Nazlı Ilıcaková

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Nazlı Ilıcaková
Narození 14. listopadu 1944 (74 let)
Ankara
Alma mater Universita v Lausanne
TED Ankara
Lycée Notre Dame de Sion Istanbul
Politická strana Strana ctnosti
Manžel(ka) Kemal Ilıcak (1969–1993)
Rodiče Muammer Çavuşoğlu
Příbuzní Ömer Çavuşoğlu
Funkce člen Velkého národního shromáždění Turecka
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Nazlı Ilıcaková (nepřechýleně Nazlı Ilıcak, rozená Nazlı Çavuşoğluová; * 1944 Ankara) je turecká novinářka, spisovatelka a politička. Byla poslankyní za Stranu cti v letech 1999 až 2001.

Po pokusu o převrat v Turecku byla vzata do vazby a trestním soudem odsouzena za členství v ozbrojené teroristické organizaci a vyzývání k převratu k doživotnímu vězení.[1]

Soukromý život[editovat | editovat zdroj]

Nazlı Ilıcaková se narodila roku 1944 politikovi Muammeru Çavuşoğluovi, bývalému ministru dopravy a veřejných prací, a jeho manželce Ihsan. Má bratra Ömera Çavuşoğlu.[2]

Absolvovala soukromou kolej TED Ankara a istanbulské Lycée Notre Dame de Sion, následně pak studovala politické vědy na Lausannské univerzitě.[2]

V roce 1969 se vzdala za Kemala Ilıcaka, vydavatele deníku Tercüman, se kterým měla dvě děti. Její manžel zemřel v roce 1993. Druhé manželství Ilıcakové s Eminem Şirinem (1994 až 2003) skončilo rozvodem.[2]

Kariéra[editovat | editovat zdroj]

Žurnalistice se začala věnovat po otcově smrti v roce 1972. Pracovala pro Tercüman, stala se vydavatelkou bulvárního Bulvar. Později psala pro další listy jako Meydan, Hürriyet, Akşam, Yeni Safak, atd.[2]

Ilıcaková byla v tureckých parlamentních volbách v roce 1999 zvolena poslankyní. O mandát přišla v roce 2001, když úřady zakázaly činnost její Strany cti.[3][4] Bránila se proti tomu až u Evropského soudu pro lidská práva, který to v rozsudku případu Ilıcak v. Turecko (č. 15394/02) označil za porušení jejích lidských práv.[5]

V roce 2014 přišla spolu s dalšími významnými novináři o zaměstnání kvůli kritice vlády.[6] Ilıcaková dál psala články kritizující vládu a obhajující hnutí Fethullaha Gülena, a to zejména po turecké korupční krizi na konci roku 2013. V červenci 2016 byla zatčena v rámci čistek po pokusu o státní převrat.[7][8] Soud s ní a dalšími novináři začal v červnu 2016, v únoru 2018 byla odsouzena na doživotí.[9][1] Proti verdiktu protestovali zástupci Mezinárodního PEN klubu a úřadu pro lidská práva OSN.[9]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nazlı Ilıcak na anglické Wikipedii.

  1. a b Policejního instruktora a pět lidí spojených s opozičními deníky odsoudili v Turecku na doživotí. iROZHLAS. Dostupné online [cit. 2018-03-08]. (česky) 
  2. a b c d Nazli Ilicak Biyografisi. Herkul Haber [online]. 2015-06-18 [cit. 2018-03-08]. Archivováno v projektu web.archive.org. Dostupné online. (turecky) 
  3. Constitutional Court bans Virtue Party. Hurriyet [online]. 2016-07-22 [cit. 2018-03-08]. Dostupné online. 
  4. Virtue, Happiness, Contentment, and Rancor in the Turkish Opposition. World Press Review [online]. 2001-07-26 [cit. 2018-03-08]. Dostupné online. 
  5. Turkish lawmakers wear headscarves in parliament for first time since 1999. america.aljazeera.com. Dostupné online [cit. 2018-03-08]. 
  6. True journalism fights for survival under gov’t carrot-stick policy. Sunday's Zaman [online]. 2015-03-15 [cit. 2018-03-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. Turecké úřady vydaly zatykače na 42 novinářů podezřelých z podílu na zmařeném puči. iROZHLAS. Dostupné online [cit. 2018-03-08]. (česky) 
  8. JOHNSTON, Chris; FORSDIKE, Josy. 17 Turkish journalists charged with terror group membership. the Guardian [online]. 2016-07-30 [cit. 2018-03-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. a b Turkish court sentences six journalists to life, frees another pending trial. Middle East Eye. Dostupné online [cit. 2018-03-08]. (anglicky)