Nau Nihál Singh

Nau Nihál Singh
	Mahárádža Paňdžábu ; Kaukáb-i-Ikbál-i-Paňdžáb ; Mahárádža Láhauru ; Sarkar-i-Wallah ; Sarkar Khalsadží
	Kresba Nau Nihála Singha ve věku šestnácti let z vojenského tábora u řeky Čenáb od Godfreye Thomase Vigneho z 10. dubna 1837.
Doba vlády	8. října 1839 – 5. listopadu 1840
Náboženství	Sikhismus
Narození	11. února 1821; Láhaurská pevnost, Láhaur, Sikhská říše
Úmrtí	5. listopadu 1840; Láhaurská pevnost, Láhaur, Sikhská říše
Pohřben	6. listopadu 1840
Předchůdce	Kharak Singh
Nástupce	Čand Kaur/Šér Singh (Čand Kaur měla jakožto žena jen část panovnických titulů)
Manželky	Nánaki Kaur Atáríwálá; Sáhib Kaur Gílwalíwálá; Bhadauran Kanwár; Katočan Kanwár
Potomci	Džawahar Singh
Dynastie	Sukerčakja
Otec	Kharak Singh
Matka	Čand Kaur
Příbuzní	Děd Randžít Singh, babička Datar Kaur, polorodí strýcové z otcovy strany Šér Singh a Dalíp Singh.
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nau Nihál Singh^[1] (paňdžábsky ਨੌਨਿਹਾਲ ਸਿੰਘ) (11. února 1821 Láhaur – 5. listopadu 1840 Láhaur) byl třetí mahárádža Sikhské říše, který vládl od 8. října 1839 do své smrti 5. listopadu 1840. Byl jediným synem předchozího mahárádžy Kharaka Singha a jeho manželky Čand Kaur. Byl znám také s titulem před jménem Juvraj Kunwar Sa (respektovaným mladý princ). Nastoupil po svržení svého otce a jeho vláda skončila smrtí v pouhých devatenácti letech v den, kdy probíhal pohřeb jeho otce.

Raný život

Nau Nihál Singh se narodil 11. února 1821 Kharaku Singhovi a jeho manželce Čand Kaur. Kharak Singh byl druhým mahárádžou Sikhské říše a synem jejího zakladatele Randžíta Singha.^[2]

V dubnu 1837 se ve věku šestnácti let oženil s Bibi Nánaki Kaur Atariwalou, dcerou sikhského generála Šám Singh Atáríwály^[3] z vesnice Attari u Amritsaru, která zemřela roku 1856.^[4] Jeho druhou manželkou byla Sáhib Kaur Gilwaliwala, dcera Sardara Gurdit Singha Gilwaliwaly z Amritsaru, která zemřela roku 1841 při porodu mrtvorozeného syna. Třetí manželkou byla Bhadauran Kanwár Sáhiba, dcera Sardara z Bhadauru. Poslední manželkou byla Katočan Sáhiba, dcera Mian Rádž Singha z Lambagraonu. Poslední dvě manželky se 6. listopadu 1840 upálily v Láhauru na mahárádžově pohřební hranici v rámci satí.^[5]

Rané vojenské kampaně a správa

Podobně jako jiní princové Sikhské říše se od dětství účastnil vojenských kampaní a státní správy. Roku 1834 se ve věku třinácti let účastnil kampaně v Péšáváru a následně mu bylo svěřena oblast Attock a později celá oblast Péševáru. Roku 1835 potlačil povstání v Deradžátu a Toriku. Roku 1836 táhl se svým otcem na hranice Sindhu. V dubnu 1839 velel sikhské jednotce táhnoucích společně s britskou armádou do Afghánistánu během první anglo-afghánské války.^[6]

Roku 1837 získal od Randžíta Singha titul Kaukáb-i-Ikbál-i-Paňdžáb. Po smrti Randžíta Singha nastoupil v září 1839 Nihálův otec Kharak Singh, který byl již v říjnu otráven, v důsledku čehož byl až do své smrti nemocný a nemohl vládnout. Nau Nihál Singh se nástupem svého otce stal korunním princem. Až do nástupu svého otce byl držen daleko od mahárádžovského dvora. Když Nihálův otec Kharak byl po otravě třináct měsíců upoután na lůžko, než zemřel, tak Nau Nihál Singh vládl jako regent. Klíčovou postavou regentské vlády byl Dhian Singh Dogra. Dvorní lékař Johann Martin Honigberger uvedl, že svého otce navzdory jeho přáním navštěvoval jen zřídka.^[7]

Smrt

Nau Nihál Singh byl oblíbený u dvořanstva i prostých lidí. Během otcovy invalidity byl vnímán jako důstojný zástupce mahárádži. Po Kharakově smrti 5. listopadu 1840 provedl jeho poslední pomazání v Láhauru v řece Ráví. Když se od řeky vracel do pevnosti přes zahradu Hazuri Bagh, tak na něj a jeho společníky spadl kamenný blok z brány, který okamžitě zabil jeho společníka Udhama Singha. V oblasti působící obchodník Alexander Gardner napsal, že Nau Nihál Singh utrpěl jen mírná zranění a chtěl odejít do paláce pěšky, ale Gardner ho přesvědčil, aby se raději nechal odnést na nosítkách. Než lékař Johann Martin Honigberger dorazil k mahárádžovi, tak se jeho stav zhoršil. Honigberger uvedl, že Nau Nihál Singh měl rozdrcenou lebku a kolem něj se roztékala krev a mozková tkáň. Několik hodin po incidentu Nau Nihál Singh zemřel.

