Nabíjecí stanice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Symbol pro nabíjecí stanice v EU

Nabíjecí stanice je součást infrastruktury, která slouží pro nabíjení elektromobilů. Je to důležitý prvek elektromobility.

Nabíjecí stanice v Česku a v EU[editovat | editovat zdroj]

Volkswagen Group se spolu se automobilkami BMW, Daimler AG a Ford podílí na společném projektu pro výstavbu rychlonabíjecí vysokovýkonné sítě na důležitých evropských silnicích. V Česku má na základě této iniciativy do roku 2020 vzniknout 1200 nabíjecích stanic.[1]

Skupina ČEZ provozuje v Česku síť nabíjecích stanic. Počet těchto stanic byl zhruba 85 v listopadu 2017 a do roku 2020 by se měl rozšířit o dalších 63.[2]

Způsoby nabíjení[editovat | editovat zdroj]

Způsob nabíjení se liší dle výkonu nabíjecí stanice, a tedy i rychlostí nabíjení. Nabíjecí stanice pro nejvyšší výkony pracují se stejnosměrným proudem (DC) o vyšším napětí, které odpovídá napětí baterie v elektromobilu (např. 500 V). Průběh nabíjení řídí elektronika a příkon není konstantní, např. se zmenšuje v daném rozsahu až k plnému nabití baterie. Normy pro připojení jsou mezinárodní: ČSN EN IEC 61851 Systém nabíjení elektrických vozidel vodivým propojením a ČSN EN 62196 Vidlice, zásuvky, vozidlová zásuvková spojení a vozidlové přívodky.



Nabíjení pomocí přenosné nabíječky na 220 V (do 3,7 kW / 16 A)

Nabíjení pomocí přenosné nabíječky z klasické zásuvky na 220 V je základní způsob doplňování energie u elektromobilů. Nabíječka, která je schopna nabíjet maximálně 3,7 kW ze standardní jednofázové zásuvky na 16 A jistič. U vybraných veřejných nabíjecích stanic jsou stále vyvedeny klasické zásuvky.

Všechny elektromobily a plug-in hybridy jsou kompatibilní s běžnými přenosnými nabíječkami.


Domácí wallbox (7,4 - 22,0 kW)

Wallbox snižuje v porovnání s přenosnými nabíječkami nabíjecí čas několikanásobně. Může být zapojen jednofázově na 220 V nebo třífázově na 400 V až 32 A.

Wallboxy se dají pořídit buďto s integrovaným nabíjecím kabelem, popřípadě zástrčkou Typu 2 / "Mennekes" do které je možno připojit požadovaný nabíjecí kabel. Jako konektor na straně vozu se dříve používaly konektory Typ 1 / "Yazaki", ty jsou pomalu nahrazovány univerzálnějším Typem 2 / "Mennekes". Ceny domácích wallboxů se pohybují od 15 do 60 tisíc korun. V případě starších domů je nutné počítat s dalšími náklady pro úpravu elektroinstalace.[3]


Veřejné nabíjecí stanice do 22 kW - AC - střídavý proud

Po celé České republice můžeme najít veřejné dobíjecí stanice velkých distributorů jako ČEZ, PRE či E.ON, tak i stanice soukromé. Každý majitel nabíjecí stanice má jiná pravidla nabíjení. Někde je možné se připojit zcela zdarma, u některých stanic je třeba využívat předplacených karet / čipů.

Většina nabíjecích stanic neobsahuje nabíjecí kabely. Tyto kabely musí mít každý majitel elektromobilu vlastní.


Rychlodobíjecí stanice do 43 kW - AC - střídavý proud

Tyto rychlé stanice typu AC jsou poměrně novou záležitostí a jsou kompatibilní s minimem elektromobilů. O něco běžnější je typ DC. Kvůli vysokému proudu jsou AC stanice vybaveny kabelem s neodnímatelným konektorem Typu 2 / "Mennekes".


Veřejné rychlodobíjecí stanice do 150 kW - DC - stejnosměrný proud

Tyto velmi rychlé dobíjecí stanice poskytují stejnosměrný proud, který dodává příkon až 150 kW. V České republice jsou standardem 50 kW rychlonabíjecí stanice, což je také maximální hodnota, kterou dokáže využít většina elektromobilů, podporujících rychlonabíjení. Na českém trhu se aktuálně prodávají pouze dva typy automobilů, které dokáží přijmout až 175 kW. Jde o Audi e-tron a Teslu Model 3.[4]

Veřejné rychlodobíjecí stanice DC stanice jsou vybaveny integrovaným kabelem s neodnímatelným konektorem CHAdeMO a devítípinový CCS (Combo).

