Městská jatka (Kraslice)
| Městská jatka v Kraslicích | |
|---|---|
.jpg) Pohled od severu | |
| Základní informace | |
| Sloh | secese |
| Architekt | Anton Möller |
| Výstavba | 1903–1904 |
| Stavebník | Město Kraslice |
| Současný majitel | soukromý vlastník |
| Poloha | |
| Adresa | U elektrárny 1928, 636, Kraslice,  Česko |
| Ulice | U elektrárny |
| Souřadnice | 50°19′5,97″ s. š., 12°31′3,83″ v. d. |
  Městská jatka v Kraslicích | |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 100974 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Městská jatka je památkově chráněný areál v Kraslicích v okrese Sokolov, vybudovaný na počátku 20. století k porážce hospodářských zvířat. Soubor secesních staveb se nachází nad pravým břehem říčky Svatavy u jižního okraje města v ulici U elektrárny. V interiéru se nachází expozice zrekonstruovaného strojního zařízení jatek.[1]
S výjimkou objektu trafostanice, postavené na místě bývalé elektrárny, je areál od roku 2004 chráněn jako kulturní památka.[2]
Historie[editovat | editovat zdroj]
Na místě vyhořelé prádelny Heinricha Pilze byly v těsné blízkosti železniční trati vybudovány jatky společně s městskou elektrárnou. Architektem byl varnsdorfský architekt Anton Möller, který se specializoval na obdobné objekty. Literatura uvádí, že inspiraci hledal v maurské nebo balkánské architektuře.[3] Postupně jich vyprojektoval až 24 na celém území tehdejšího Rakouska-Uherska, jatka v Kraslicích jsou mezi nimi považována za nejzachovalejší.[4]
Budovy postavil místní stavitel Anton Gerstner, strojní zařízení dodala pražská Rustonka. Do areálu vedla kolej z tehdejšího dolního nádraží (nyní vlaková zastávka Kraslice předměstí), aby vagony s dobytkem mohly zajíždět do jatek. Ve 30. letech 20. století proběhla modernizace, technologii pro chladírnu dodala První brněnská strojírna, manipulační zařízení jatek vyrobily plzeňské Škodovy závody.[5]
Až do roku 1990 sloužil areál svému účelu. Od roku 2002 jsou budovy v soukromém vlastnictví, využívané jako obchod se stavebninami a stylová restaurace.[1][6]
Stavební podoba a technologické vybavení[editovat | editovat zdroj]
.jpg)
Areál sestává z hlavní budovy čp. 1928, pomocné provozní haly, objektu se sociálním zařízením a obytné budovy čp. 636. Obytná budova je zděný dvoupodlažní objekt s dochovaným architektonickým členěním fasád s keramickými tvarovkami. Centrální výrobní objekt tvoří přízemní zděná budova s polopatrem. Jedná se o osově symetrickou dvojici porážkových hal. Severní hala byla určena pro vepřový dobytek, jižní pro dobytek hovězí. Haly jsou propojeny manipulačním traktem předchladírny a při východní straně spojeny se střední, patrovou budovou chladírny. Severní a jižní část je doplněna dvěma budovami stájí. Na příčné ose stojí při západní straně chladírny 25 metrů vysoká kónická dvoupatrová věž završená jehlancovou střechou s makovicí. V jejím přízemí se nachází strojovna a kotelna s výparníky, v patře nádrže na horkou a studenou vodu. K věži po obou stranách přiléhají místnosti dršťkáren.[5][3][7]
V areálu bývalých jatek se dochovala značná část původních technologických zařízení. Ve výparníkové věži se dochoval chladicí systém s ležatým jednoválcovým kompresorem, původně poháněným velkým parním strojem. Ten byl později nahrazen elektromotorem firmy Siemens. Výrobník ledu sloužil nejen pro jatka k chlazení masa, ale zásobovaly se jím i okolní hospody. K odvádění ohřátého vzduchu z výměníku sloužil radiální ventilátor s jedním oběžným kolem. Rovněž se dochoval výměník s hadem kovových trubek, visutá kolejová dráha pro přepravu z porážkových hal a zdvihací zařízení k manipulaci s břemeny na kolejovou dráhu.[8]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b Poznej Sokolovsko [online]. poznejsokolovsko.cz [cit. 2019-03-01]. Dostupné online.
- ↑ Městská jatka [online]. Národní památkový ústav [cit. 2019-03-01]. Dostupné online.
- ↑ a b PROKOP, Vladimír; SMOLA, Lukáš. Sokolovsko: umění, památky a umělci do roku 1945. 1. vyd. Svazek 1. Sokolov: AZUS Březová, 2014. 2 svazky (878 s.). ISBN 978-80-905485-2-7, ISBN 978-80-904960-7-1. S. 365.
- ↑ ZENKL, Lumír. Anton Möller, projektant kostela sv. Jana Nepomuckého v Českých Budějovicích. Mandava. Ročenka Klubu přátel muzea Varnsdorf 2018-2019. Listopad 2019, s. 120–130.
- ↑ a b BERAN, Lukáš, et al. Industriální topografie, průmyslová architektura a technické stavby, Karlovarský kraj. Příprava vydání Dvořáková Dita. Praha: ČVUT, Výzkumné centrum průmyslového dědictví Fakulty architektury, 2011. ISBN 978-80-01-04919-8. S. 88–89.
- ↑ Městská jatka v Kraslicích [online]. Živý kraj [cit. 2019-03-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-03-06.
- ↑ Městská jatka [online]. Národní památkový ústav [cit. 2019-03-01]. Dostupné online.
- ↑ Soupis vnitřního vybavení městských jatek [online]. Národní památkový ústav [cit. 2019-03-01]. S. 4. Dostupné online.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Městská jatka na Wikimedia Commons - Městská jatka na oficiálních stránkách Města Kraslice
- DROZDÍK, Jiří. Jatka v Kraslicích. Deník.cz [online]. 2012-07-28. Dostupné online.
