Zenit

Vztah mezi zenitem a nadirem

Zenit (nadhlavník) je v astronomii pomyslný bod na nejvyšším místě oblohy, který leží přímo nad pozorovatelem. Je to průsečík svislice procházející místem pozorování s nebeskou sférou, průsečík v opačném směru se nazývá nadir (podnožník).

Zenit je pólem s výškou 90° v obzorníkové souřadnicové soustavě, jejíž základní rovinu tvoří rovina vodorovného astronomického obzoru.

V závislosti na zeměpisné šířce pozorovatele v zenitu kulminují hvězdy stejné deklinace, tedy ležící na stejné rovnoběžce rovníkových souřadnic. Ostatní tělesa obvykle kulminují v menší výšce v místě, kde se nejvíce přiblíží k zenitu. Slunce prochází zenitem dvakrát za rok v pásu mezi obratníky, jednou za rok (o letním slunovratu) na obratnících a nikdy ve vyšších zeměpisných šířkách. Pro pozorovatele, který stojí na zemském pólu, je v zenitu nebeský pól.

Etymologie

Slovo pochází ze středověké latiny, kde se od 12. století objevuje ve formě zenit, cenith, zenith. Vzniklo chybným čtením (ni místo m) slova semt, zemt které bylo přepisem arabského samt „cesta, směr“, součást arabského označení zenitu samt ar-ra's, doslova „směr hlavy, směr [nad] hlavou“.

Jiný význam

V přeneseném významu se jako zenit označuje vrchol, největší úspěch, například kariéry nebo životní dráhy, po němž následuje sestup. Ekvivalent „nadhlavník“ se v tomto smyslu nepoužívá.

Související články

• Nebeská sféra

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu zenit na Wikimedia Commons
• Encyklopedické heslo Zenith v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
• Slovníkové heslo zenit ve Wikislovníku

Autoritní data	PSH: 344

Portály: Astronomie