Naděžda Dvořáková
| Naděžda Dvořáková | |
|---|---|
| Narození | 27. října 1939 (85 let) České Budějovice |
| Povolání | architektka |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Naděžda Dvořáková, rozená Charitonová (* 27. října 1939 České Budějovice) je česká architektka a spisovatelka působící v Českých Budějovicích. Společně se svým manželem Antonínem Dvořákem založila architektonický ateliér s názvem Ateliér AD.
Život
[editovat | editovat zdroj]V roce 1948 se s rodinou přestěhovali do Českého Krumlova. Jejím otcem byl Andrej Danilovič Charitonov, ředitel českokrumlovské mlékárny a matkou Marie Charitonová.[1] Vystudovala českokrumlovské gymnázium a poté pokračovala ve studiích na Fakultě architektury a pozemního stavitelství ČVUT v Praze.[2][3]
V roce 1962 nastoupila jako první žena do českobudějovického Stavoprojektu. Zde navázala profesní spolupráci s architektem Antonínem Dvořákem, jenž se později stal i jejím životním partnerem.[2] Od roku 1983 byla členkou redakční rady časopisu Architektura ČSR, kam i sama přispívala.[4]
V roce 1990 založili s manželem vlastní architektonický ateliér s názvem Ateliér AD.[5]
Kromě architektonické tvorby se Naděžda Dvořáková věnuje i psaní. V roce 2018 vydala svou první básnickou sbírku s názvem Heřmánku hořký...: verše psané pro mlčení a o tři roky později ji následoval román s názvem Cesty.[6][7]
Tvorba
[editovat | editovat zdroj]Budova OV KSČ v Pelhřimově (1977–1986)
[editovat | editovat zdroj]Tato stavba je první ze čtyř realizací okresních sekretariátů KSČ, které navrhla se svým manželem. Záměrem bylo postavit "obyčejnou" administrativní budovu, která se záměrně vyhýbá monumentálnosti (kterou požadovalo KSČ) a naopak vyzdvihuje detail. Využití slunolamů v kombinaci s vertikálními pásy keramických obkladů opticky snížilo budovu a propojilo ji s okolím. Používání keramických obkladů se poté stalo jedním z charakteristických rysů tvorby manželů Dvořákových.[8] V současné době je budova zrekonstruována a využívána jako Územní odbor Policie ČR.[9] Před budovou se nachází původní skulptura květu tulipánu se stranickým symbolem, jejímž autorem je František Mrázek.[10][11]
Budova OV KSČ v Písku (1981–1985)
[editovat | editovat zdroj]Po úspěšné realizaci sekretariátu v Pelhřimově byli Dvořákovi vybráni i pro stavbu sekretariátu v Písku. Budova byla postavena v blízkosti původního Pietního parku (bývalého hřbitova), nedaleko historického centra města. Architekti navrhli budovu, která minimálně zasahovala do tehdejšího prostředí. Projekt byl tvořen hlavním podélným administrativním objektem, jenž byl situován rovnoběžně s hranicí stavebního pozemku a k samotnému parku se pak přiblížila pouze část se zasedacím sálem, která z té administrativní kolmo vybíhala. V současné době se zde nachází Policejní ředitelství.[12]
Budova OV KSČ v Jindřichově Hradci (1985–1988)
[editovat | editovat zdroj]
Původně na místě stával starý renesanční Pezellenův dvorec, který byl roku 1981 zbourán.[13] Stavba sekretariátu započala v roce 1985. Manželé Dvořákovi vytvořili jednoduchou administrativní budovu, jenž mohla být snadno adaptovatelná pro jiné účely. Je zde znovu využit jejich charakteristický prvek režných cihel zkombinovaný s prostě omítnutými bílými plochami. Prvně se zde ve větší míře uplatňuje prvek úhlopříčných okosů a mohutného skleněného válce. Budova svému účelu sloužila pouhých 18 měsíců. Po Sametové revoluci byla přizpůsobena potřebám Jihočeské univerzity. V roce 2015 byla stavba obohacena o dostavby, za nimiž stojí architekt Milan Špulák. V současné době je budova využívána Vysokou školou ekonomickou, která zde má Fakultu managementu.[14][15]
