Přeskočit na obsah

Narodnictví

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Narodnik)

Narodnictví (rusky народничество) bylo společenské hnutí, které vzniklo v Rusku v 60. a 70. letech 19. století.[1]

Členové a ideologie[editovat | editovat zdroj]

Ideově spojovalo prvky agrární demokracie s rolnickým utopickým socialismem, naději, že bude možné vynechat kapitalistickou cestu vývoje.

Ideoví zakladatelé narodnictví byli v Rusku Alexandr Ivanovič Gercen, Nikolaj Ogarjov a Nikolaj Gavrilovič Černyševskij. Později se k jejich myšlenkám připojili Michail Alexandrovič Bakunin, Pjotr Lavrov, Pjotr Nikitič Tkačov a další.[2] Narodnické ideje byly vnímány jako ohrožení státního režimu Ruského impéria a řada „narodniků“ proto byla zatčena a vystavena brutálním výslechům v Butyrské věznici.

Narodnictví zanechalo svoji stopu i v oblasti umění, neboť celá řada společenských motivů ovlivnila různé literární práce. Narodnická lyrika opěvovala oběť, život v ruské obščině a jako vzdálený cíl definovala výstavbu utopického socialismu.

Kritika[editovat | editovat zdroj]

Lenin s uznáním mluvil o bojovém demokratismu revolučních narodniků, o obětavém boji proti samoděržaví, ale zároveň kritizoval narodnictví za subjektivní metodu v sociologii a za idealizování polopatriarchální rolnické občiny, za anarchismus, spiklenectví, za taktiku individuálního teroru a za další chyby.[3] Lenin kritizoval hnutí narodniků v pracích Kdo jsou „přátelé lidu“ a jak bojují proti sociálním demokratům? (1894), Jakého dědictví se zříkáme (1897), Vývoj kapitalismu v Rusku (1899) a v jiných dílech.[4] V Dějinách VKS(b) je také poukazováno na chybné názory narodniků.[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Národníctvo na slovenské Wikipedii.

  1. a b Stručný filosofický slovník, s. 335.
  2. Ščipanov, s. 344.
  3. Ščipanov, s. 345.
  4. Rutkevič, s. 539.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • MARKOV, Dmitrij Fjodorovič. Předchůdcové ruské revoluce. Překlad Otto Bureš. V Praze: Ústřední výkonný výbor čsl. strany soc., 1925. 46 s. cnb000205772.
  • NEUMANN, Bohumil, ed. Hledači naděje: (svědectví o epoše narodnictví). 1. vyd. Praha: Lidové nakladatelství, 1974. 292 s. cnb000463424.
  • NEUMANN, Bohumil. O literatuře v epoše narodnictví. Vyd. 1. Praha: Universita Karlova, 1974. 101 s. cnb002341267.
  • RUTKEVIČ, Michail, 1976. Leninův boj proti idealismu a metafyzice narodniků. In: JOVČUK, M. T.; OJZERMAN, T. I.; ŠČIPANOV, I. J. Dějiny filosofie. 2., přepracované vyd. Praha: Svoboda. S. 538–541.
  • ŠČIPANOV, I. J., 1976. Filosofické a sociologické názory revolučních narodniků. In: JOVČUK, M. T.; OJZERMAN, T. I.; ŠČIPANOV, I. J. Dějiny filosofie. 2., přepracované vyd. Praha: Svoboda. S. 344–345.
  • Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. Sedmnáctý díl, Median - Navarrete. V Praze: J. Otto, 1901. 1078 s. cnb000277218. [Článek „Narodničestvo" je na str. 1046–1047.] Dostupné online
  • , 1955. Stručný filosofický slovník (původním názvem: Краткий философский словарь). Redakce : Pavel Judin, Mark Rozental; překlad : J. Bauer aj. 1. vyd. Praha: SNPL. Kapitola „Narodnictví”, s. 335–336. 

Související články[editovat | editovat zdroj]