Národní odpor

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Národní odpor je česká neregistrovaná neonacistická organizace. Hlásí se k nacionálnímu socialismu, dále se staví proti kapitalismu, sionismu, přistěhovalcům a Romům. Organizace úzce spolupracuje s Dělnickou stranou a Nationaldemokratische Partei Deutschlands. Jejím zakladatelem je Filip Vávra, který v roce 2009 pozval do Prahy bílého nacionalistu Davida Dukea.

Je třeba rozlišovat původní Národní odpor, který byl názorovou platformou, a Národní odpor po roce 2003, který se stal organizací. Filip Vávra byl u založení platformy, u organizace Národní odpor již nebyl.

Vávra se k problematice Národního odporu vyjádřil na videu. [1]

Kořeny vzniku Národního odporu a její specifické formy organizace lze vysledovat v 90. letech ve Spolkové republice Německo. Během roku 1994 došlo k zákazům řady organizací, označovaných jako pravicově extremistické. Čelní aktivisté se často dostali i do vězení. Tyto události byly impulsem pro změnu organizace německých neonacistů. Ovlivněni esejí Louise Beama začali vytvářet lokální „Kamaradenschafts“ - spolky kamarádů, sdružující mezi sebou známé a prověřené osoby. Tyto spolky byly a jsou součástí celého konceptu „National Widerstand“, tedy Národní odpor. Tento celek je však pouze sjednocujícím konceptem, nikoliv nějakým centrálním vedením spolků. (Tajčman 2008: 8)[2]

Národní odpor nevznikl jako zcela nová organizace, ale vydělil se z již existující české ultrapravicové scény. Zejména se jednalo o skupiny Bohemia Hammerskins a Blood & Honour Division Bohemia. Z důvodů přílišného elitářství, a tedy omezením členské základny, se tyto skupiny příliš neaktivizovaly. Z pražských členů B&H a dalších neonacistů (jako byl Filip Vávra, který nebyl členem B&H) se na podzim 1998 utvořila skupina, která získala název Junge Nationaldemokraten - Mladí národní demokraté. Záhy se přešlo na systém podle vzoru německých kamarádských spolků. V počátku byly v Praze čtyři spolky, každý měl svého vedoucího a celá skupina pak měla neoficiální, ale uznávané vedení v osobách Filipa Vávry a Jana Brčáka. (Mareš 2003: 489 490)[3]

Po neúspěších se zakládáním občanského sdružení představuje Filip Vávra v Rakovníku v září 1999 ideu nezávislých buněk Národního odporu. Mezitím již byla pražská skupina seznámena s novým konceptem, který vypracoval Jan Brčák podle německého vzoru. Na společné schůzi v září 1999 byl koncept představen a tím i rušil dosavadní členství, příspěvky a původní organizační strukturu. (Tajčman 2008: 10) Koncem roku 2002 se z pražského NO stáhl jeho dlouholetý vůdčí aktivista Filip Vávra. Na jeho místě se pak objevil další z dlouholetých aktivistů Zdeněk Švamberk. (Mareš 2003: 491)

Názorová platforma Národního odporu se skládala z pěti principů.[4]

V rámci evropanství hlásají nacionalismus – jejich slovy tedy lásku k naší rase a národu. Chtějí zachovat kulturní odlišnosti a spolupráci mezi evropskými národy považují za cestu k lepší budoucnosti. Na první pohled by se tedy mohlo zdát, že NO považuje evropské národy za nadřazenější. To však vyvrací jejich postoj, že žádnému národu by nemělo být upíráno právo na existenci a samostatný rozvoj. (Národní odpor 1999) Aktivisté NO podporují zejména boj Palestinců proti Izraeli. Izraelskou politiku považují za expanzivní a rasistickou. Svůj obdiv k boji Palestinců proti jejich agresorům a utlačovatelům vyjadřují nošením palestinského šátku.4 (Ciudad Libre Opinión 1999)

Co se týče Evropy, je jejich cílem dosáhnout Evropy pro Evropany složené z národních států a nahradit tím současnou multikulturní společnost. (Národní odpor 1999) V narativní rovině se tedy dá říci, že Národní odpor není inherentně xenofobní či rasistický, jen se pouze snaží princip multikulturalismu nahradit principem národních států. Odmítají kult individuality a materialismu, namísto něj staví kamarádskou soudržnost, idealismus, nadšení.

K vítězství vede systematická práce, sebeobětování a nadšení. K cíli je potřeba se dopracovat činy, nikoliv slovy. (Národní odpor 1999)

Dalším silným tématem příběhu stojícího v pozadí NO je antikomunismus. Komunismus chápe jako jednu z nejničivějších ideologií, mající na svědomí milióny obětí po celém světě. Bolševismus je pro Národní odpor ideologií, která v praxi fungovat nemůže a mnoho národů již draze zaplatilo za pokusy uvést ideologii komunismu do praxe. (Národní odpor 1999)

Možná mírně kontroverzní se může zdát princip nepáchání trestné činnosti a jednání v rámci platných zákonů země. (Národní odpor 1999) Tím může být fakt, že aktivisté NO mohou svými aktivitami překročit § 260, § 261 a § 261a) trestního zákona – podpora a propagace hnutí směřující k potlačení práv a svobod člověka.5 (Business center.cz. 1998) Aktivisté NO však nevěří, že projevy svobodného myšlení mohou být zločinem a oddělují je od obecné trestné činnosti. (Ciudad Libre Opinión 1999) Samozřejmě se může stát, že aktivista Národního odporu se dostane do fyzického střetu s ideologickým protivníkem. Takovéto jednání však může aktivista NO považovat pouze za sebeobranu vůči těm, kteří chtějí omezovat jejich svobodu. Což je ostatně i jejich povinností a zřejmě na tuto věc není pohlíženo tak, že by byla v rozporu s trestním zákoníkem. (Národní odpor 1999)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]