Integrovaný obytný dům v Táboře (1987–1993)
[editovat | editovat zdroj]Integrovaný obytný dům (zvaný Integro) vznikal současně se stavbou sekretariátu OV KSČ. Na projektu se podílel s manželi Dvořákovými také architekt Jaromír Kročák. Budova byla postavena na původní historické zástavbě tak, aby dodržovala předchozí uliční čáru. Konstrukce objektu je založena na skeletu MS-71, který byl využívá na stavby panelových domů. Budovu tvoří čtyři patra. Průčelí je vizuálně děleno vertikálními pásy odlišných, jak barvou, tak materiálem. K rozbití hmoty napomáhají také okna, arkýře a lodžie různých tvarů a velikostí. Přízemí domu je řešeno jako obchodní parter, poslední jako mansarda a zbytek jsou obytné prostory.[16][17]
Budova OV KSČ v Táboře (1986–1994)
[editovat | editovat zdroj]
Jde o budovu, jejíž projekt pochází z roku 1986 a podílel se na něm s manželi Dvořákovi i architekt Jaromír Kročák. Budovu tvoří čtyři propojené celky se dvorem uprostřed. Hlavní vstup je situován do Vančurovy ulice. Fasádu tvořilo režné zdivo v kombinaci s bílým omítnutím. (Budova prošla rekonstrukcí a fasáda je dnes bez režného zdiva.) Jedná se o budovu se čtyřmi nadzemními podlažími a jedním podzemním podlažím, kde se nacházejí garáže a sklady. Během výstavby ztratila budova svůj účel a tak bylo nutné rozhodnout o jejím novém využití. Rozhodnutí padlo na školské zařízení a projekt byl tomu náležitě upraven. V současné době je budova v soukromém vlastnictví a v přízemí se nachází restaurace.[18][19]
Další realizace (výběr)
[editovat | editovat zdroj]- scénografie pro divadelní soubor Zeyer a D 111, České Budějovice, 1950–1968 (s Antonínem Dvořákem)[3]
- domy pro zemědělce, Zdíkov, 1970 (s Antonínem Dvořákem)[20]
- základní škola, Frymburk, 1975 (s Antonínem Dvořákem)[21]
- obytná skupina atriových domů, Voříškův dvůr, České Budějovice, 1976 (s Antonínem Dvořákem)[22]
- penzion pro staré lidi, Borovany, 1979 (s Antonínem Dvořákem)[2]
- zábavní dětský park, Jindřichův Hradec, 1982[23]
- divadelní kavárna Metropol a rekonstrukce domu kultury Metropol, České Budějovice, 1989 (s Antonínem Dvořákem)[3]
- penzion pro seniory, Prosiměřice u Znojma, 1993 (s Antonínem Dvořákem)[2]
- hraniční přechod s celnicí, Slavonice, 1994 (s Antonínem Dvořákem)[2]
- přírodní divadlo, Hořice na Šumavě, 1994 (s Antonínem Dvořákem)[2]
- rekonstrukce barokního areálu a přístavba karmelitánského kláštera, Kostelní Vydří, 1996 (s Antonínem Dvořákem)[2]
- Církevní základní škola a mateřská škola, České Budějovice, 1998 (s Antonínem Dvořákem)[2]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ WWW.COSMOTRON.CZ, IPAC: Cosmotron Bohemia, s r o-; BUDĚJOVICÍCH, Jihočeská vědecká knihovna v Českých. Charitonov, Andrej Danilovič, 1900-1982. katalog.cbvk.cz [online]. [cit. 2025-02-17]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g h Biografie - ženy v architektuře. zenyvarchitekture.cz [online]. [cit. 2025-02-17]. Dostupné online.
