NGC 1514

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
NGC 1514
Planetární mlhovina NGC 1514 na amatérském snímku
Planetární mlhovina NGC 1514 na amatérském snímku
Pozorovací údaje
(Ekvinokcium J2000,0)
Typplanetární mlhovina
ObjevitelWilliam Herschel
Datum objevu13. listopadu 1790
Rektascenze4h 9m 17,0s[1]
Deklinace+30°46′33,5″[1]
SouhvězdíBýk (lat. Tau)
Zdánlivá magnituda (V)10,9[2]
Úhlová velikost2,2′[2]
Vzdálenost466 kpc[3] (1 520[3] ly)
Metalicita [Fe/H]−1,43
Označení v katalozích
New General CatalogueNGC 1514
2MASS2MASS J04091698+3046335
IRASIRAS F04061+3038 a IRAS 04061+3038
Jiná označeníNGC 1514, PN G165.5-15.2, HD 281679[1]
(V) – měření provedena ve viditelném světle
Některá data mohou pocházet z datové položky.

NGC 1514 je planetární mlhovinasouhvězdí Býka. Objevil ji anglický astronom William Herschel 13. listopadu 1790.[4] Odhady její vzdálenosti od Země se mezi jednotlivými zdroji velmi liší. Podle dat ze sondy Gaia se v roce 2018 odhadovala na 1 520 světelných let.[3]

Na obloze se nachází v severní části souhvězdí těsně u hranice se souhvězdím Persea. Její ústřední hvězda má magnitudu 9,3 a jako mlhavá hvězdička je tedy vidět i malými dalekohledy, ale její plynnou obálku ukážou až větší dalekohledy.[5]

Tuto mlhovinu objevil William Herschel 13. listopadu 1790,[4] popsal ji jako „velice zvláštní jev“ a tento objev ho donutil znovu promyslet jeho představy o stavbě vesmíru. Do té doby byl totiž Herschel přesvědčen, že se všechny mlhoviny skládají z velkého množství tak vzdálených hvězd, že se nedají rozlišit, ale zde viděl jedinou hvězdu „obklopenou slabě zářící obálkou“. Z toho usoudil následující: „Náš odhad, který se můžu odvážit říct, je takový, že mlhovina kolem této hvězdy nemá hvězdnou podstatu.“[6][7]

Tato mlhovina s dvojitou obálkou se dá popsat jako „jasná kulatá amorfní planetární mlhovina“, má poloměr asi 65″ a slabé halo o poloměru 90″.[8] Skládá se z vnější a vnitřní obálky a jasných skvrnek.[9] Také se dá popsat jako „hrudkovitá mlhovina složená z mnoha malých bublin“ s poněkud vláknitou strukturou ve vnější obálce.[7] Infračervená pozorování ukázala, že tuto mlhovinu obklopuje rozsáhlá oblast prachu o průměru 8,5 světelných let (2,6 parseků). Souhrnná hmotnost plynu a prachu je 2,2 ± 1,4 hmotností Slunce.[8]

Původcem mlhoviny je dvojhvězda, která má v katalogu Henry Draper Catalogue označení HD 281679.[1] Jasná viditelná složka je hvězdný obr na vodorovné větvi Hertzsprungova–Russellova diagramu a má hvězdnou klasifikaci A0III, ale mlhovinu vytvořil její méně jasný průvodce, který je velmi horký a má klasifikaci jako typ O.[7] Během vzniku mlhoviny měla tato dvojhvězda společnou obálku a měla dobu oběhu 4 až 9 dní. Počáteční hmotnost hvězdy, která je původcem mlhoviny, se odhaduje na 4,5 hmotností Slunce a když se přiblížila k asymptotické větvi obrů, zaplnila Rocheův lalok, hmota se začala přelévat na druhou hvězdu a obě hvězdy se k sobě začaly přibližovat po spirální dráze, protože svou orbitální energii přelévaly do rozpínající se obálky.[9]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku NGC 1514 na anglické Wikipedii.

  1. a b c d SIMBAD Astronomical Database: Results for NGC 1514 [online]. [cit. 2021-05-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b FROMMERT, Hartmut. Revised NGC Data for NGC 1514 [online]. SEDS.org [cit. 2021-05-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-10-18. (anglicky) 
  3. a b c GAIA COLLABORATION. VizieR Online Data Catalog: Gaia DR2 (Gaia Collaboration, 2018). VizieR On-line Data Catalog: I/345 [online]. Duben 2018 [cit. 2021-05-17]. Dostupné online. Bibcode 2018yCat.1345....0G. (anglicky) 
  4. a b SELIGMAN, Courtney. Celestial Atlas: NGC 1514 (= P-K 165-15.1 = "PGC 2882948") [online]. [cit. 2021-05-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. KODRIŠ, Michal. Průvodce hvězdnou oblohou: Býk [online]. [cit. 2021-05-17]. Dostupné online. 
  6. HERSCHEL, William. On Nebulous Stars, Properly So Called. By William Herschel, LL.D. F. R. S.. S. 71–88. Philosophical Transactions of the Royal Society of London [online]. 1791 [cit. 2021-05-17]. Roč. 81, s. 71–88. Dostupné online. Bibcode 1791RSPT...81...71H. (anglicky) 
  7. a b c RESSLER, Michael E.; COHEN, Martin; WACHTER, Stefanie, et al. The Discovery of Infrared Rings in the Planetary Nebula NGC 1514 During the WISE All-sky Survey. S. 1882–1890. Astronomical Journal [online]. Listopad 2010 [cit. 2021-05-17]. Roč. 140, čís. 6, s. 1882–1890. Dostupné online. arXiv 1011.3877. DOI 10.1088/0004-6256/140/6/1882. Bibcode 2010AJ....140.1882R. (anglicky) 
  8. a b ARYAL, B.; RAJBAHAK, C.; WEINBERGER, R. A giant dusty bipolar structure around the planetary nebula NGC 1514. S. 1307–1312. Monthly Notices of the Royal Astronomical Society [online]. Únor 2010 [cit. 2021-05-17]. Roč. 402, čís. 2, s. 1307–1312. Dostupné online. DOI 10.1111/j.1365-2966.2009.15966.x. Bibcode 2010MNRAS.402.1307A. (anglicky) 
  9. a b MUTHU, C.; ANANDARAO, B. G. A Spatiokinematic Study of the Planetary Nebula NGC 1514. S. 2963–2970. Astronomical Journal [online]. Prosinec 2003 [cit. 2021-05-17]. Roč. 126, čís. 6, s. 2963–2970. Dostupné online. DOI 10.1086/379552. Bibcode 2003AJ....126.2963M. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu NGC 1514 na Wikimedia Commons
  • SIMBAD Astronomical Database: Results for NGC 1514 [online]. [cit. 2021-05-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  • KODRIŠ, Michal. Průvodce hvězdnou oblohou: Býk [online]. [cit. 2021-05-17]. Dostupné online. 
  • FROMMERT, Hartmut. Revised NGC Data for NGC 1514 [online]. SEDS.org [cit. 2021-05-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-10-18. (anglicky) 
  • SELIGMAN, Courtney. Celestial Atlas: NGC 1514 (= P-K 165-15.1 = "PGC 2882948") [online]. [cit. 2021-05-17]. Dostupné online. (anglicky)