Naharajim

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Elektrárna Naharajim

Naharajim (hebrejsky נַהֲרַיִים‎, doslova „Dvě řeky“) nebo Bákúra (arabsky الباقورة‎) je místo na hranici mezi Izraelem a Jordánskem, kde se řeka Jarmúk vlévá do řeky Jordán, a kde byla v roce 1930 postavena vodní elektrárna.[1] Tato elektrárna, postavená Pinchasem Rutenbergem, produkovala většinu elektřiny spotřebované Britským mandátem Palestina, a to až do izraelské války za nezávislost v roce 1948, kdy byla elektrárna opuštěna a zničena.

Izraelsko-jordánská mírová smlouva z roku 1994 tuto oblast přidělila Jordánsku, ale na 25 let poskytla izraelským farmářům právo vstupu, které vypršelo v roce 2019, načež v listopadu 2019 Jordánsko al-Bákúru převzalo.[2]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Letecký pohled na elektrárnu Naharajim a umělé jezero

Na Ukrajině narozený sionista a inženýr Rutenberg imigroval do mandátní Palestiny v roce 1919. Poté, co předložil sionistickému hnutí plán na výstavbu 13 vodních elektráren a zajištění financování svého plánu, mu britská mandátní vláda udělila koncesi na výrobu elektrické energie. Nejprve na řece Jarkon poblíž Tel Avivu a následně pro využití veškerých vodních toků v západní Palestině.[3]

Lokalita Naharajim byla zvolena z několika důvodu. Jednak pro silný vodní průtok, schopnost regulovat průtok prostřednictvím výpusti Galilejského jezera a schopnost zajistit lokalitu před útoky nepřátelských Beduínů. Stavební práce začaly v roce 1927, trvaly celkem pět let a poskytly práci 3000 dělníkům.[3]

Arabsko-izraelský konflikt[editovat | editovat zdroj]

Ve dnech předcházejících vyhlášení izraelské nezávislosti se stal Naharajim místem dvou setkání mezi Goldou Meyersonovou (později Meirovou) a jordánským králem Abdalláhem I., která měla za cíl přesvědčit Jordánsko, aby se nezapojovalo do blížící se války. Rodiny zaměstnanců elektrárny byly evakuovány v dubnu 1948 a zůstali pouze dělníci s jordánskými průkazy. Během války pak byla elektrárna zničena.[4]

Park míru[editovat | editovat zdroj]

Pozůstatky elektrárny jsou v současnosti součástí mírového parku řeky Jordán a Ostrova míru na izraelsko-jordánské hranici. Projekt mírového parku zaštiťují ekologické organizace Přátelé Země Blízkého východu s centrálami v Tel Avivu, Betlému a Ammánu.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Naharayim na anglické Wikipedii.

  1. BAR-AM, Aviva. Naharayim - What a rush! [online]. The Jerusalem Post [cit. 2011-05-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-02-27. (anglicky) 
  2. YOUNES, Ali. Jordan reclaims borderlands as Israel ties under strain. al-Džazíra [online]. 2019-11-10 [cit. 2020-02-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b The Power Plant on Two Rivers [online]. Ministerstvo zahraničních věcí Státu Izrael, 2003-05-22 [cit. 2011-05-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ASHKENAZI, Eli. Israeli, Jordanian architects plan peace park in Naharayim [online]. Haaretz, 2008-05-14 [cit. 2011-05-30]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]