NGC 2371

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
NGC 2371
NGC 2371HST.jpg
Pozorovací údaje
(Ekvinokcium J2000,0)
Typplanetární mlhovina
ObjevitelWilliam Herschel
Datum objevu12. března 1785
Rektascenze07h 25m 33,9s[1]
Deklinace29°29′18″[1]
SouhvězdíBlíženci (lat. Gem)
Zdánlivá magnituda (V)11,2[1][2]
Úhlová velikost1,3′×0,9′[2]
Vzdálenost5 700[3] ly
Fyzikální charakteristiky
Rozměr1,65[2] ly
Označení v katalozích
New General CatalogueNGC 2371, NGC 2372 a NGC 2371 2
2MASS2MASS J07253468+2929263
IRASIRAS 07224+2935
Jiná označeníNGC 2371,[4] NGC 2372,[4] PK189+19 1[4]
(V) – měření provedena ve viditelném světle
Některá data mohou pocházet z datové položky.

NGC 2371 (také známá jako NGC 2372 nebo NGC 2371-2) je planetární mlhovinasouhvězdí Blíženců. Objevil ji William Herschel 12. března 1785.[2]

Mlhovina leží necelé 2° severně od hvězdy ι Gem, která má hvězdnou velikost 3,8.[5] Samotná mlhovina má hvězdnou velikost 11,2[1][2] a je viditelná až středně velkými dalekohledy.[5] Ústřední hvězda má hvězdnou velikost 15,5 a je tedy mimo dosah běžných hvězdářských dalekohledů.[5] Ústřední hvězda se řadí mezi Wolfovy–Rayetovy hvězdy a její teplota se odhaduje na 160 tisíc Kelvinů.[3]

Mlhovina získala v katalogu NGC dvojí označení NGC 2371 a NGC 2372, protože její objevitel William Herschel zapsal každý z jejích laloků jako samostatný objekt.[2] Stejně ke dvojímu označení přišla i podobná planetární mlhovina Malá činka.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d FROMMERT, Hartmut. Revised NGC Data for NGC 2371 [online]. SEDS.org [cit. 2021-01-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-11-04. (anglicky) 
  2. a b c d e f SELIGMAN, Courtney. Celestial Atlas: NGC 2371 ( = "PGC 3517754", and with NGC 2372 = P-K 189 +19.1) [online]. [cit. 2021-01-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b GÓMEZ-GONZÁLEZ, V. M. A.; TOALÁ, J. A.; GUERRERO, M. A., et al. Planetary nebulae with Wolf-Rayet-type central stars - I. The case of the high-excitation NGC 2371. S. 871–873. Monthly Notices of the Royal Astronomical Society [online]. Červenec 2020 [cit. 2021-01-26]. Roč. 389, s. 871–873. Dostupné online. arXiv:2005.14294. DOI:10.1093/mnras/staa1542. Bibcode:2020MNRAS.496..959G. (anglicky) 
  4. a b c SIMBAD Astronomical Database: Results for NGC 2371 [online]. [cit. 2021-01-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. a b c KODRIŠ, Michal. Průvodce hvězdnou oblohou: Blíženci [online]. [cit. 2021-01-26]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu NGC 2371 na Wikimedia Commons
  • SIMBAD Astronomical Database: Results for NGC 2371 [online]. [cit. 2021-01-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  • KODRIŠ, Michal. Průvodce hvězdnou oblohou: Blíženci [online]. [cit. 2021-01-26]. Dostupné online. 
  • FROMMERT, Hartmut. Revised NGC Data for NGC 2371 [online]. SEDS.org [cit. 2021-01-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-11-04. (anglicky) 
  • SELIGMAN, Courtney. Celestial Atlas: NGC 2371 ( = "PGC 3517754", and with NGC 2372 = P-K 189 +19.1) [online]. [cit. 2021-01-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  • POWELL, Richard. Atlas of the Universe: Planetary Nebulae [online]. [cit. 2021-01-26]. Dostupné online. (anglicky)