Malá činka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z NGC 651)
Malá činka
Amatérský snímek mlhoviny M76. Autor: Robert J. Vanderbei
Amatérský snímek mlhoviny M76. Autor: Robert J. Vanderbei
Pozorovací údaje
(Ekvinokcium J2000,0)
Typplanetární mlhovina, astronomický rádiový zdroj a zdroj infračerveného záření
ObjevitelPierre Méchain
Datum objevu5. září 1780
Rektascenze1h 42m 19,69s[1]
Deklinace51°34′31,7″[1]
SouhvězdíPerseus (lat. Per)
Zdánlivá magnituda (V)17,48[2][3], 12,2[2], 17,337 9[4] a 17,69[3]
Úhlová velikost2,7′×1,8′[5]
Vzdálenost2 500 ly
Fyzikální charakteristiky
Poloměr0,62[6] ly
Označení v katalozích
Messierův katalogM 76
New General CatalogueNGC 651 a NGC 650
IRASIRAS F01391+5119 a IRAS 01391+5119
Jiná označeníM76, NGC 650, NGC 651[1]
(V) – měření provedena ve viditelném světle
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Malá činka (také Messier 76 nebo NGC 650 a NGC 651) je planetární mlhovina v souhvězdí Persea. Objevil ji Pierre Méchain 5. září 1780. Patří mezi nejslabší objekty Messierova katalogu.[5]

Pozorování[editovat | editovat zdroj]

Poloha mlhoviny Malá činka v souhvězdí Persea.

M76 se vyhledává poněkud obtížněji, a to nejen kvůli jejímu slabému jasu, ale také proto, že se v jejím okolí nenachází jasné hvězdy. Při jejím hledání je možné vyjít od hvězdy 4. magnitudy φ Persei, od níž M76 leží necelý stupeň severním směrem. Mlhovina je mimo dosah středně velkých triedrů, ale většími triedry, jako například 11x80, může být vidět jako slabá rozostřená tečka. Dalekohledy o průměru 150 mm ji ukážou jako objekt protažený od severovýchodu na jihozápad a větší přístroje ukážou její dva výčnělky, díky kterým vypadá podobně jako mlhovina Činka v souhvězdí Lištičky.[7]

Mlhovina má velkou severní deklinaci, proto je na velké části severní polokoule cirkumpolární, a to v téměř celé Evropě a severní Americe. Naopak na jižní polokouli je viditelná pouze blízko rovníku a obratníku Kozoroha.[8] Nejvhodnější období pro její pozorování na večerní obloze je od září do února.

Historie pozorování[editovat | editovat zdroj]

Mlhovinu objevil Pierre Méchain 5. září 1780 a oznámil to svému kolegovi Charlesi Messierovi, který ji pozoroval 21. října 1780 a do svého katalogu ji přidal s tímto popisem: „Tvoří ji pouze slabé hvězdy a mlhovina. I slabé světlo používané k osvětlení stupnice způsobí, že přestane být vidět.“[9] William Herschel byl přesvědčen, že jde o dvě nerozlišitelné mlhoviny, a proto je považoval za dva samostatné objekty a přiřadil jim dvě čísla. Tento omyl byl později přenesen i do New General Catalogue, ve kterém má mlhovina také dvě čísla.[5] Thomas William Webb ji přirovnal k mlhovině M27, když napsal, že vypadá jako její zmenšenina.[7] Isaac Roberts později pomocí astrofotografie zjistil, že to nejsou dva, nýbrž jediný objekt. Heber Curtis ji pak v roce 1918 správně zařadil mezi planetární mlhoviny.[10][5]

Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

Amatérský snímek mlhoviny M76. Autor: Tom Wildoner

M76 je jedna z pouhých čtyř planetárních mlhovin v Messierově katalogu.[5] V New General Catalogue má dvě čísla, protože se v době jeho vzniku předpokládalo, že jde o dvojitou mlhovinu, jejíž dvě složky se dotýkají. NGC 651 je však pouze severovýchodní část celé mlhoviny. Svým vzhledem může do jisté míry připomínat mlhovinu Činka.[10][7] Nejjasnější část mlhoviny je velmi pravděpodobně jasný a mírně eliptický prstenec, který je směrem k Zemi natočen hranou – jeho rovníková rovina je od Země odkloněná pouze o několik stupňů. Podél osy, která je na tuto rovinu kolmá, se plyny rozpínají mnohem rychleji a vytváří tak méně jasné výběžky tvaru motýlích křídel.[5]

Se svou hvězdnou velikostí 10,1 patří mezi nejslabší objekty Messierova katalogu.[5] Od Země je vzdálená zhruba 2 500 světelných let,[11] ale tato hodnota je značně nejistá. Nejjasnější část mlhoviny má rozměr 65 úhlových vteřin, ale její okolní halo má rozměr 290 úhlových vteřin. Ústřední hvězda mlhoviny má hvězdnou velikost 16,6 a velmi vysokou teplotu 60 000 K[5] až 140 000 K.[7] Tento bílý trpaslík bude pravděpodobně následujících několik desítek miliard let postupně chladnout.[5]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku M76 (astronomia) na italské Wikipedii.

