Mykola Jarošenko

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Mykola Jarošenko
Narození1.jul. / 13. prosince 1846greg.
Poltava
Úmrtí26. červnajul. / 8. července 1898greg. (ve věku 51 let)
Kislovodsk
Příčina úmrtíinfarkt myokardu
Místo pohřbeníKislovodsk
Alma materPetrovský poltavský kadetní sbor
Povolánímalíř a voják
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mykola Oleksandrovič Jarošenko (ukrajinsky Микола Олександрович Ярошенко, rusky Николай Александрович Ярошенко; Nikolaj Alexandrovič Jarošenko 13. prosince 1846 Poltava7. července 1898 Kislovodsk) byl ukrajinský malíř. Byl představitelem realismu, patřil k Peredvižnikům a proslavil se zejména svými portréty a žánrovými obrazy.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se ve městě Poltava, tehdy náležející Ruskému impériu (nyní Ukrajina). Jeho otec byl důstojník carské armády. I Mykola si nejprve vybral vojenskou kariéru a studoval proto na kadetské akademii v Poltavě a později na Michailovské vojenské dělostřelecké akademii v Petrohradu. Souběžně ale studoval též umění na Kramského škole kreslení a na petrohradské císařské akademii umění (1867–1874).[1] V roce 1876 se stal předním členem skupiny ruských malířů zvaných Peredvižnici. Za svou integritu a dodržování zásad tvorby si vysloužil přezdívku „svědomí peredvižniků“. Do civilu odešel v roce 1892 jako generálmajor. Pozdější roky strávil v Kislovodsku v kavkazských horách, kam se přestěhoval v naději, že čistý vzduch mu pomůže v boji s tuberkulózou. Na ni v Kislovodsku nakonec i zemřel a byl tam pohřben. V souladu s vůlí jeho ženy, Marie Pavlovny, byla sbírka jeho obrazů odkázána městské poltavské galerii umění v roce 1917. Skládala se z více než 100 obrazů a 23 skicářů a také mnoha děl jiných Peredvižniků. Tvoří základ dnešního Poltavského muzea umění.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nikolai Yaroshenko na anglické Wikipedii.

  1. Yaroshenko, Mykola. www.encyclopediaofukraine.com [online]. [cit. 2021-01-09]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]