Munsif Marzúkí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Munsif Marzúkí
Moncef Marzouki2.jpg

Prezident Tuniska
Ve funkci:
13. prosinec 2011 – 31. prosince 2014
Předchůdce Fuád Mebazá (prozatímní)
Nástupce Al-Bádží Qáid as-Sabsí
Stranická příslušnost
Členství Congress for the Republic

Narození 7. července 1945 (74 let)
Grombalia
Choť Beatrix Rhein
Příbuzní Mohamed Ali Bedoui (sourozenec)
Lotfi Bel Hadj (synovec)
Alma mater Univerzita ve Štrasburku
Profese politik, lékař, ochránce lidských práv, spisovatel a vysokoškolský učitel
Ocenění Chatham House Prize (2012)
Webová stránka www.moncefmarzouki.com
Commons Kategorie Moncef Marzouki
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Munsif Marzúkí (arabsky: Muhammad al-Munṣif al-Marzūqī, narozen 7. července 1945) je tuniský politik, který byl prezidentem Tuniska od roku 2011[1][2][3] do roku 2014. Během svého života byl lékař a politik

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Narodil se ve městě Grombalia v Tunisku jako syn kádího. Jeho otec byl zastáncem Salaha Ben Youssefa (soupeře Bourguiba).[4]

Prezident Tuniska[editovat | editovat zdroj]

Prezidentem Tuniské republiky se stal 13. prosince 2011. V březnu roku 2014 zrušil výjimečný stav, který tu platil od vypuknutí revoluce v roce 2011. V srpnu roku 2014 se vzdal dvou třetin svého prezidentského platu, prý, aby byl vzorem pro stát v nepříznivé ekonomické době.

V prezidentských volbách v roce 2014 ho porazil Al-Bádží Qáid as-Sabsí a nahradil ho v úřadě dne 31. prosince 2014[5]

Osobní život[editovat | editovat zdroj]

Z prvního manželství má Munsif Marzúkí dvě dcery: Myriam a Nadiu. V prosinci 2011 si vzal Beatrix Rheinovou, francouzskou lékařku.[6]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Moncef Marzouki na anglické Wikipedii.

  1. Veteran human rights activist chosen as Tunisia's new interim president. The Telegraph. 15 November 2011. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Tunisian activist to serve as interim president. [s.l.]: CBC News, 12 December 2011. Dostupné online. (anglicky) 
  3. JACOBS, Donna. Tunisia’s bold gamble on democracy: ‘One day or another, we will win’. Diplomat & International Canada. 5 April 2013. Dostupné online. (anglicky) 
  4. Coll, Steve.
  5. "Tunisian secular leader Essebsi sworn in as new president", Reuters, 31 December 2014.
  6. KHADHRAOUI, Malek. La nouvelle “Première dame” de Tunisie : Pourquoi tant de mystère?. Nawaat. 03 Apr 2013. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]