  1. ↑ a b c SIMBAD Astronomical Database: Results for M 76 [online]. [cit. 2018-09-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ a b Messier 76. Dostupné online. [cit. 2018-09-17]
  3. ↑ a b HST photometry of the stars near the center of PN NGC 650. In: Astronomy and Astrophysics. 1998.
  4. ↑ Gaia Data Release 2. 25. dubna 2018.
  5. ↑ a b c d e f g h i FROMMERT, Hartmut. SEDS Messier Objects Database: Messier 76 [online]. [cit. 2018-09-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ Messier Objects: Messier 76 [online]. [cit. 2018-09-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ a b c d MANZINI, Federico. Il Catalogo di Messier. Nuovo Orione. 2000. (italsky) 
  8. ↑ Deklinace 52° severním směrem odpovídá úhlové vzdálenosti 38° od severního nebeského pólu. Severně od 38° severní šířky je tedy tato mlhovina cirkumpolární (nikdy nezapadá), zatímco jižně od 38° jižní šířky objekt vůbec nevychází nad obzor.
  9. ↑ MESSIER, Charles. Catalogue des Nébuleuses et des Amas d'Étoiles (Catalog of Nebulae and Star Clusters). S. 227–267. Connoissance des Temps ou des Mouvements Célestes [online]. 1781 [cit. 2018-09-19]. S. 227–267. Dostupné online. Bibcode 1781cote.rept..227M. (anglicky) 
  10. ↑ a b Messierův katalog: NGC 650, M76 [online]. Fakulta pedagogická ZČU, 2010-01-15 [cit. 2018-09-19]. Dostupné online. 
  11. ↑ GARNER, Rob. Hubble’s Messier Catalog: Messier 76 [online]. NASA, 2018-06-26 [cit. 2018-09-17]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Knihy[editovat | editovat zdroj]

Mapy hvězdné oblohy[editovat | editovat zdroj]

  • Toshimi Taki. Taki's 8.5 Magnitude Star Atlas [online]. 2005 [cit. 2018-09-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-11-05. (anglicky)  – Atlas hvězdné oblohy volně stažitelný ve formátu PDF.
  • TIRION; RAPPAPORT; LOVI. Uranometria 2000.0 - Volume I - The Northern Hemisphere to -6°. Richmond, Virginia, USA: Willmann-Bell, inc., 1987. Dostupné online. ISBN 0-943396-14-X. 
  • TIRION; SINNOTT. Sky Atlas 2000.0. 2. vyd. Cambridge, USA: Cambridge University Press, 1998. ISBN 0-933346-90-5. 
  • TIRION. The Cambridge Star Atlas 2000.0. 3. vyd. Cambridge, USA: Cambridge University Press, 2001. Dostupné online. ISBN 0-521-80084-6. 

Vědecké články[editovat | editovat zdroj]

  • BARUCCO, Diego. Osservazione visuale e CCD di M76, nebulosa planetaria bipolare toroidale. S. 28–31. Astronomia [online]. Unione Astrofili Italiani, květen 2007 [cit. 2018-09-19]. S. 28–31. Dostupné online. (italsky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Malá činka na Wikimedia Commons
  • SIMBAD Astronomical Database: Results for M 76 [online]. [cit. 2018-09-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  • FROMMERT, Hartmut. SEDS Messier Objects Database: Messier 76 [online]. [cit. 2018-09-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  • KODRIŠ, Michal. Průvodce hvězdnou oblohou: Perseus [online]. [cit. 2018-09-17]. Dostupné online. 
  • NASA - APOD. Astronomický snímek dne - Činky [online]. astro.cz, 2008-12-17 [cit. 2018-09-17]. Dostupné online. 
  • GARNER, Rob. Hubble’s Messier Catalog: Messier 76 [online]. NASA, 2018-06-26 [cit. 2018-09-17]. Dostupné online. (anglicky) 

Objekty v Messierově katalogu
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Malá_činka&oldid=22201363“