Muchova nadace

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Muchova nadace
Vznik1992
Typnevládní
Právní formaobecně prospěšná společnost
Účelochrana celistvosti a propagace uměleckého odkazu Alfonse Muchy
Působnostmezinárodní
Předseda správní radyJohn Mucha
Mateřská organizaceMucha Trust; Mucha Limited
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Alfons Mucha – Jaro (1896)
Alfons Mucha – Léto (1896)
Alfons Mucha – Podzim (1896)
Alfons Mucha – Zima (1896)

Muchova nadace (anglicky: Mucha Foundation) je nezávislá, obecně prospěšná společnost s mezinárodní působností založená v roce 1992.[1] Po smrti syna Alfonse Muchy – spisovatele Jiřího Muchy (1915–1991) byla Muchova nadace založena snachou Alfonse Muchy – Geraldine Thomson Muchovou (1917–2012) a vnukem Alfonse Muchy – Johnem Muchou (*1948).[2][3]

Více o Muchově nadaci[editovat | editovat zdroj]

Nadace působí ve prospěch Muchovy správní rady (Mucha Trust).[1] Tato správní rada vystupuje právně jako jediný majitel kolekce Muchovy rodiny, což je největší a nejobsáhlejší sbírka veškerých prací Alfonse Muchy na světě.[1] [p 1] [p 2] Předsedou správní rady (prezidentem) Muchovy nadace je John Mucha, syn Jiřího Muchy a vnuk Alfonse Muchy.[1][p 3]

Honorární patroni Muchovy nadace[editovat | editovat zdroj]

Muchova nadace má honorární [p 4] patrony, kterými jsou:[1]

Sbírka díla Alfonse Muchy a úkoly Muchovy nadace[editovat | editovat zdroj]

Sbírka díla Alfonse Muchy se skládá z litografických prací (hlavně plakátů a dekorativních panelů), olejomaleb, pastelů, kreseb, fotografií, nákresů, soch, knih a šperků, jakož i veškerého intelektuálního majetku souvisejícího se sbírkou.[1] Muchova nadace byla založena s cílem chránit umělecký odkaz[6] Alfonse Muchy, zachovat v celistvosti rodinnou sbírku Alfonse Muchy, zpřístupnit jeho díla veřejnosti[6] a propagovat po celém světě jeho práci především pořádáním výstav a osvětovou činností.[1][6] Dalším z úkolů Muchovy nadace je zajištění důstojného prostoru pro trvalé umístění a prezentaci Slovanské epopeje a to v Praze, aby tak bylo splněno přání jejího tvůrce – Alfonse Muchy.[6] Muchovu nadaci je možno kontaktovat prostřednictvím Muchova muzea v Praze.[1]

Výstavy[editovat | editovat zdroj]

Od vzniku Muchovy nadace do konce února roku 2020 zorganizovala tato instituce přes sto výstav po celém světě (a zároveň provozuje v Praze stálé Muchovo muzeum).[3] Část výstav je uvedena v následujícím chronologickém výčtu:[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Prvním, kdo po třicet let třídil tisíce Muchových spisů a prací a katalogizoval sbírku Muchových děl pro výstavy od Paříže přes Tokio po USA byl jeho syn – spisovatel Jiří Mucha.[4] Bylo to jeho zásluhou, že v 60. letech 20. století se ve světě oživilo polozapomenuté dílo jeho otce – Alfonse Muchy.[4]
  2. John Mucha postupně (od roku 1993) převáděl zděděnou sbírku s rodinným majetkem do vlastnictví Mucha Trustu v Lichtenštejnsku.[4] S propojením na komerční Mucha Limited krok za krokem nárokoval autorská práva u všech těch muzejních akvizic, jejichž vlastnictví nebylo jednoznačně právně prokazatelné.[4]
  3. John Mucha žije trvale se svojí manželkou Sarah a třemi dětmi v Londýně.[1]
  4. Honorární = čestný, bezplatný, neplacený.[5]
  5. HRH = His/Her Royal Highness; v češtině: jeho/její královská Výsost.
  6. HSH = His/Her Serene Highness; v češtině: jeho/její jasnost.
  7. Pod pojmem české malířství si mnoho japonců vybaví Alfonse Muchu, ale mnozí jej pokládají nikoliv za Čecha, ale za Francouze.[7] Secese jako výtvarný styl se mnohdy japonským uměním inspirovala a naopak: existuje několik japonských malířů, kteří styl Alfonse Muchy prokazatelně napodobovali.[7] Dokonce existuje celá generace japonských výtvarných umělců, kteří vytvářejí komiksový styl manga, pro něž byl Alfons Mucha velkou inspirací.[3]
  8. Velká sbírka Muchových děl vznikla soustředěným sběratelským úsilím majitele firmy na výrobu fototechniky Kimio Doi a to na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let dvacátého století.[7] Tehdy začal tento japonský podnikatel díla Alfonse Muchy nakupovat ve velkém, chtěl udělat radost své manželce a měl na to i dostatek finančních prostředků.[7] Při nákupech spolupracoval se synem Alfonse Muchy – spisovatelem Jiřím Muchou, se kterým jej pojilo po dlouhá léta velmi silné osobní přátelství.[7] V osmdesátých letech dvacátého století pak byla v Japonsku uspořádána první velká výstava prací Alfonse Muchy.[7] Majitel japonské sbírky Kimio Doi obdržel v roce 1988 od Československa ocenění nejen za šíření věhlasu jména Alfonse Muchy, ale také za dobrou kulturní spolupráci obou zemí.[4] Původní japonská sbírka Doi byla v průběhu doby rozšířena o odkaz švýcarského sběratele Wolfganga T. Svateka.[4] S jeho podporou japonští sběratelé uspořádali v roce 2009 samostatnou výstavu k 70. výročí úmrtí Alfonse Muchy.[4]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z aa HOLLÝ, Ladislav. Muchova nadace [online]. Viditelný Macek, 2004-10-12 [cit. 2020-04-14]. Dostupné online. 
  2. Mucha Foundation [online]. [cit. 2020-04-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b c WILKOVÁ, Scarlett. Dělám to dobře, dědečku?. Magazín Dnes + TV. 27. únor 2020, roč. XXVII, Týdenní barevná příloha MF DNES 9, s. 28, 29, 30, 31, 32. 
  4. a b c d e f g h i ČIHÁKOVÁ, Vlasta. Apoteóza lásky? A čí lásky? [online]. www lidovky cz, 2010-08-07 [cit. 2020-04-14]. (Vlasta Čiháková–Noshiro je historička umění). Dostupné online. 
  5. Slovník cizích slov (význam slova „honorární“)
  6. a b c d e Slovanská epopej; Muchova nadace [online]. 2010-08-07 [cit. 2020-04-14]. Dostupné online. 
  7. a b c d e f BÍLÁ, Martina. „Myslím, že hodně Japonců bude překvapeno,“ říká japanolog (Petr Holý) o (Slovanské) epopeji [online]. Český rozhlas, 2017-03-11 [cit. 2020-04-14]. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]