- ↑ a b c architektura80.cz - Tvůrce. www.architektura80.cz [online]. [cit. 2025-02-17]. Dostupné online.
- ↑ Architektura ČSR. Praha: Klub Architektů, 1983(obsah ročníku), s. [1]. ISSN 0300-5305. Dostupné také z: https://ndk.cz/uuid/uuid:7ffe8900-90ca-11e6-89b1-5ef3fc9ae867
- ↑ Ing. arch. Antonín Dvořák, IČO: 10278320 - ARES | Peníze.cz. rejstrik.penize.cz [online]. [cit. 2025-02-20]. Dostupné online.
- ↑ DATABAZEKNIH.CZ. Heřmánku hořký... : verše psané pro mlčení - kniha. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2025-03-03]. Dostupné online.
- ↑ DATABAZEKNIH.CZ. Cesty. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2025-03-03]. Dostupné online.
- ↑ architektura80.cz - Stavby. www.architektura80.cz [online]. [cit. 2025-03-03]. Dostupné online.
- ↑ Územní odbor Pelhřimov - Policie České republiky. policie.gov.cz [online]. [cit. 2025-03-03]. Dostupné online.
- ↑ Pelhřimovský magazín. pelhrimov.mnoho.info [online]. [cit. 2025-03-03]. Dostupné online.
- ↑ Skulptura se stranickým symbolem před někdejším sídlem OV KSČ | Sochy a města. sochyamesta.cz [online]. [cit. 2025-03-03]. Dostupné online.
- ↑ architektura80.cz - Stavby. www.architektura80.cz [online]. [cit. 2025-03-05]. Dostupné online.
- ↑ REDAKCE. Odkud nám vládla strana a jak se měnilo využití sídla. Táborský deník. 2016-02-27. Dostupné online [cit. 2025-03-05].
- ↑ architektura80.cz - Stavby. www.architektura80.cz [online]. [cit. 2025-03-05]. Dostupné online.
- ↑ Okresní výbor KSČ - Památkový Katalog. pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2025-03-05]. Dostupné online.
- ↑ architektura80.cz - Stavby. www.architektura80.cz [online]. [cit. 2025-03-04]. Dostupné online.
- ↑ DVOŘÁKOVÁ, Naděžda. Integrovaný obytný dům v Táboře. Architektura ČSR. 1987, roč. XLVI, s. 536-538. Dostupné online.
- ↑ Okresní výbor KSČ - Památkový Katalog. pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2025-03-04]. Dostupné online.
- ↑ architektura80.cz - Stavby. www.architektura80.cz [online]. [cit. 2025-03-04]. Dostupné online.
- ↑ Detail díla - ženy v architektuře. zenyvarchitekture.cz [online]. [cit. 2025-02-23]. Dostupné online.
- ↑ Detail díla - ženy v architektuře. zenyvarchitekture.cz [online]. [cit. 2025-02-23]. Dostupné online.
- ↑ Detail díla - ženy v architektuře. zenyvarchitekture.cz [online]. [cit. 2025-02-23]. Dostupné online.
- ↑ DVOŘÁKOVÁ, Naděžda. Zábavní dětský park. Architektura ČSR. 1982, roč. XLI, s. 18-19. Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- BRŮHOVÁ, Klára. Ženy v architektuře: kritické studie a genderové analýzy českého architektonického prostředí po roce 1945 = Women in architecture: critical studies and gender analyses of the Czech architectural setting after 1945. 1. vyd. Praha: UMPRUM, 2024. 414 s. ISBN 978-80-88622-10-9.
- VORLÍK, Petr. (A)typ: architektura osmdesátých let. Praha: České vysoké učení technické v Praze, Fakulta architektury, 2019. 255 s. ISBN 978-80-01-06641-6.
- VORLÍK, Petr. Rozhovory: architektura osmdesátých let. 1. vyd. Praha: České vysoké učení technické v Praze, Fakulta architektury, 2020. 333 s. ISBN 978-80-01-06778-9.