Muhamed Hifzi Muftić
| Muhamed Hifzi Muftić | |
|---|---|
| Narození | 1872 Banja Luka |
| Úmrtí | 1920 (ve věku 47–48 let) Sarajevo |
| Povolání | duchovní |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Muhamed Hifzi-efendija (event. jen Hifzi) Muftić (28. ledna 1872 Banja Luka, osmanská říše – 13. května 1920 Sarajevo, Království Srbů, Chorvatů a Slovinců) byl bosenskohercegovský islámský duchovní a soudce bosňáckého původu.
Životopis[editovat | editovat zdroj]
Jeho otec Ragib-efendija pocházel z městečka Žepče a jakožto šarí‘atský soudce působil na více místech v Bosně a Hercegovině. Hifzi se proto narodil v Banja Luce, ale mekteb a obecnou školu navštěvoval v Bosenském Petrovci a Gazi Husrev-begovu medresu v Sarajevu (absolvoval 14. 8. 1891). V bosenskohercegovské metropoli se posléze zapsal na Šarí‘atskou soudní školu (promoval 22. 7. 1896). Od listopadu 1896 pracoval jako justiční čekatel u šarí‘atského soudu v Gračanici, o rok později již v Sarajevu. Dne 2. července 1898 vykonal odbornou justiční zkoušku před Rijasetem Islámského společenství v Bosně a Hercegovině, načež získal místo šarí‘atského soudce v Banja Luce a poté Bosenské Krupě. Od července 1901 úřadoval ve Fojnici[1] a nato od srpna 1910 v Bosenském Novém[2]. V květnu 1914[3] byl zvolen členem ulema-medžlisu, nejvyšší rady duchovních Islámského společenství v Bosně a Hercegovině. Na tuto funkci formálně nastoupil v srpnu téhož roku.[4]
Zemřel 13. května 1920 v Sarajevu a již následujícího dne byl pohřben na sarajevském hřbitově Grličića brdo.[5]
Často bývá zaměňován s učitelem Hifzi-efendijou Muftićem.
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Zvanično. Sarajevski list. 19. 7. 1901, roč. XXIV, čís. 85, s. 1.
- ↑ Zvanično. Sarajevski list. 23. 8. 1910, roč. XXXIII, čís. 200, s. 1.
- ↑ Zvanično. Sarajevski list. 24. 5. 1914, roč. XXXVII, čís. 114, s. 1.
- ↑ Hifzi ef. Muftić. Pravda. 25. 5. 1920, roč. II, čís. 55.
- ↑ BULJINA, Halid. Ispravke. Glasnik Vrhovnog islamskog starješinstva u SFRJ. Mart–april 1984, roč. XLVII, čís. 2, s. 254.