Naftalij Aronovič Frenkel

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Naftalij Aronovič Frenkel
Narození 1883
Haifa, Osmanská říše
Úmrtí 1960
Moskva, SSSR
Místo pohřbení Vvěděnský hřbitov
Ocenění Leninův řád
Řád rudého praporu práce
Řád rudé hvězdy
Citát
Z trestance musíme dostat všechno v prvních třech měsících – pak ho už nepotřebujeme.
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Naftalij Aronovič Frenkel (rusky Френкель, Нафталий Аронович, 1883 - 1960) byl ruský židovský podnikatel a člen sovětské tajné policie, který proslul jako organizátor práce v Gulagu, počínaje Soloveckým táborem zvláštního určení na Soloveckých ostrovech, který je považován za jeden z prvních Gulagů.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Frenkel (zcela vpravo) během prací na bělomořském kanálu

Jeho původ není zcela jasný. Alexandr Solženicyn ho popisuje jako "Tureckého Žida narozeného v Istanbulu"[1]. Jiné zdroje o něm hovoří jako o "maďarském továrníkovi".[2] Další tvrdí, že Frenkel pochází z Oděsy.[3] Pak další píší, že byl z Rakouska či Palestiny nebo že pracoval ve Fordově továrně v USA. Jeho záznam z vězeňské knihy jasně hovoří, že byl z Haify, tehdy součástí Osmanské říše. Odtud se dostal (možná přes Oděsu, možná přes Rakousko-Uhersko) do SSSR, kde je popisován jako 'obchodník'.[4][5]

Absolvoval obchodní školu a obchodoval s dřívím. V Mariupoli založil firmu a brzy se stal milionářem, „lesním králem Černého moře“. Měl vlastní parníky a vydával vlastní noviny Kopejka, které pomlouvaly konkurenty. V první světové válce pašoval zbraně přes Gallipoli.

V roce 1916 větřil v Rusku nebezpečí a převedl svůj kapitál do Turecka, kam i odjel. V letech NEPu přijel do SSSR a na tajný příkaz GPU vytvořil, jakoby z vlastní iniciativy, černou burzu na vykupování skvostů a zlata za sovětské papírové rubly. Pamatovali si jej z dřívějška, důvěřovali mu a zlato proudilo do GPU. Po skončení výkupu ho GPU zavřelo. Avšak již na Lubjance a po cestě do Solovek navázal kontakt nahoru.

Po příjezdu na Solovky (1927) ho hned oddělili od transportu, umístili do kamenné boudy mimo území kláštera, dali mu k ruce sluhu a dovolili volný pohyb po ostrově. Stal se velitelem ekonomického oddělení (s výhodami svobodného zaměstnance) a vyslovil svou slavnou tezi o využití vězňů: „z trestance musíme dostat všechno v prvních třech měsících – pak ho už nepotřebujeme." Od roku 1928 v Kemu buduje výnosnou přidruženou výrobu. Zakázal tamní noviny, časopisy, divadlo i muzeum. Tisíce lidí zemřelo v důsledku děsivých podmínek v lágru za vlády Frenkela a popravy bez soudu nebyly žádnou výjimkou.

V roce 1929 pro něj přiletělo letadlo z Moskvy a odvezlo ho k audienci u Stalina. Hovořili spolu tři hodiny. Frenkel vypracoval rozsáhlý projekt pracovních táborů po celém severu země a dokázal moskevskému vedení, jak výhodná a efektivní je bezplatná práce vězňů. Vedení SSSR se tento projekt nesmírně zalíbil a první stavbou, na které ho chtěli vyzkoušet, byl Bělomořský kanál.

Vznikla celá síť pracovních táborů, v nichž už v květnu roku 1930 bylo vězněno 171 251 lidí. 3. června téhož roku bylo Radou práce a obrany SSSR přijato konečné rozhodnutí o stavbě kanálu. Práce plynula neuvěřitelným tempem. 1. července 1931 byl dokončen nákres celého projektu, 1. srpna téhož roku byly zahájeny stavební práce a na jaře roku 1933 už po novém kanálu pluly první parníky.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Alexandr Solženicyn, Souostroví Gulag, New York, 1973, vol. II, p. 76
  2. Malsagov, S.A., Island Hell: A Soviet Prison in the Far North, trans. F.H. Lyon, London, 1926, pp. 61-73
  3. Shiryaev, Boris, Neugasimaya lampada, Moskva, 1991, p. 137-8
  4. ibid., p. 137-48
  5. Rozanov, Mikhail, Solovetskii kontslager v monastire, Moskva, 1979, pp. 174-91