Nazperver Kadınefendi

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Nazperver Kadınefendi
Portrét
Narození12. června 1870
Beşiktaş, Osmanská říše
Úmrtí9. března 1929 (ve věku 58 let)
Üsküdar, Turecko
PohřbenaHřbitov Yahya Efendi, Istanbul
ManželMehmed V.
PotomciRefia Sultan
OtecIsmail Bey Chkhotua
MatkaAliye Hanım Dziapş-lpa
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nazperver Kadınefendi (osmanská turečtina: نازپرور قادین‎; význam v perštině: "šlechtitel milosti" rozená princezna Emine Chkhotua; 12. června 1870, Beşiktaş – 9. března 1929, Üsküdar) byla čtvrtou manželkou sultána Mehmeda V.[1][2]

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodila se 12. června 1870[3] v Beşiktaşu jako Emine Chkhotua. Byla členkou abchazského knížecího rodu Chkhotua. Její otec byl kníže Ismail Bey Chkhotua a matka kněžna Aliye Hanım Dziapş-lpa, dcera knížete Mahmud Dziapş-lpa. Měla sestru jménem Behiye Hanım. Byla neteří z matčiny strany Dürrünev Kadınefendi, první manželky sultána Abdulazize.[4]

Roku 1874 byla ona a její sestra odvedena do Istanbulu a obě byly svěřeny do výchovy její tety Dürrünev Kadınefendi. Podle osmanských tradic jí bylo změněno jméno na Nazperver.[5]

Dne 30. května 1876 došlo k sesazení sultána Abdulazize a jeho vlády. Novým sultánem se stal jeho synovec Murad V.[6] Následující den byl přemístěn do paláce Feriye.[7] Její teta Dürrünev a další ženy z Abdulazizova harému nechtěli opustil palác Dolmabahçe. Následně byly všechny násilně odvedeny do paláce Feriye. Při cestě byly prohledány a vše cenné jim bylo odňato.[8] Nazperver odešla se svou tetou.[5] Dne 4. června 1876[9] zemřel za záhadných okolností sultán Abdulaziz.[10]

Jednoho dne roku 1888 odešel Şehzade Mehmed do paláce Feriye navštívit Dürrünev Kadınefendi. Když zde uviděl osmnáctiletou Nazperver, ihned se zamiloval. Požádal Dürrünev aby si ji mohl vzít za manželku. Dürrünev jeho žádosti vyhověla a stejného roku byl pár oddán v pokojích korunního prince v paláci Dolmabahçe.[5] Nazperver roku 1888 porodila dceru Refii Sultan, která krátce po porodu zemřela.[11]

Dne 27. dubna 1909 po nástupu Mehmeda na trůn,[12] získala titul "Čtvrtá choť". Po smrti Dürrüaden Kadınefendi roku 1909 získala titul "Třetí choť".[1][2]

Poté, co roku 1914 vstoupila Osmanská říše do 1. světové války se ženy stávaly členy několika organizací. Nazperver se stala členkou Ženské organizace pro národní spotřebu (turecky: İstihlak-ı Milli Kadınlar Cemiyeti).[13] Účelem organizace bylo podporovat využívání místně vyráběného zboží.[14]

Učitelka z Palácové školy Safiye Ünüvar, která potkala Nazperver roku 1915 jí popsala jako kyprou a vysokou ženu.[15] Podle Ünüvar nebyla obzvlášť učenlivá ale měla v sobě rafinovaný a laskavý nádech, který působil dobrým dojmem.[16]

Dne 30. května 1918 se Nazperver v harému paláce Yıldız setkala s císařovnou Zitou Bourbonsko-Parmskou, která byla na návštěvě Istanbulu se svým manželem císařem Karlem I. Během návštěvy císařovny s ní komunikovala francouzsky,[17][18] což jí naučila její teta Dürrünev Kadın.[5]

Dne 3. července 1918[19] byla přítomna spolu s Dilfirib Kadınefendi (pátá manželka)[20][21] u smrti sultána Mehmeda.

