NGC 288

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
NGC 288
NGC 288 na snímku z Hubbleova vesmírného dalekohledu
NGC 288 na snímku z Hubbleova vesmírného dalekohledu
Pozorovací údaje
(Ekvinokcium J2000,0)
Typ kulová hvězdokupa
Třída III[1]
Objevitel William Herschel
Datum objevu 27. října 1785
Rektascenze 0h 52m 45,24s[2]
Deklinace -26°34′57,4″[2]
Souhvězdí Sochař (lat. Scl)
Zdánlivá magnituda (V) 8,13[3][4], 10[5], 9,08[6], 8,6[6], 8,295[6] a 8,139[6]
Úhlová velikost 13,8'[1]
Vzdálenost 29 000 ly
Fyzikální charakteristiky
Absolutní magnituda (V) −6,75
Hmotnost 1,12 × 105[7]
Metalicita [Fe/H] −1,25
Odhadované stáří 10,62 miliard let[8]
Označení v katalozích
Mel 3,[9] GCL 2, C 0050-268,[2] CG 162, ESO 474-SC37
(V) – měření provedena ve viditelném světle
Některá data mohou pocházet z datové položky.

NGC 288 je kulová hvězdokupasouhvězdí Sochaře nacházející se ve vzdálenosti přibližně 29 000 světelných let od Země. Objevil ji William Herschel 27. října 1785. NGC 288 je jednou z mála kulových hvězdokup, jejichž hvězdy jsou vzájemně jen slabě gravitačně vázány. Hvězdy v kulových hvězdokupách s nízkou hustotou se nakonec mohou rozptýlit do prostoru.

Pozorování[editovat | editovat zdroj]

Poloha NGC 253 a NGC 288 v souhvězdí Sochaře.

Díky její magnitudě 8,1 je hvězdokupa pozorovatelná i menšími přístroji, tedy triedrem nebo malým dalekohledem.[10] Je možné ji nalézt přibližně 1,8° jihovýchodně od jasné galaxie NGC 253, 37' severo-severovýchodně od jižního galaktického pólu, 15' jiho-jihovýchodně od hvězdy 9. magnitudy a je obklopena půlkruhovým řetězcem hvězd, který se zdá být otevřený na jihozápadní straně.[10] Hvězdokupa není příliš zhuštěná, její jádro o průměru 3' je dobře rozložitelné a je obklopeno nepravidelným rozptýleným prstencem o průměru 9'.[10] Nejvzdálenější členové hvězdokupy se nachází několik úhlových minut jižním a jihozápadním směrem.[10]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků NGC 288 na polské Wikipedii a NGC 288 na italské Wikipedii.

  1. a b SEDS.org: NGC 288 [online]. [cit. 2017-07-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c SIMBAD Astronomical Database: Results for NGC 288 [online]. [cit. 2017-07-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. William E. Harris: A catalog of parameters for globular clusters in the Milky Way. 1996. DOI 10.1086/118116. Dostupné online.
  4. Sangmo Sohn, Ricardo P. Schiavon: Ultraviolet properties of Galactic globular clusters with GALEX. II. Integrated colors. 24. září 2012. DOI 10.1088/0004-6256/144/5/126.
  5. SIMBAD.
  6. a b c d Laura Ferrarese, Maarten Baes, Patrick Côté: G2C2 – I. Homogeneous photometry for Galactic globular clusters in SDSS passbands. 16. listopadu 2013. DOI 10.1093/MNRAS/STT2002.
  7. BOYLES, J.; LORIMER, D. R.; TURK, P. J., et al. Young Radio Pulsars in Galactic Globular Clusters. The Astrophysical Journal [online]. Listopad 2011 [cit. 2017-07-21]. Roč. 742, čís. 1, s. 51. Dostupné online. arXiv:1108.4402. DOI:10.1088/0004-637X/742/1/51. Bibcode:2011ApJ...742...51B. (anglicky) 
  8. FORBES, Duncan A.; BRIDGES, Terry. Accreted versus in situ Milky Way globular clusters. Monthly Notices of the Royal Astronomical Society [online]. Květen 2010 [cit. 2017-07-21]. Roč. 404, čís. 3, s. 1203–1214. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-01-18. arXiv:1001.4289. DOI:10.1111/j.1365-2966.2010.16373.x. Bibcode:2010MNRAS.404.1203F. (anglicky) 
  9. MELOTTE, P. J. A Catalogue of Star Clusters shown on Franklin-Adams Chart Plates. Memoirs of the Royal Astronomical Society [online]. 1915 [cit. 2017-07-21]. Roč. 60, s. 175. Dostupné online. Bibcode:1915MmRAS..60..175M. (anglicky) 
  10. a b c d KEPPLE, George Robert; SANNER, Glen W. The Night Sky Observer's Guide, Volume 2. [s.l.]: Willmann-Bell, Inc., 1998. ISBN 0-943396-60-3. S. 365, 372. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]