Národní park Babia Góra

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Zdroje k infoboxu
Národní park Babia Góra
IUCN kategorie II (Národní park)
Babia Góra from Sokolica.jpg
Základní informace
Vyhlášení1954
Rozloha3 392 km²
Poloha
StátPolskoPolsko Polsko
Souřadnice
Geodata (OSM)OSM, WMF
Národní park Babia Góra
Národní park Babia Góra
Další informace
Webwww.bgpn.pl
Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Logo národního parku

Národní park Babia Góra, polsky Babiogórski Park Narodowy, je polský národní park, který byl vytvořen roku 1954 na území krakovského vojvodství.

Nachází se v jižní části Polska, na území suského a nowotargowského okresu (nyní malopolské vojvodství) na hranicích se Slovenskem. Na druhé straně hranice existuje CHKO Horná Orava. Zahrnuje severní i jižní část masivu Babie hory, včetně nejvyššího vrcholu Żywieckých Beskid - Diablaku (1725 m n. m.).

V Zawoji, kde sídlí správa národního parku, bylo vytvořeno speciální vzdělávací centrum národního parku, které přístupnou formou představuje přírodní hodnoty babiogorské přírody. Pro zvýšení atraktivity a návštěvnosti parku byla vyznačena síť naučných stezek.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Park byl vytvořen nařízením vlády dne 30. října roku 1954. Rozkládá se na ploše 16,37 km2.[1]

Území s přísnou ochranou zahrnovalo 1049,88 ha a s volnějším režimem 624,89 ha. Na vytvoření Národního parku Babia Góra mělo vliv více faktorů, mezi jinými vegetační stupeň, skupiny skalní vegetace a jako na jediném místě v Polsku existující stanoviště rostlin: hladýš andělikový a rožec alpský. Ve vrcholové partii Babie hory se vyskytuje v Beskydech jediné halné (horské) pásmo a řada zanikajících jezer.[2]

V roce 1977 byla Babie hořee v rámci Národního parku přiřčen status Biosférické rezervace a byla zařazena do programu UNESCO-MAB (Člověk a biosféra). Více než 20leté snahy o zvětšení parku přinesly úspěch roku 1997. Nařízením vlády byla zvětšena rozloha na 3391,55 ha. Zároveň bylo vytvořeno ochranné pásmo o velikosti 8437 ha.

Flora[editovat | editovat zdroj]

Klečový stupeň na Babiej górze

Na území parku bylo popsáno více než 500 druhů cévnatých rostlin, téměř 200 druhů mechů a řada lišejníků, řas a játrovek. Vyskytuje se zde 70 vysokohorských a 54 těch druhů, které podléhají druhové ochraně. Mají zde mimo jiné svá stanoviště v Polsku velmi vzácné druhy rostlin jako jsou: hladýš andělikový (ten je i symbolem Národního parku, neboť se vyskytuje pouze zde), dále pak rožec alpský, měkčilka jednolistá, ostřice blešní, hornice alpská, oměj tuhý moravský, zimozel severní.[3]

Na Babie hoře je patrná vegetační stupňovitost horské vegetace. Jedná se o následující stupně spolu s jejími charakteristickými zástupci:

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Babiogórski Park Narodowy na polské Wikipedii.

  1. Dz.U. 1955 nr 4 poz. 25 [online]. Kapitola Rozporządzenie Rady Ministrów z dnia 30 października 1954 r. w sprawie utworzenia Babiogórskiego Parku Narodowego.. Dostupné online. (polsky) 
  2. Babiogórski Park Narodowy [online]. [cit. 2015-09-21]. Kapitola Walory przyrodnicze - Przyroda nieozywiona - Woda. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-07-27. (polsky) 
  3. MIREK, Zgibniew; PIĘKOŚ-MIRKOWA, Halina. Czerwona księga Karpat Polskich. Kraków: Instytut Botaniki PAN, 2008. ISBN 978-83-89648-71-6. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]