Nádraží Praha-Bubny

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Praha-Bubny
Nádražní budova
Nádražní budova
Souřadnice
Kód stanice 570366
Tratě 090, 120
V provozu od 1868
Zabezpečovací zařízení elektromechanické

poloautomatický blok(→ Praha-Dejvice)
automatické hradlo (→ Praha-Bubeneč)

Dopravních kolejí 20
Nástupišť (hran) 6 (6)
Prodej jízdenek ne
Návazná doprava terminál MHD Vltavská (300 metrů)
Pohled na nádražní budovu přes kolejiště

Nádraží Praha-Bubny leží v Praze-Holešovicích na adrese Bubenská 177/8b v oblasti bývalé vsi Bubny na železniční trati Praha - Kladno v úseku jejího souběhu s železniční tratí Praha - Děčín v její větvi vedoucí z Masarykova nádraží, nedaleko stanice metra C Vltavská. Součástí komplexu nádraží je železniční zastávka Praha-Holešovice zastávka na kralupské trati a bývalé dílny pro opravy vozidel, bývalá výtopna aj.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Severní státní dráha směrem k Podmoklům (Děčínu) byla zprovozněna již v roce 1850. Stavba nádraží však započala až v roce 1866, kdy se začala stavět spojka Buštěhradské dráhy ze stanice Praha-Dejvice, která Buštěhradskou dráhu napojila na státní dráhu a dnešní Masarykovo nádraží. Spojka byla zaústěna do bubenského nádraží a provoz zahájen 27. dubna 1868. Současná nádražní budova pochází z roku 1923.

V letech 1941 až 1945 odsud odcházely transporty pražských Židů, soustředěných v nedalekém Veletržním paláci, do ghett v Lodži a Terezíně.

Původně se nádraží nazývalo Bubna a roku 1911 bylo přejmenováno na Bubny horní nádraží (část Buštěhradské dráhy) a Bubny dolní nádraží (část Severní státní dráhy). V roce 1933 byl název obou částí sjednocen na Bubny a v roce 1941 přejmenován na nynější Praha-Bubny.

Depo a dílny[editovat | editovat zdroj]

Součástí vybudovaného nádraží bylo i velké depo, rozsáhlé dílny a výtopna. Největší část železničního depa vybudovala v letech 18691873 společností státní dráhy, které již nedostačovaly prostory u Masarykova nádraží. Prostory měly kapacitu až 140 vozů a patřila k nim lakovna a pila. Opravny prošly v letech 19561958 rekonstrukcí, která umožnila úpravy většího portfolia vozů včetně elektrických jednotek, hlavně řady 451. Později se začaly dílny specializovat na opravy poštovních vozů a během roku 2000 byl provoz v dílnách ukončen úplně.[zdroj?]

Budova dílen byla výjimečná i svými rozměry 160×65 m.[1] Po léta zde byly deponovány vládní salonní vozy, poté i vozy pro nostalgické vlaky.[1] Opravy vozů se zde prováděly až do května 2013, již v režii soukromé firmy.[1]

V roce 2006 byly rozsáhlé pozemky v obvodu stanice ve výběrovém řízení prodány za 1,1 miliardy korun společnosti Orco Omikron z realitní skupiny Orco Property Group, která v oblasti plánuje v horizontu deseti let vystavět obytný, zábavní a administrativní komplex.[2]

Projekt nové čtvrti původně počítal s výstavbou luxusních i klasických bytů, kancelářských prostor, nové školy, zdravotnického zařízení a univerzitního kampusu.[3]

Památková ochrana a snahy o záchranu dílen[editovat | editovat zdroj]

Areál nádraží, výtopen a dílen byl roku 2004 prohlášen kulturní památkou České republiky, roku 2008 však byla památková ochrana omezena pouze na objekt nádražní vodárny, která tak je chráněna dosud. Později bylo zmiňováno, že v památkové ochraně zůstaly i vnitřní sloupy budov, ale ty v seznamu nemovitých kulturních památek nejsou uvedeny.

Nadšenci pro záchranu budovy navrhovali, aby zde byla buď zachována opravna, nebo zřízena například koncertní síň či železniční muzeum.[1] Majitel a developer dosáhl zrušení památkové ochrany, získání a opakovaného prodloužení demoličního výměru a nakonec CPI Property Group podnikatele Radovana Vítka, kterou si Orco Property Group najala jako developera, budovu zbourala.

