NGC 1316

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
NGC 1316
NGC 1316 na snímku z dalekohledu o průměru 2,2 m. Autor: Observatoř La Silla, ESO
NGC 1316 na snímku z dalekohledu o průměru 2,2 m. Autor: Observatoř La Silla, ESO
Pozorovací údaje
(Ekvinokcium J2000,0)
Typ čočková galaxie, interagující galaxie, astronomický rádiový zdroj, zdroj infračerveného záření a astrophysical X-ray source
Třída E[1]
Objevitel James Dunlop
Datum objevu 2. září 1826
Rektascenze 2h 22m 41,7s[2]
Deklinace -37°12′30″[2]
Souhvězdí Pec (lat. For)
Zdánlivá magnituda (V) 8,53[3], 9,81[3], 6,445[4], 5,872[4], 5,587[4], 9,15[5] a 7,66[5]
Úhlová velikost 11'x7,2[6]
Vzdálenost 58[7] až 75[8] milionů ly
Plošná jasnost 13,0 mag/sq arcmin[6]
Poziční úhel 50°[6]
Rudý posuv 0,005871[2]
Kupa galaxií kupa galaxií v Peci
Označení v katalozích
New General Catalogue NGC 1316
IRAS IRAS 03208-3723 a IRAS F03207-3723
Principal Galaxies Catalogue PGC 12651
Atlas of Peculiar Galaxies APG 154
Jiná označení NGC 1316, PGC 12651, Arp 154[2]
Komentář nejjasnější člen kupy galaxií v Peci[9]
(V) – měření provedena ve viditelném světle
Některá data mohou pocházet z datové položky.

NGC 1316 (také Fornax A) je obří eliptická[1] nebo čočková[2][6] interagující galaxie[1] ve vzdálenosti 58[7] až 80[10] miliónů světelných roků od Země. Při pohledu ze Země je viditelná v souhvězdí Pece (Fornax) a je nejjasnějším členem kupy galaxií v Peci.[9] Nachází se zde čtvrtý nejsilnější rádiový zdroj na obloze. Astronomové se domnívají, že galaxie v minulosti prodělala srážku s jinou, spirální galaxií. Galaxie byla objevena 2. září 1826 australským astronomem Jamesem Dunlopem.[11]

Popis[editovat | editovat zdroj]

NGC 1316 na snímku z Hubbleova vesmírného dalekohledu (sever je vpravo)

Velikostí i tvarem připomíná běžnou eliptickou galaxii, ale vyskytují se u ní prachové pásy a disk, které se častěji nacházejí ve spirálních galaxiích. Tyto atributy by mohly být způsobeny interakcemi s další galaxií během poslední miliardy let. Je pravděpodobné, že vznikla sloučením několika menších galaxií. V souhvězdí Pece se nachází i její menší souputník NGC 1317 (malá spirální galaxie na severní straně).

Galaxie má nadměrný výskyt supernov, během 26 let zde došlo ke čtyřem případům této hvězdné exploze.[12] NGC 1316 je také silným radiovým zdrojem, jehož původcem by mohla být černá díra v centru galaxie. Padají do ní plynné zbytky pohlcené galaxie, které se zahřívají a září mimo jiné i v tomto oboru elektromagnetického spektra.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c SIMBAD Astronomical Database: Results for NGC 1316 [online]. [cit. 2017-11-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c d e NASA/IPAC Extragalactic Database: Results for NGC 1316 [online]. [cit. 2017-11-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b Armando Gil de Paz, Luciana Bianchi, Patrick Morrissey, Patrick Morrissey, Samuel Boissier, David Schiminovich, Barry F. Madore, David Thilker, Timothy Heckman, Alessandro Boselli: The GALEX Ultraviolet Atlas of Nearby Galaxies. prosinec 2007. DOI 10.1086/516636.
  4. a b c Thomas Jarrett: The Two Micron All Sky Survey (2MASS). únor 2006. DOI 10.1086/498708.
  5. a b The surface photometry catalogue of the ESO-Uppsala galaxies. 1989.
  6. a b c d FROMMERT, Hartmut. SEDS.org: Revised NGC Data for NGC 1316 [online]. [cit. 2017-11-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04. (anglicky) 
  7. a b FELDMEIER, John J.; JACOBY, George H.; PHILLIPS, M. M. Calibrating Type Ia Supernovae Using the Planetary Nebula Luminosity Function. I. Initial Results. Astrophysical Journal [online]. Březen 2007 [cit. 2017-11-10]. Roč. 657. Dostupné online. arXiv:astro-ph/0611231. DOI:10.1086/510897. Bibcode:2007ApJ...657...76F. (anglicky) 
  8. NASA - APOD. Astronomický snímek dne - NGC 1316: Po srážce galaxií [online]. astro.cz, 2017-02-02 [cit. 2017-11-10]. Dostupné online. 
  9. a b Uvnitř žhnoucí Pece [online]. ESO, 2016-04-13 [cit. 2017-11-10]. Dostupné online. 
  10. KOTEN, Pavel. Příliš mnoho supernov [online]. osel.cz, 2006-11-26 [cit. 2017-11-10]. Dostupné online. 
  11. SELIGMAN, Courtney. Celestial Atlas: NGC 1316 [online]. [cit. 2017-11-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-09-10. (anglicky) 
  12. List of Supernovae [online]. Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics (IAU) [cit. 2017-11-10]. Dostupné online. (anglicky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]