Natalia Arseněva

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Natalia Arseněva
Natalla Arsieńnieva1927.jpg
Narození20. září 1903
Baku
Úmrtí25. července 1997 (ve věku 93 let)
Rochester
Místo pohřbeníMount Hope Cemetery
Alma materBelarusian Gymnasium of Vilnia
Povoláníjazykovědkyně, dramatička, překladatelka, básnířka a spisovatelka
ZaměstnavateléBelaruskaya gazeta
Belarussian section of Radio Free Europe/Radio Liberty
Biełarus
Janka Kupala High School (Bavaria)
Belarusian Institute of Arts and Sciences
Manžel(ka)Francišak Kušal
DětiYaraslaw Kushal
Uladzimir Kushal
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Natalia Arseněva (bělorusky Натальля Арсеньева; 20. září 1903 Baku25. července 1997 Rochester) byla běloruská básnířka a překladatelka narozená v Ázerbájdžánu. Patří k nejvýraznějším osobnostem protikomunistické běloruské emigrace.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodila se v Baku, v rodině ruského úředníka. Během první světové války byla její rodina evakuována do ruského města Jaroslavl, kde Natalia napsala svou první báseň, a to v ruštině. V roce 1920 přišla do Vilniusu. Vystudovala tam běloruské gymnázium a poté fakultu humanitních věd na místní univerzitě. V roce 1922 se provdala za Franciszaka Kuszala, důstojníka polské armády běloruského původu. Ten byl poslán na vojenskou službu do Chełmna a Natalia tak s ním odešla do Polska. Po okupaci Polska německou armádou na podzim roku 1939 žila ve Vilejce na území Běloruska (tedy SSSR) a pracovala zde v běloruském křesťanském časopise Sjalianskaja Gazeta. V dubnu 1940 byla vyhoštěna, jako manželka zajatého polského důstojníka (Polsko bylo se Sovětským svazem ve válečném stavu), do Kazachstánu, kde byla přinucena pracovat v kolchozu. V květnu 1941, díky intervenci běloruského Svazu spisovatelů a zejména Janka Kupaly, mohla kolchoz opustit a žila v Minsku. Zůstala v něm i po okupaci Němci. Ona i její manžel se rozhodli spolupracovat s německou okupační správou. Později tento svůj krok vysvětlovala svou zkušeností s komunistickým režimem. Její syn Jaroslav zemřel při výbuchu v kině organizovaném partyzány. V létě 1944 byla evakuována s německou armádou do Německa. Po skončení války zůstala pracovat v uprchlických táborech a podílela se na kulturních a vzdělávacích aktivitách mezi Bělorusy. Stala se též učitelkou na běloruském gymnáziu pojmenovaném po Janku Kupalovi. V roce 1949 emigrovala do Spojených států amerických. Spolupracovala zde s časopisem Biełarus a s rozhlasovou stanicí Svobodná Evropa. Poté našla práci na Běloruském institutu vědy a umění v New Yorku. Nadále psala básně v běloruštině, hlavně milostné a přírodní (např. sbírka Miż bieraham; 1979). Překládala do běloruštiny Goetha a Mickiewicze. Napsala také několik operních libret.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Арсеньева, Наталья Алексеевна na ruské Wikipedii a Natalla Arsienniewa na polské Wikipedii.