Po smrti svého manžela odešla do sídla Vaniköy,[2] kde zemřela 9. března 1929. Byla pohřbena na istanbulském hřbitově Yahya Efendi.[22]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nazperver Kadın na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b ULUÇAY, M. Çağatay, Padişahların kadınları ve kızları. (Ötüken, 2011, ISBN 978-9-754-37840-5), str. 261
  2. ↑ a b c SAKAOĞLU, Necdet, Bu Mülkün Kadın Sultanları: Vâlide Sultanlar, Hâtunlar, Hasekiler, Kandınefendiler, Sultanefendiler. (Oğlak Yayıncılık, 2008, ISBN 978-6-051-71079-2), str. 703
  3. ↑ AÇBA, Harun, Kadın efendiler: 1839-1924. (Profil, 2007, ISBN 978-9-759-96109-1), str. 171
  4. ↑ Açba (2007), str. 171-2
  5. ↑ a b c d Açba (2007), str. 172
  6. ↑ ZÜRCHER, Erik J., Turkey: A Modern History, Revised Edition. (I.B.Tauris, 2004, ISBN 978-1-850-43399-6), str. 73
  7. ↑ SHAW, Stanford J., History of the Ottoman Empire and Modern Turkey: Volume 2, Reform, Revolution, and Republic: The Rise of Modern Turkey 1808-1975, Volume 11. (Cambridge University Press, 1976, ISBN 978-0-521-29166-8), str. 164
  8. ↑ BROOKES, Douglas Scott, The Concubine, the Princess, and the Teacher: Voices from the Ottoman Harem. (University of Texas Press, 2010, ISBN 978-0-292-78335-5), str. 40
  9. ↑ DAVISON, Roderic H., Reform in the Ottoman Empire, 1856-1876. (Princeton University Press, 2015, ISBN 978-1-400-87876-5), str. 341
  10. ↑ Brookes (2010), str. 43
  11. ↑ ADRA, Jamil, Genealogy of the Imperial Ottoman Family. (2005), str. 33
  12. ↑ FAROQHI, Suraiya, The Cambridge History of Turkey. (Cambridge University Press, 2008, ISBN 978-0-521-62096-3), str. 79
  13. ↑ ÖZDEMIR, Nuray, Recent Perior Turkish Studies – Issue 36 (The Activities of The Women’s Organization for National Consumption During The First World War). (Istanbul University Press, 2019, str. 34
  14. ↑ ZIRIN, Mary; LIVEZEANU, Irina; WOROBEC, Christine D.; FARRIS, June Pchuta, Women and Gender in Central and Eastern Europe, Russia, and Eurasia: A Comprehensive Bibliography Volume I: Southeastern and East Central Europe (Edited by Irina Livezeanu with June Pachuta Farris) Volume II: Russia, the Non-Russian Peoples of the Russian. (Routledge, 2015, ISBN 978-1-317-45197-6 str. 2015
  15. ↑ Uniwersytet Jagielloński. Instytut Filologii Orientalnej, Turks and non-Turks: studies on the history of linguistic and cultural contacts. (Institute of Oriental Philology Jagiellonian University, 2005, ISBN 978-83-7188-891-5), str. 524
  16. ↑ Brookes (2010), str. 210
  17. ↑ AÇBA, Leyla, Bir Çerkes prensesinin harem hatıraları. (L & M, 2004, ISBN 978-9-756-49131-7), str. 56
  18. ↑ Açba (2007), str. 173
  19. ↑ TUCKER, Spencer C. World War I: The Definitive Encyclopedia and Document Collection [5 volumes]: The Definitive Encyclopedia and Document Collection. (ABC-CLIO, 2014, ISBN 978-1-851-09965-8), str. 1071
  20. ↑ Brookes (2010), str. 262
  21. ↑ Toplumsal tarih, Issues 109-114. Türkiye Ekonomik ve Toplumsal Tarih Vakfı. 2003.
  22. ↑ Açba (2007), str. 174
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Nazperver_Kadınefendi&oldid=21993537“