Mudroslovné knihy

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Jako mudroslovné knihy se označuje několik knih Starého zákona. Jsou to: Jób, Přísloví, Kazatel, Kniha Moudrosti, Sírachovec, Žalmy a Píseň Písní. První tři se nacházejí i židovském a protestantském kánonu, poslední dvě v kánonu katolickém a často v kánonech východních církví.

Mudroslovné knihy, často označované i jako naučné, poučné, sapienciální či sapienční (lat. sapientia znamená „moudrost“) představují prostřední část křesťanského starozákonního kánonu (mezi knihami dějepisnými a prorockými) a od ostatních knih Starého zákona se liší především tím, že obsahují nejméně odkazů na izraelskou tradici a jsou spíše obecného, „všelidského“ charakteru. Mají také mnoho paralel v dobové mimoizraelské literatuře.

Mudroslovné knihy Nového zákona[editovat | editovat zdroj]

Po vzoru starozákonního dělení knih na dějepisné, mudroslovné a prorocké se lze setkat i s obdobným dělením novozákonních knih. V tom případě se za počné knihy považují všechny listy (celkem 21), tedy všechny knihy s výjimkou evangelií, Skutků apoštolů (což jsou dějepisné knihy) a Zjevení sv. Jana (což je jediná novozákonní "prorocká" kniha).

Související články[editovat | editovat zdroj]