Nacholapithecus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Nacholapithecus

alternativní popis obrázku chybí
Kostra druhu Nacholapithecus kerioi
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Podkmen: obratlovci (Vertebrata)
Třída: savci (Mammalia)
Řád: primáti (Primates)
Oddělení: úzkonosí (Catarrhini)
Čeleď: Proconsulidae
Rod: Nacholapithecus
Ishida et al., 1999
Druhy

Nacholapithecus kerioi

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nacholapithecus je rod vyhynulých úzkonosých primátů, žijících ve středním miocénu (před 15 miliony let) na území dnešní Keni. Jediný druh Nacholapithecus kerioi byl nalezen na lokalitě Nachola v oblasti Samburu.

Vertikální šplhání u šimpanze

Dosud zachycené ostatky rodu Nacholapithecus jsou výjimečně dobře dochované a pomáhají poznat anatomii ostatních středně miocénních primátů, kteří jsou často známí jen útržkovitě. Nejvýznamnější je téměř kompletní kostra samce, označená kódem KNM-BG 35250, podle níž byl nový druh v roce 1999 popsán. Starší nálezy z 80. let 20. století byly původně řazeny do rodu Kenyapithecus.

Nacholapithecus byl středně velký stromový kvadrupední tvor, vývojově jen o málo pokročilejší než časně miocénní rod Proconsul. Samci druhu Nacholapithecus kerioi mohli dosahovat váhy asi 22 kg, zatímco samice vážily jen kolem 10 kg. Téměř kompletní kostra KNM-BG 35250 s jistotou dokládá zakrnělý ocas, větší pohyblivost ramenních kloubů i výrazně dlouhá chodidla.

Celkovou stavbou těla i morfologií zubů je Nacholapithecus podobný ostatním středně miocénním úzkonosým primátům a není příliš vzdálený ani starším druhům časného miocénu. Jedinečný je tím, že jeho přední končetiny jsou oproti zadním velmi robustní, velké a schopné silného úchopu. Ukazují na občasné využívání pohybu, který přední končetiny značně zatěžoval – uvažuje se o nějaké formě vertikálního šplhání. Převážně se však Nacholapithecus stále ještě pohyboval po všech čtyřech končetinách a jeho postoj mohl být jen o málo vzpřímenější než u Proconsula. Způsobem pohybu se Nacholapithecus tudíž nepodobá ani proconsulidům ani moderním lidoopům a zůstává někde na pomezí. K lokomoci současných hominoidů, využívajících závěsu na předních končetinách, měl ještě daleko. Předpokládá se ovšem, že výrazné zapojení předních končetin mohlo být právě prvním náznakem vývoje tímto směrem.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BEGUN, D. R. Fossil record of Miocene hominoids. In HENKE, W. C.; TATTERSALL, I. Handbook of palaeoanthropology 2. Berlín : Springer, 2007. S. 921 - 977.
  • BEGUN, D. R. Miocene Hominids and the Origins of the African Apes and Humans. Annual Review of Anthropology. 2010, roč. 39, s. 67 - 84.  
  • HARRISON, T. Dendropithecoidea, Proconsuloidea and Hominoidea. In WERDELIN, L.; SANDERS, W. J. Cenozoic Mammals of Africa. Berkeley : University of California Press, 2010. S. 429 - 469.
  • ISHIDA, H., Kunimatsu, Y., Nakatsukasa, M., Nakano, Y. New hominoid genus from the middle Miocene of Nachola, Kenya. Anthropological Science. 1999, roč. 107, s. 189 - 191.