Nazlı Ilıcaková

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Nazlı Ilıcaková
Narození 1944 (73–74 let)
Ankara
Alma mater Universita v Lausanne
TED Ankara
Lycée Notre Dame de Sion Istanbul
Manžel(ka) Kemal Ilıcak (1969–1993)
Rodiče Muammer Çavuşoğlu
Příbuzní Ömer Çavuşoğlu
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Nazlı Ilıcaková (nepřechýleně Nazlı Ilıcak, rozená Nazlı Çavuşoğluová; * 1944 Ankara) je turecká novinářka, spisovatelka a politička. Byla poslankyní za Stranu cti v letech 1999 až 2001.

Po pokusu o převrat v Turecku byla vzata do vazby a trestním soudem odsouzena za členství v ozbrojené teroristické organizaci a vyzývání k převratu k doživotnímu vězení.[1]

Soukromý život[editovat | editovat zdroj]

Nazlı Ilıcaková se narodila roku 1944 politikovi Muammeru Çavuşoğluovi, bývalému ministru dopravy a veřejných prací, a jeho manželce Ihsan. Má bratra Ömera Çavuşoğlu.[2]

Absolvovala soukromou kolej TED Ankara a istanbulské Lycée Notre Dame de Sion, následně pak studovala politické vědy na Lausannské univerzitě.[2]

V roce 1969 se vzdala za Kemala Ilıcaka, vydavatele deníku Tercüman, se kterým měla dvě děti. Její manžel zemřel v roce 1993. Druhé manželství Ilıcakové s Eminem Şirinem (1994 až 2003) skončilo rozvodem.[2]

Kariéra[editovat | editovat zdroj]

Žurnalistice se začala věnovat po otcově smrti v roce 1972. Pracovala pro Tercüman, stala se vydavatelkou bulvárního Bulvar. Později psala pro další listy jako Meydan, Hürriyet, Akşam, Yeni Safak, atd.[2]

Ilıcaková byla v tureckých parlamentních volbách v roce 1999 zvolena poslankyní. O mandát přišla v roce 2001, když úřady zakázaly činnost její Strany cti.[3][4] Bránila se proti tomu až u Evropského soudu pro lidská práva, který to v rozsudku případu Ilıcak v. Turecko (č. 15394/02) označil za porušení jejích lidských práv.[5]

V roce 2014 přišla spolu s dalšími významnými novináři o zaměstnání kvůli kritice vlády.[6] Ilıcaková dál psala články kritizující vládu a obhajující hnutí Fethullaha Gülena, a to zejména po turecké korupční krizi na konci roku 2013. V červenci 2016 byla zatčena v rámci čistek po pokusu o státní převrat.[7][8] Soud s ní a dalšími novináři začal v červnu 2016, v únoru 2018 byla odsouzena na doživotí.[9][1] Proti verdiktu protestovali zástupci Mezinárodního PEN klubu a úřadu pro lidská práva OSN.[9]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nazlı Ilıcak na anglické Wikipedii.

  1. a b Policejního instruktora a pět lidí spojených s opozičními deníky odsoudili v Turecku na doživotí. iROZHLAS. Dostupné online [cit. 2018-03-08]. (česky) 
  2. a b c d Nazli Ilicak Biyografisi. Herkul Haber [online]. 2015-06-18 [cit. 2018-03-08]. Archivováno v projektu web.archive.org. Dostupné online. (turecky) 
  3. Constitutional Court bans Virtue Party. Hurriyet [online]. 2016-07-22 [cit. 2018-03-08]. Dostupné online. 
  4. Virtue, Happiness, Contentment, and Rancor in the Turkish Opposition. World Press Review [online]. 2001-07-26 [cit. 2018-03-08]. Dostupné online. 
  5. Turkish lawmakers wear headscarves in parliament for first time since 1999. america.aljazeera.com. Dostupné online [cit. 2018-03-08]. 
  6. True journalism fights for survival under gov’t carrot-stick policy. Sunday's Zaman [online]. 2015-03-15 [cit. 2018-03-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. Turecké úřady vydaly zatykače na 42 novinářů podezřelých z podílu na zmařeném puči. iROZHLAS. Dostupné online [cit. 2018-03-08]. (česky) 
  8. JOHNSTON, Chris; FORSDIKE, Josy. 17 Turkish journalists charged with terror group membership. the Guardian [online]. 2016-07-30 [cit. 2018-03-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. a b Turkish court sentences six journalists to life, frees another pending trial. Middle East Eye. Dostupné online [cit. 2018-03-08]. (anglicky)