Nově nastoupivší vedení městské části Praha 7 se poslední půlrok před demolicí intenzivně snažilo o záchranu budovy, developer po stejnou dobu intenzivně připravoval demolici. Starosta Jan Čižinský tvrdil, že studie počítaly se zachováním dílen a jednatelé společnosti půl roku tajili, že připravují demolici, což označoval za podvod. Představitelé devolopera oponovali, že platný demoliční výměr byl řádně vydán v roce 2010 a opakovaně prodlužován, naposledy v roce 2013 s platností do konce roku 2015, z čehož musel být záměr investora zřejmý. Generální ředitel Orco Property Group Jiří Dedera uvedl, že demolice je v souladu s dlouhodobou strategií i řádně projednaným a schváleným záměrem. Starosta pohrozil, že nyní městská část bude vůči investorovi méně vstřícná, protože celé území je ve stavební uzávěře.[4] Podobně se vyjádřil i náměstek pražské primátorky Matěj Stropnický:. „Jestli si developer CPI, vlastník areálu, myslí, že nejlepší příspěvek do jednání s městem, jak z území Bubnů odstranit stavební uzávěru a umožnit jeho zástavbu, je zbourat cenné drážní dílny, je třeba říci, že tomu tak není. Naopak, tyto haly vytvářejí kouzlo místa a měly by se stát součástí budoucí zástavby“.[5] Starosta Jan Čižinský řekl, že firma CPI postupuje s neúctou k technickému historickému dědictví, a demolici přirovnal k bourání zimního stadionu na Štvanici.[6] Starosta Jan Čižinský i primátorka Prahy Adriana Krnáčová se spolu s ministrem financí a stranickým šéfem primátorky Andrejem Babišem i po zahájení demolice ještě pokoušeli vyjednat zachování alespoň části budov.[3]

Investor demolici dlouho z finančních důvodů odkládal, změna nastala s tím, když jej majektově ovládl podnikatel Radovan Vítek.[5]

Demolice areálu dílen začala 7. září 2015 a demoliční práce mají trvat tři měsíce.[3] Mluvčí investora Jan Burian uvedl, že se památková ochrana týká pouze vnitřních sloupů, které firma zachová a předá památkářům tak, jak se s nimi před lety dohodla. Samotné budovy byly podle něj v natolik katastrofálním stavu, že by nebylo reálné je zachránit. Generální ředitel Orco Property Group Jiří Dedera však v době zahájení demolice tvrdil, že duch místa v této lokalitě nezanikne, protože významné architektonické prvky industriální výstavby budou zachovány a zakomponovány v budoucí podobě projektu.[3]

Památník ticha[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Brána nenávratna.
Brána nenávratna
(Aleš Veselý, 2015)
nádraží Praha-Bubny

Dne 9. března 2015 byla na nádraží Praha - Bubny slavnostně odhalena rozměrná plastika s názvem „Brána nenávratna“ od sochaře Aleše Veselého v podobě dvacetimetrové koleje zdvižené k nebi (symbolizuje Jákobův žebřík). Datum odhalení této instalace je i připomínkou na noc z 8. na 9. března 1944, kdy bylo zavražděno téměř 4000 vězňů takzvaného terezínského rodinného tábora v Osvětimi. Obří artefakt stojí na místě židovských transportů jako brána na cestě, kterou procházely válečné transporty k deportačním vlakům. Socha nese poselství, že nádraží, poznamenané tragickými osudy pražských Židů (odtud bylo deportováno v letech 1941 až 1945 na 50 tisíc židovských občanů Prahy do Terezína a jiných koncentračních táborů), je připraveno k plánované přestavbě na Památník ticha jako připomínku obětí holokaustu. [7] [8]

Projekt na přestavbu nádraží na Památník ticha jako vzpomínkové centrum holokaustu a moderní historie obecně získal stavební povolení i výjimku ze stavební uzávěry. Společnost "Památník Šoa" uzavřela s Českými drahami smlouvu na padesátiletý pronájem nádražní budovy. Autorkou projektu přestavby nádraží je Šárka Malá z ateliéru Romana Kouckého. Předběžný termín otevření památníku je stanoven na podzim roku 2016 u příležitosti 75. výročí zahájení židovských transportů z Bubnů.[7][8]

Praha-Holešovice zastávka[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Praha-Holešovice zastávka.

Železniční zastávka Praha-Holešovice leží 500 metrů severně od budovy bubenského nádraží na jeho zhlaví. Byla zřízena v roce 1890 a zastavují v ní osobní vlaky větve děčínské trati vedoucí z Masarykova nádraží, které nádražím Praha-Bubny projíždějí. Důvodem je lepší dostupnost návazné dopravy a bezpečnost cestujících, protože na nádraží v Bubnech se kolejiště děčínské trati nachází až za kolejištěm trati do Kladna, které by bylo nutné přecházet.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d Jiří Peňás: Depo v Bubnech? To byl unikát. Praha přišla o unikátní industriální památku, Lidovky.cz, 18. 9. 2015
  2. Správa železniční dopravní cesty. Drážní pozemky v Praze Bubny prodány [online]. Praha: Správa železniční dopravní cesty, 14. července 2006, [cit. 2009-06-04]. Dostupné online. (čeština) 
  3. a b c d Začíná demolice nádraží Bubny. Barbarství, bouří se Praha 7, Aktuálně.cz, 7. 9. 2015, ČTK
  4. Bagry rozkousávají Bubny. Podívejte se, jak vypadaly během provozu, Lidovky.cz, 9. 9. 2015
  5. a b Demolice na nádraží Praha-Bubny – radnice Prahy 7 mluví o barbarství, ČT24, 7. 9. 2015
  6. [1]
  7. a b Socha Aleše Veselého avizuje vznikající Památník ticha na nádraží Bubny [online]. ČTK, 2015-03-09, [cit. 2015-03-09]. Dostupné online.  
  8. a b ŠAF. Jákobův žebřík byl vztyčen. Na Památník ticha už teď chybí jen peníze [online]. iDnes.cz, 2015-03-09, [cit. 2015-03-10]. Dostupné online.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]