Národní knihovna Viktora Emanuela III.
| Národní knihovna Viktora Emanuela III. | |
|---|---|
 | |
| Základní informace | |
| Výstavba | 1804 |
| Pojmenováno po | Viktor Emanuel III. |
| Poloha | |
| Adresa | Piazza del Plebiscito 1 - 80132 Napoli a Piazza Del Plebiscito 1, 80132 Napoli, Neapol,  Itálie |
| Souřadnice | 40°50′10,28″ s. š., 14°14′58,42″ v. d. |
 | |
| Další informace | |
| Web | Oficiální web |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Národní knihovna Viktora Emanuela III. (Biblioteca nazionale Vittorio Emanuele III) je jedna z národních knihoven v Itálii. Nachází se v Neapoli ve východním křídle Královského paláce z 18. století.
Z početního hlediska je to třetí největší knihovna v Itálii po národních knihovnách v Římě a ve Florencii. Má 1481 tisíc tištěných knih, 319 tisíc brožur a letáků, 18 415 rukopisů, více než 8000 periodik, 4500 inkunábulí a 1800 papyrů z Herculanea.[1]
Knihovna byla založena na konci 18. století v Palazzo degli Studi (dnes tam sídlí Archeologické muzeum). Jádro sbírky tvořily knihy v Palazzo Capodimonte původem ze slavné knihovny rodu Farnese, již Karel III. v roce 1734 převezl do Neapole. Knihovna otevřela pro veřejnost v roce 1804 pod jménem Reale Biblioteca di Napoli, v roce 1816 se z ní stala Reale Biblioteca Borbonica. Přírůstky sbírky pocházely ze zrušených klášterů a z konfiskovaných soukromých sbírek. Po sjednocení Itálie v roce 1860 instituce přijala svůj současný název Biblioteca Nazionale.
V roce 1910 byla s knihovnou sloučena Officina dei papiri ercolanensi - to byla dílna, kterou Karel III. založil na ochranu papyrů nalezených při vykopávkách v Herculaneu. Po dlouhé debatě a na základě návrhu a úsilí Benedetta Croceho byla v roce 1922 knihovna přemístěna do současného sídla v paláci, který jí daroval král Viktor Emanuel III. (jehož jméno stále nese). Poté do ní byly sloučeny sbírky jiných důležitých neapolských knihoven včetně Biblioteca Brancacciana (kterou v Římě shromáždil kardinál Francesco Maria Brancaccio v první polovině 17. století; pak byla přenesena do Neapole a stala se první tamní veřejnou knihovnou).
Během druhé světové války knihovna trpěla německou i spojeneckou okupací Neapole (Němci ji během čtyřdenního povstání v Neapoli zapálili), ale nejcennější exponáty byly uschovány na bezpečných místech a zůstaly tam, dokud se knihovna znovu neotevřela v roce 1945. V roce 1980 bylo křídlo budovy vážně poničeno zemětřesením, což donutilo knihovnu přenést část svých fondů do jiné části budovy.
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Biblioteca Nazionale Vittorio Emanuele III na anglické Wikipedii.
- ↑ Ministero dei Beni e delle Attività culturali. www.statistica.beniculturali.it [online]. [cit. 2019-03-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-10-04.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Národní knihovna Viktora Emanuela III. na Wikimedia Commons - Biblioteca Nazionale Vittorio Emanuele III Oficiální stránky (italsky)
