Nártoun západosundský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxNártoun západosundský
alternativní popis obrázku chybí
Nártoun západosundský
Stupeň ohrožení podle IUCN
zranitelný
zranitelný[1]
(jako Tarsius bancanus)
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída savci (Mammalia)
Nadřád placentálové (Placentalia)
Řád primáti (Primates)
Infrařád nártouni (Tarsiiformes)
Čeleď nártounovití (Tarsiidae)
Rod nártoun (Cephalopachus)
Binomické jméno
Cephalopachus bancanus
Horsfield, 1821
Rozšíření nártouna západosundského (červeně)
Rozšíření nártouna západosundského (červeně)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nártoun západosundský (Cephalopachus bancanus) je primát z čeledi nártounovití (Tarsiidae) a rodu nártoun (Cephalopachus). Dlouhou dobu byl řazen do rodu Tarsius společně s jinými druhy nártounů, avšak protože se od řady druhů odlišoval, byl pro něj vyčleněn samostatný monotypický rod Cephalopachus. I systematika v rámci druhu není jasná. Obecně jsou uznávány čtyři poddruhy: Cephalopachus bancanus bancanus, Cephalopachus bancanus saltator, Cephalopachus bancanus borneanus, Cephalopachus bancanus natunensis, avšak jejich systematika není plně probádána. Mezinárodní svaz ochrany přírody se kloní k tomu považovat tyto nártouny za samostatné druhy, a to až do vyřešení otázky jejich systematiky.

Nártoun západosundský se vyskytuje na jihu Sumatry, na Borneu a na blízkých ostrovech. Tento druh může žít v primárních i sekundárních lesích a žije také v lesích podél pobřeží nebo na okraji plantáží. Délka těla činí 121–154 mm. Extrémně dlouhý ocas je delší než tělo, měří 181 až 224 mm a není pokryt srstí až na chomáč chlupů na jeho konci. Vyvinuly se velké oči a membránovité uši, které jsou tenké a téměř nepokryté srstí. Zbarvení se pohybuje od bledě olivové nebo červenohnědé k bledé nebo tmavě šedohnědé, možná se mění s věkem. Celkový zubní vzorec činí 2,1,3,3 pro horní čelist a 1,1,3,3 pro spodní čelist.

Je to noční druh, probouzí se před západem slunce. Stráví až 2 hodiny sháněním potravy. Živí se hlavně hmyzem (brouci, kobylky, švábi, motýli, kudlanky, mravencovití…), ale i menšími obratlovci, jako jsou některé druhy netopýrů, ptáků, ale loví také hady včetně jedovatých (zaznemenána predace na druhu Calliophis intestinalis). Kořist lokalizuje pomocí zvuku, lapí ji předními končetinami a zakousne ji. Během útoku zavírá oči. Druh je monogamní. Mláďata se rodí s otevřenými očima a plně ochlupená. Domovské území opouštějí po dosažení pohlavní dospělosti.

Rychlá ztráta přirozeného prostředí v důsledku přeměny lesů, vysazování plantáží olejných palem, požáry i těžby dřeva vedou k ohrožení těchto primátů. Kromě toho je tento druh také odchytáván pro nezákonný obchod se zvířaty anebo neprávem považován za škůdce zemědělských plodin, a proto likvidován. Ohrožuje jej také používání pesticidů. Podle IUCN patří mezi zranitelné taxony, je zařazen na přílohu CITES II a chráněn zákonem v Indonésii a Malajsii.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Červený seznam IUCN 2018.1. 5. července 2018. Dostupné online. [cit. 2018-08-11]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Horsfield's_tarsier na anglické Wikipedii.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]