Dvůr oznámil úmrtí až o tři dny později. Dhian Singh také uváděl, že smrt způsobil pád bloku brány. Podle Honigbergera umírajícího prince odneslo do stanu pět dělostřelců, z nichž později dva zemřeli za záhadných okolností, dva byli propuštěni a jeden záhadně zmizel.^[7] Zejména evropští autoři psali, že se jednalo o atentát. Honigberger se domníval, že za jeho smrtí stáli příznivci Kurruk Singa a Čet Singha.^[8] Zpopelnění proběhlo 6. listopadu 1840. Po jeho smrti nastoupila jeho matka Čand Kaur.^[7]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nau Nihal Singh na anglické Wikipedii.

↑ STRNAD, Jaroslav. Dějiny Indie. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2003. Dostupné online. ISBN 8071064939. S. 550.
↑ SINGH, Bhagat. The Encyclopedia Of Sikhism. Svazek III. M-R. [s.l.]: Paňdžábská univerzita Dostupné online. Kapitola Nau Nihal Singh, s. 212. (anglicky)
↑ HASRAT, B. J. The Encyclopedia Of Sikhism. Svazek IV. S-Z. [s.l.]: Paňdžábská univerzita Dostupné online. Kapitola Sher Singh Atarivala, s. 212. (anglicky)
↑ ATWAL, Priya. Royals and Rebels: The Rise and Fall of the Sikh Empire. [s.l.]: Oxford University Press, 2021. Dostupné online. ISBN 9780197566947. (anglicky)
↑ M'GREGOR, L. The history of the Sikhs. [s.l.]: [s.n.], 1846. Dostupné online. (anglicky)
↑ OSBORNE, W. G. The First Anglo-Afghan Wars. [s.l.]: Duke University Press, 1840. Kapitola The Court and Camp of Runjeet Sing, s. 35–38. (anglicky)
↑ ^a ^b ^c DALRYMPLE, William; ANAND, Anita. Dictionary of Gems and Gemology. Berlín, Heidelberg: [s.n.], 2009. ISBN 9783540727958. Kapitola Koh-i-Noor Diamond, s. 110–116. (anglicky)
↑ HONIGBERGER, Johann Martin. Thirty Five Years in the East. 1. vyd. [s.l.]: [s.n.], 109. Dostupné online. S. 105. (anglicky)

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Nau Nihál Singh na Wikimedia Commons

Předchůdce:
Kharak Singh

Sikhský mahárádža
Nau Nihál Singh
8. října 1839–5. listopadu 1840

Nástupce:
Čand Kaur

[1] STRNAD, Jaroslav. Dějiny Indie. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2003. Dostupné online. ISBN 8071064939. S. 550.

[2] SINGH, Bhagat. The Encyclopedia Of Sikhism. Svazek III. M-R. [s.l.]: Paňdžábská univerzita Dostupné online. Kapitola Nau Nihal Singh, s. 212. (anglicky)

[3] HASRAT, B. J. The Encyclopedia Of Sikhism. Svazek IV. S-Z. [s.l.]: Paňdžábská univerzita Dostupné online. Kapitola Sher Singh Atarivala, s. 212. (anglicky)

[4] ATWAL, Priya. Royals and Rebels: The Rise and Fall of the Sikh Empire. [s.l.]: Oxford University Press, 2021. Dostupné online. ISBN 9780197566947. (anglicky)

[5] M'GREGOR, L. The history of the Sikhs. [s.l.]: [s.n.], 1846. Dostupné online. (anglicky)

[6] OSBORNE, W. G. The First Anglo-Afghan Wars. [s.l.]: Duke University Press, 1840. Kapitola The Court and Camp of Runjeet Sing, s. 35–38. (anglicky)

[:0-7] DALRYMPLE, William; ANAND, Anita. Dictionary of Gems and Gemology. Berlín, Heidelberg: [s.n.], 2009. ISBN 9783540727958. Kapitola Koh-i-Noor Diamond, s. 110–116. (anglicky)

[8] HONIGBERGER, Johann Martin. Thirty Five Years in the East. 1. vyd. [s.l.]: [s.n.], 109. Dostupné online. S. 105. (anglicky)

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]