Mravenec černolesklý

Mravenec černolesklý
	Dělnice
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia);
Kmen	členovci (Arthropoda);
Podkmen	šestinozí (Hexapoda);
Třída	hmyz (Insecta);
Řád	blanokřídlí (Hymenoptera);
Čeleď	mravencovití (Formicidae);
Podčeleď	Formicinae;
Rod	Lasius (Lasius);
Binomické jméno
	Lasius fuliginosus; Latreille, 1798
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mravenec černolesklý (Lasius fuliginosus) je smolně černý a velice lesklý mravenec. Má velkou hlavu, která je vzadu hluboce vykrojena (hlava připomíná tvarem srdce). Charakteristicky zapáchá a je označován jako pěstitel hub, stavějící si kartonová hnízda.

Typy jedinců[editovat | editovat zdroj]

Dělnice[editovat | editovat zdroj]

Délka těla 4-5 mm. Jde o neplodné modifikace samičky bez křídel. Tvoří nejpočetnější kastu v mraveništi zajišťující chod celého mravenčího státu. Dělnice shánějí potravu, starají se o potomstvo a chrání hnízdo.

Samička (Královna)[editovat | editovat zdroj]

Pohlavní jedinec délky 5-7 mm s temenními očky. Je krátkodobě okřídlená, po páření si křídla ulomí, aby využila křídelní svalovinu pro získání energie na založení kolonie. Obvykle žije až 15 let. V ústní dutině má komůrku, v níž do nové kolonie odnáší zárodek houby, kterou tento druh pěstuje.

Samec[editovat | editovat zdroj]

Okřídlený pohlavní jedinec dorůstající délky 3,5-5 mm. Žije velice krátkou dobu, po páření („svatebním letu“) umírá.

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Hojně žijící denní druh vyhledávající suchá místa – nejčastěji v listnatých a smíšených lesích, parcích, sadech hlavně v nížinách, ale stoupá i do hor. Rozšířen v celé Evropě, dále v oblasti Kavkazu, Sibiře, Číny, Japonska a části Indie.

Hnízdo (Mraveniště)[editovat | editovat zdroj]

Nejčastěji v dutinách živých stromů vrb, topolů a dubů. Jako jediný druh v Česku si staví podzemní kartonová hnízda (z dřevobetonu, směs hrubé dřevnaté drtě, hlíny slepená medovicí a sekrety vyloučenými z mandibulární žlázy). Zavěšená podzemní hnízda z dřevobetonu dosahují až délky 2 m; pro tento způsob života jsou mravenci černolesklí někdy označováni jako poddruh Dendrolasius (dendron = strom).

Vstup do hnízda v dutině stromu

Založení kolonie a způsob života[editovat | editovat zdroj]

V březnu královny kladou vajíčka, ze kterých se vylíhnou díky speciální potravě pohlavní jedinci (samci a samice). Krátce po vylíhnutí nastává doba páření (červen až červenec), tyto roje jsou značně početné. Při kopulaci samička získává od více samců sperma, které uschovává v semenné schránce a dle potřeby klade oplodněná nebo neoplodněná vajíčka po celý svůj život. Z neoplozených vajíček se líhnou dělnice nebo samičky a z oplozených vajíček samci. Velká část pohlavních jedinců se při „svatebním letu“ stává kořistí ptáků a dalších predátorů. Oplodněná královna shodí křídla a snaží se založit novou kolonii. Mravenec černolesklý vytváří monogynní (jedna královna), občas oligogynní společenství (malý počet královen). Samička tohoto druhu zakládá násilně hnízda podobně jako Formica rufa u druhů Lasius umbratus nebo Lasius mixtus, kdy vnikne do hnízda, usmrtí královnu a nastoupí na její místo. Kolonie těchto mravenců se dožívá i dvaceti let.

Potrava[editovat | editovat zdroj]

Všežravý druh, lovící hmyz, část potravy tvoří výměšky ze žláz mšic a červců, takzvané medovice. Staví dokonce povrchové hliněné tunely (hlavně na dubech), chránící mšice před hmyzem a nepohodou. Zvláštností tohoto druhu je konzumace a pěstování hnědě sametové houby Septosporium myrmecophilum, která je vyživována medovicí. Na rozdíl od známého mravence zahrádkáře Atta slouží pěstování této houby pouze jako doplněk stravy.

Symbiotické vztahy mravenců[editovat | editovat zdroj]

Mravenec černolesklý vyhledává, stará se, chrání a rozšiřuje mšice; dokonce pro ně staví "pavilonky", přenášejí je na nová místa a v zimě je chrání hluboko v mraveništi. Na oplátku mšice poskytují mravencům velice výživnou medovici, slouží jim stejně jako dojné krávy lidem.

Zvláštnosti[editovat | editovat zdroj]

Sousední hnízda jsou mezi sebou spojena velice dobře udržovanými cestami, ze kterých mravenci odstraňují kamínky, větvičky a jiné překážky. Tyto cesty dosahují délky desítek metrů. Po čase se cesty zpřetrhají a jednotlivá hnízda se osamostatní. Mravenec černolesklý dovede vydávat zvuky (stridulovat), třením ostře rýhované destičky umístěné na spodní straně třetího článku zadečku. Vzniká tedy jemný vrzavý zvuk neslyšitelný pro lidské ucho.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

SADIL, Josef. Naši mravenci. Praha: Orbis, 1955. S. 224.
HÖLLDOBLER, Bert; WILSON, Edward O. Cesta k mravencům. Praha: Academia, 1997. ISBN 80-200-0612-5. S. 198.
OBENBERGER, Jan. Ze života mravenců. Praha: Vyšehrad, 1949. S. 221.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Obrázky, zvuky či videa k tématu mravenec černolesklý na Wikimedia Commons
Databáze mravenců ANTWEB - Lasius fuliginosus