Mumio

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search

Mumio nebo mumijo (lidově též horská pryskyřice, slzy skal, slzy hor apod., rusky мумиё, anglicky shilajit nebo silajit) je hutná, lepkavá hmota připomínající dehet s rozsahem barvy od bílé po tmavě hnědou (druhá varianta je nejrozšířenější). Získává se v horských jeskyních ve střední Asii, (Kavkaz, Altaj, Tibetské pohoří). V současné době je za nejlepší a nejkvalitnějsí považováno mumio pocházející z Kyrgyzstánu,[zdroj?] kde jej ručně těží speciálně vyškolení sběrači.

Mumio je přírodní směs organických i neorganických prvků snadno rozpustná ve vodě, které se sbírá ve skalních trhlinách, dutinách, výklencích v podobě amorfních vrstev, slupek, výrůstcích černé, tmavohnědé či hnědé hmoty podobné pryskyřici s občasnou příměsí písku, či štěrku.

Původ[editovat | editovat zdroj]

Dodnes není zcela věrohodně prokázáno, zda původ této látky je živočišný či geologický neboť obsahuje mnoho stop vitamínů a aminokyselin. V mumiu podobné substanci z Antarktidy byl objeven obsah derivátů glycerolu a věřilo se, že má rovněž léčebné vlastnosti.[1] Český klub skeptiků Sisyfos uvádí, že podle dnešního názoru jsou mumio organické pozůstatky fauny a flóry, které se vzájemně v průběhu tisíciletého přirozeného procesu promísily a spojily s anorganickými skalními minerály a podle jiných autorů jde o mineralizované exkrementy horských hlodavců.[2]

Popis vlastností[editovat | editovat zdroj]

Hmota je zmiňována ve spisech Aristotela a Avicenny (Abú Alí ibn Síná)[2] jako prostředek antiseptický s celkově povzbuzujícími vlastnostmi užívaný na Kavkaze.

Mumio očištěné od příměsí a extrahované má podobu tmavě hnědě zabarvené homogenní hmoty, elastické konsistence, s lesklým povrchem, s osobitým aromatickým pachem a nahořklou chutí. Specifická hmotnost 2 — 2,5, teplota tání 80°С, рН - 0,5% roztoku = 6,7 — 7, při skladování se zvyšuje na 7,5. Při uskladnění mumio postupně tvrdne v důsledku ztráty vlhkosti. Je snadno rozpustné ve vodě (1/8), málo rozpustné v 95% lihu (1/4500) a éteru (1/10000). Surové mumio musí být vyčištěno a až poté je připraveno k dalšímu použití. Postup čištění mumia je rozhodující procedurou v procesu získávání čistého mumia. Až ve fázi čištění získává mumio svou terapeutickou hodnotu.[zdroj?] Patentovaná metoda úpravy mumia dle N. M. Lavrenjuka, podle které se k čištění nepoužívají žádná organická rozpouštědla a pracuje se pouze s čistou pramenitou vodou, zaručuje trvale nejlepší a nejkvalitnější výrobu mumia.[zdroj?] Vodní roztok je čirý, temného zbavení. Mumio je tvořeno jak organickými tak neorganickými prvky a obsahuje okolo 30 makro a mikroelementů, kolem 10 různých oxidů kovů, silikátové skupiny dioxidů křemíku, anhydridy fosforu, různé organické látky a kyseliny.

Složení[editovat | editovat zdroj]

Mumio se řadí do skupiny adaptogenů, je přírodní směsí 17 aminokyselin, vitaminů ze skupiny B (B2, B6, B12), provitaminu D, organických kyselin z fosfolizované vegetace ( kyselina benzoová, kyselina hippurová, mastné kyseliny, ichthyol, triterpeny, dibenzo-α-pyrony, huminové kyseliny, fulvokyseliny). Obsahuje makroprvky (vápník, fosfor, sodík, hořčík, draslík), stopové prvky (železo, měď, kobalt, mangan, selen, zinek, molybden, aj.) Aminokyseliny obsažené ve 100% očištěném mumiu: Alfa-alanin, Arginin, Asparagin, Cystin, Fenylalanin, Glutamin, Glycin, Histidin, Isoleucin, Leucin, Lysin, Methionin, Prolin, Serin, Threonin, Tyrosin, Valin.{{zdroj}}

Léčivých vlastností mumia si poprvé všimli lovci, když zraněná zvěř vyhledávala a olizovala přírodní sedimenty mumia v horách a velice rychle se uzdravovala. Mnoho výzkumů mumia bylo provedeno v bývalém SSSR, včetně rozsáhlých klinických experimentů. Většina spolehlivých informací o mumiu pochází z ruských zdrojů.[zdroj?]

V Ajurvédské medicíně je mumio známé také jako šiladžit: „Významnou rasajánou je šiladžit. (…) je-li přípravek užíván pravidelně, pak má posilující a omlazující účinek, ovšem také upevňuje zdraví a léčí...“[zdroj?]

Výzkum provedený ve Vernadském institutu molekulární chemie v Moskvě stanovil obecný vzorec základu mumia jako Ca Si [ (K,Na) C4 H10 CH20 ]. (Chemické vyjádření neorganické složky mumia je: CaSi(K,Na)5C25H5O26 s organickou С6Н6О3).[zdroj?]

Hojivé a povzbuzující vlastnosti mumia se cení již mnoho staletí v zemích Středního východu a Indii.[zdroj?] Odedávna je mumio široce využíváno při léčení mnoha nemocí a zranění, а taktéž při povzbuzení sexuálních funkcí – léčení mužské i ženské neplodnosti, zvýšení potence.[zdroj?]

Kritika[editovat | editovat zdroj]

Český klub skeptiků Sisyfos uvádí, že „jako většina podobných ‚přírodních preparátů‘, které jsou dnes dováženy do ČR s bombastickou reklamou, nejsou preparáty z mumia považovány za lék, ale za potravinový doplněk. Údaje o jejich léčivých vlastnostech jsou nevěrohodné, protože neexistují klinické studie, které by takové účinky prokazovaly, nehledě k tomu, že složení mumia není standardní a že extrakt z něho je vzhledem k vzácnosti mumia vysoce ředěný.“[2]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Cristian Rätsch, Claudia Müller-Ebeling: Lexikon der Liebesmittel. - Aarau: AT Verlag, 2003. ISBN 3-85502-772-2
  • MUMIO (Windmann, Wolfgang., MUMIO-tradiční přírodní léčivo, Nakladatelství Fontána, Olomouc:2006. ISBN 80-7336-302-X

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.ncbi.nlm.nih.gov/sites/entrez?Db=pubmed&Cmd=ShowDetailView&TermToSearch=18996940&log$=activity Mumijo Traditional Medicine: Fossil Deposits from Antarctica (PubMed)
  2. a b c HEŘT, Jiří. Stručný výkladový slovník českých skeptiků [online]. Český klub skeptiků Sisyfos, 2007-09-06 [cit. 2012-03-23]. Heslo Mumio. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]