Samostatnou kapitolou jsou takzvané Superchargery od společnosti Tesla. Tyto stanice jsou nejvíce rozšířené v USA. První Superchargery se nacházejí již také v České republice. Tato síť stanic se nejvíce rozšiřuje díky samotné značce Tesla. V tuto chvíli nabízí nabíjení příkonem 120 kW.[5]

Rychlonabíječky FastCharge (450 kW)[editovat | editovat zdroj]

Rychlonabíječka Fast Charge byla představena automobilkami BMW a Porsche. Při testování s BMW i3 s baterií o kapacitě 57 kWh se podařilo ji dobít z 10 % na 80 % za 15 minut - to představuje 100 km dojezdu za pouhé tři minuty nabíjení.[6]


Stále se rozšiřující síť nabíjecích stanic snižuje problém omezeného dojezdu některých elektromobilů. V současnosti je podle databáze MPO 131 veřejných stanic, ale celkem je okolo 470 stanic. Celkový počet 470 stanic zahrnuje všechny dobíjecí stanice pro elektromobily, které jsou veřejně přístupné (veřejné dobíjecí stanice) a stanice, které jsou přístupné za určitých podmínek širšímu okruhu uživatelů (např. hotely, restaurace, sportoviště). Nejsou zahrnuty však dobíjecí stanice, které jsou určeny jen pro firemní zaměstnance.[7]

Využití[editovat | editovat zdroj]

Dobu využívání nabíjecí stanice určuje potřebný nabíjecí výkon vozů i příkon samotné nabíječky.

Prodloužení dojezdu[editovat | editovat zdroj]

Rychlonabíjecí stanice podél hlavních silničních tras mají mít co největší výkon, alespoň 50 kW. Jejich využití odpovídá průběžnému tankování paliva při delších cestách s přestávkou na oddych řidiče, tedy od čtvrt do jedné hodiny.

Destinační dobíjení[editovat | editovat zdroj]

Dobu parkování před pracovištěm, nákupním střediskem, kinem, sportovištěm atd. je možné využít k dobití baterie elektromobilu. Používané systémy jsou většinou do 50 kW AC.

Dobíjení doma[editovat | editovat zdroj]

V "domovském přístavu" se předpokládá delší doba pobytu a možnost "domácího" nabíjení bude zjevně mít váhu při rozhodování o pořízení elektromobilu. Obvykle stačí nabíječky se střídavým proudem (AC) s výkonem do 22 kW, což má výhodu jak v nižších investičních nákladech tak v delší životnosti baterií při nabíjení menším proudem.

Nabíjení střídavým proudem vyžaduje, aby byl každý elektromobil nebo tzv. plug-in hybrid (PHEV) vybaven palubní nabíjecí jednotkou (OBC, on-board charger), což je v podstatě usměrňovač a střídač (invertor) s vestavěnou inteligencí, která umožňuje přizpůsobit se jak jednofázové tak i třífázové přípojce o napětí, které je v dané zemi běžně k dispozici (tj. v Evropě 1x 230 V 50 Hz nebo 3x 400 V 50 Hz).

Výhledy

Dobíjecí stojany a palubní jednotku bude možné výhledově zkonstruovat tak, aby odčerpávaly přebytek výkonu v síti v určený čas podle dálkového povelu (noci s malým odběrem nebo působení obnovitelných zdrojů jako jsou větrné elektrárny).

Již dnes se začínají v Číně nabízet palubní nabíjecí jednotky s obousměrným tokem energie, takže z baterie elektromobilu je možné v odlehlých oblastech čerpat elektřinu pro menší spotřebiče, v budoucnu i podpořit nebo vytvořit lokální elektrickou síť.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Představuje se Vision E, v roce 2020 z něj bude první škodovka na baterie [online]. iDNES.cz, 2017-04-18 [cit. 2017-12-01]. Dostupné online. 
  2. Elektromobilita ČEZ rozšíří síť rychlého dobíjení o 63 stanic z dalšího evropského grantu [online]. elektromobilita.cz [cit. 2017-12-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-12-01. 
  3. Kolik stojí nabíjení elektromobilů?. Elektrina.cz [online]. [cit. 2019-07-29]. Dostupné online. 
  4. ZEMKOVÁ, Barbora. Dobití elektromobilu za 10 minut? Díky ultrarychlé dobíjecí stanici je to možné i v Česku [online]. 2019-09-09 [cit. 2019-09-26]. Dostupné online. 
  5. AUTONABIJENI.CZ. Základy nabíjení elektromobilu. autonabijeni.cz [online]. 2017-02-20 [cit. 2019-07-29]. Dostupné online. (česky) 
  6. 7 problémů, které budou muset elektromobily vyřešit [online]. Elektrina.cz, 2019-08-15 [cit. 2019-09-26]. Dostupné online. 
  7. Nabijto.cz. www.nabijto.cz [online]. [cit. 2019-07-29]. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]