Oxid dusitý

Oxid dusitý
	3D model molekuly N2O3
	2D schéma molekuly N2O3
Obecné
Systematický název	Oxid dusitý
Anglický název	Dinitrogen trioxide
Německý název	Distickstofftrioxid
Sumární vzorec	N2O3
Vzhled	Namodralý plyn (tmavě modrá kapalina nebo krystaly)
Identifikace
Registrační číslo CAS	10544-73-7
PubChem	61526
ChEBI	29799
Vlastnosti
Molární hmotnost	76,012 g/mol
Teplota tání	−102 °C
Teplota varu	3 °C (rozklad na NO a NO2)
Hustota	1,447 g/cm³ (2 °C); 1,782 g/cm³ (−195 °C)
Měrná magnetická susceptibilita	3,81×10−6 cm3g−1 (−16 °C)
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf°	83,76 kJ/mol; 50,31 kJ/mol (kapalina)
Standardní molární entropie S°	312,3 JK−1mol−1
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf°	139,5 kJ/mol
Izobarické měrné teplo cp	0,863 5 JK−1g−1
Bezpečnost
	; GHS03 ; GHS04 ; GHS05 ; GHS06; Nebezpečí
R-věty	R26, R34
S-věty	S1/2, S9, S26, S28, S36/37/39, S45
NFPA 704	0 3 0 OX
	Není-li uvedeno jinak, jsou použity; jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa). Některá data mohou pocházet z datové položky.

Oxid dusitý (N₂O₃) je jedním z pěti oxidů dusíku. V plynném skupenství je nestabilní, v kapalném stavu je to silně jedovatá tmavěmodrá kapalina.

Výroba[editovat | editovat zdroj]

Oxid dusitý vzniká reakcí oxidu dusnatého (NO) a oxidu dusičitého (NO₂) za teploty nižší než −21 °C.

NO + NO₂ → N₂O₃

Tato sloučenina je však stabilní pouze v pevném a kapalném stavu, při dosažení bodu varu (3 °C) se rychle rozkládá zpět na NO a NO₂.

Oxid dusitý nemá žádný technický význam. Teoreticky sice může být použitý při výrobě kyseliny dusité (HNO₂):

N₂O₃ + H₂O → 2 HNO₂,

ale takto vzniklá kyselina dusitá je velice nestabilní a rychle se rozkládá za vzniku kyseliny dusičné, oxidu dusnatého a vody:

3 HNO₂ → HNO₃ + 2 NO + H₂O.

↑ ^a ^b Dinitrogen trioxide. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky)

Jiří Vohlídal, Alois Julák, Karel Štulík: Chemické a analytické tabulky, Grada, Praha 1999, ISBN 80-7169-855-5
František Jursík: Anorganická chemie nekovů, Vysoká škola chemicko-technologická, Praha 2002, ISBN 80-7080-504-8
Heinrich Remy: Anorganická chemie – I. díl, Státní nakladatelství technické literatury, Praha 1961
Norman Neill Greenwood, Alan Earnshaw: Chemie prvků – svazek I, Informatorium, Praha 1993, ISBN 80-85427-38-9

Oxidy s prvkem v oxidačním čísle III.

Oxid hlinitý (Al₂O₃) • Oxid antimonitý (Sb₂O₃) • Oxid arsenitý (As₂O₃) • Oxid bismutitý (Bi₂O₃) • Oxid boritý (B₂O₃) • Oxid ceritý (Ce₂O₃) • Oxid chromitý (Cr₂O₃) • Oxid dusitý (N₂O₃) • Oxid erbitý (Er₂O₃) • Oxid gadolinitý (Gd₂O₃) • Oxid gallitý (Ga₂O₃) • Oxid holmitý (Ho₂O₃) • Oxid inditý (In₂O₃) • Oxid železitý (Fe₂O₃) • Oxid lanthanitý (La₂O₃) • Oxid lutecitý (Lu₂O₃) • Oxid měditý (Cu₂O₃) • Oxid niklitý (Ni₂O₃) • Oxid fosforitý (P₄O₆) • Oxid promethitý (Pm₂O₃) • Oxid rhoditý (Rh₂O₃) • Oxid samaritý (Sm₂O₃) • Oxid skanditý (Sc₂O₃) • Oxid stříbrno-stříbřitý (AgO₂) • Oxid stříbřitý (Ag₂O₃) • Oxid terbitý (Tb₂O₃) • Oxid thallitý (Tl₂O₃) • Oxid thulitý (Tm₂O₃) • Oxid titanitý (Ti₂O₃) • Oxid wolframitý (W₂O₃) • Oxid vanaditý (V₂O₃) • Oxid ytterbitý (Yb₂O₃) • Oxid yttritý (Y₂O₃) • Oxid zlatitý (Au₂O₃) • Oxid chloritý (Cl₂O₃) • Oxid americitý (Am₂O₃)

Též také: Oxid železnato-železitý (Fe₃O₄) • Oxid praseodymito-praseodymičitý (Pr₆O₁₁) • Oxid měďnato-chromitý (Cu₂Cr₂O₅) • Oxid rhodito-platiničitý (Rh₂Pt O₅)

Oxidy dusíku

Oxid dusný (N₂O), Oxid dusnatý (NO), Oxid dusitý (N₂O₃), Oxid dusičitý (NO₂), Oxid dusičný (N₂O₅)