednotlivými prvky, například zemědělskými osadami a lokálními centry obchodu.[3] resp.[4]

Nedestruktivní archeologické metody lze rozdělit do čtyř hlavních skupin:

  • Dálkový průzkum
  • Aplikace přírodovědných metod
  • Povrchový průzkum
  • Omezený zásah pod povrch terénu

Dálkový průzkum[editovat | editovat zdroj]

Porovnání družicového snímku v nepravých barvách a leteckého snímku z téhož místa

Analýza družicových snímků[editovat | editovat zdroj]

Družicová archeologie se tradičně zaměřuje na krajinu, kde je malé množství vegetace, protože tam lze dobře studovat pozůstatky zaniklých památek prostřednictvím vegetačních,

půdních a stínových příznaků. Tyto data jsou vhodným zdrojem informací získaných z vertikálního snímání velkých ploch zemského povrchu. Sběr dat lze uskutečnit i v oblastech nepřístupných pro klasický letecký průzkum.[5]

Letecký snímek s patrnými porostovými příznaky v místě příkopů

Analýza kolmých leteckých snímků[editovat | editovat zdroj]

Pomocí leteckého snímkování jsou identifikovány archeologické objekty na základě stínových, půdních a vegetačních příznaků. Letecká archeologie se také zabývá analýzou snímků, které nebyly pořízeny pro archeologické účely.[6]

Prospekce z nízko letícího letounu[editovat | editovat zdroj]

Pomocí této metody se identifikují antropogenní (člověkem vytvořené) útvary.

Aplikace přírodovědných metod[editovat | editovat zdroj]

Výsledek použití geofyzikálního měření

Geofyzikální měření[editovat | editovat zdroj]

Geochemická analýza půdy

Použití geofyzikálních metod pomáhá upřesnit poznání o geologické stavbě, o geologických strukturách, o skladbě prostředí a jeho rozložení podle měnících se fyzikálních vlastností. Tím pomáhá zdokonalit znalosti o zkoumaném prostředí, které jsou většinou založeny na bodových informacích, jako jsou vrty, výkopy, sondy.[7]

Geochemická analýza[editovat | editovat zdroj]

Lidská aktivita může zanechat v půdě zřetelné chemické znaky a pozůstatky. Proto můžeme pomocí půdních analýz zjistit důležité informace o aktivitě uvnitř archeologických lokalit i v případě, že se nedochovaly žádné artefakty.[8]

Povrchový průzkum[editovat | editovat zdroj]

Antropogenní tvary – vlevo podúrovňový, vpravo nadúrovňový

Výzkum antropogenních tvarů reliéfu[editovat | editovat zdroj]

Vyhledávání, zaměřování, třídění a interpretace tvarů reliéfu, které jsou pozůstatkem někdejší lidské činnosti. Takový postup může v konkrétních situacích souviset i s rozpoznáváním některých dalších vlastností povrchu terénu, např. barevných efektů nebo přítomnosti botanických druhů, indikujících lidskou činnost.

Geobotanická indikace - mapování podle převládajícího podloží

Geobotanická indikace[editovat | editovat zdroj]

Využití v archeologii je pouze okrajové a většinou se používá v kombinaci s jinými metodami. Využívají se při ní živé rostliny, které zprostředkovaně odrážejí archeologickou historii daného místa. Důležité je, aby archeologická struktura zasahovala co nejblíže k povrchu.

Povrchový sběr[editovat | editovat zdroj]

Slouží buď k objevení a základnímu vymezení sídelních komponent, nebo ke zmapování archeologického potenciálu určité oblasti. Je určena pro výzkum rozsáhlých terénních celků.[9]

Omezený zásah pod povrch terénu[editovat | editovat zdroj]

Vrt při vyhledávání vrstev

Vyhledávání vrstev[editovat | editovat zdroj]

Zásah do archeologického pramene jen v malé přijatelné míře. Jde například o vrty, vpichy a mikrosondáž.

Vzorkování vrstev[editovat | editovat zdroj]

Primárním účelem je získat soubor artefaktů z vrstev těsně pod povrchem terénu. Lze také získat i informace o stratigrafii.

Detektory kovů

Vyhledávání objektů[editovat | editovat zdroj]

Patří sem například rýhování, které je spíše destruktivním postupem, pokud však probíhá při dodržení určitého postupu, dá se považovat za postup nedestruktivní.

Detektory kovů[editovat | editovat zdroj]

Při archeologickém výzkumu jejich užití indikuje přítomnost kovů v odkrývaném místě, například kovový inventář v hrobové jámě.[10]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. KUNA, M. Nedestruktivní archeologie. Praha: [s.n.], 2004. S. 5–6. 
  2. KUNA, M. Nedestruktivní archeologie. Praha: [s.n.], 2004. S. 7. 
  3. MATYÁŠ, Josef. Archeolog bez lopaty a krumpáče. Lidové noviny. 31. května 2008, s. 26. 
  4. MATYÁŠ, Josef. Archeolog bez lopaty a krumpáče [online]. lidovky.cz, 31. května 2008. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  5. KUNA, M. Nedestruktivní archeologie. Praha: [s.n.], 2004. S. 45. 
  6. KUNA, M. Nedestruktivní archeologie. Praha: [s.n.], 2004. S. 24. 
  7. KUNA, M. Nedestruktivní archeologie. Praha: [s.n.], 2004. S. 47. 
  8. Archeologie a geofyzika | Archeologie na dosah. www.archeologienadosah.cz [online]. [cit. 2018-11-21]. Dostupné online. 
  9. KUNA, M. Nedestruktivní archeologie. Praha: [s.n.], 2004. S. 162–167. 
  10. KUNA, M. Nedestruktivní archeologie. Praha: [s.n.], 2004. S. 62–63. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KUNA, Martin. Nedestruktivní archeologie. Praha: Academia, 2004. ISBN 80-200-1216-8. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]