Motolice žlučová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxMotolice žlučová
alternativní popis obrázku chybí
Dospělá motolice Clonorchis sinensis
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen ploštěnci (Platyhelminthes)
Podkmen Neodermata
Třída motolice (Trematoda)
Řád Opisthorchiida
Čeleď Opisthorchiidae
Rod Clonorchis
Binomické jméno
Clonorchis sinensis
Loos, 1907
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Motolice žlučová (Clonorchis sinensis Loos, 1907) je trojhostitelská motolice parazitující v játrech člověka, prasete, šelem a potkanů. Je endemická na Dálném východě, kde infikuje odhadem 7 miliónů osob[1], v riziku je 260 miliónů lidí[2]. Onemocnění způsobené touto motolicí se nazývá klonorchióza. Infekce touto motolicí má prokazatelný karcinogenní účinek na epitel žlučovodů a může vést ke vzniku nádorů žlučovodů (cholangiokarcinom).[3] Proto byl druh v roce 2009 přiřazen k seznamu karcinogenů biologické povahy první kategorie.[4]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Dospělec motolice žlučové

Dospělá motolice má ploché, průsvitné, narůžovělé tělo a je dlouhá 10-25 mm. Přední konec je ostrý, zadní širší a zakulacený, ústní přísavka je větší než břišní. Je to hermafrodit, uvnitř těla se nacházejí laločnatá varlata (v zadní části) i vaječník (ve středu těla). Žije ve žlučovodech, vzácně i ve žlučníku nebo v pankreatických vývodech, zde se živí sekrety sliznice a může se dožít 15-20 let[5].

Vývojový cyklus[editovat | editovat zdroj]

Jediná motolice může denně vyprodukovat až 4000 vajíček, které jsou společně se žlučí vyloučena do střeva a odcházejí společně s výkaly do vnějšího prostředí. Tam jsou pozřena prvním mezihostitelem, kterým je vodní plž, především druh Parafossarulus manchouricus, který je v Číně, Japonsku a Koreji hojný a vnímavý k nákaze. Dále se jako mezihostitel uplatňuje bahnivka Bithynia fuchsiana, a někteří plži z čeledi piskořkovití Thiaridae.[zdroj?]

Ve střevě plže se z vajíčka uvolňuje obrvená larva, miracidium, které aktivně pronikají do tkání plže a už po čtyřech hodinách se mění na sporocystu, která dozrává v periintestinálních lymfatických sinusech, nepohlavně se množí a následně uvolňuje redie, které dozrávají v hepatopankreatu plže. Každá redie dává vzniknout 6-9 cerkariím, které dozrávají v trávicím traktu a uvolňují se do vnějšího prostředí. Denně se může z jediného plže vyloučit až 800 cerkarií.

Vývojový cyklus Clonorchis sinensis

Cerkarie motolice žlučové mají oválné tělo o velikosti 250-275 x 60-90 μm a jsou kryté řadami pravidelně uspořádaných trnů. Ocásek je dlouhý 650-750 μm. Volně se pohybují ve vodě a vyhledávají dalšího mezihostitele, sladkovodní rybu. Nenaleznou-li hostitele do 48 hodin, hynou.

Druhým mezihostitelem jsou hlavně kaprovité ryby, nákaza se však vyskytuje u 113 druhů ryb ze 13 čeledí.[6]. V Číně je mezihostitelem motolice na 70 druhů ryb, především velké a ekonomicky významné druhy, jako je amur bílý, amur černý, tolstolobik bílý, hrouzek, kapr, jelec amurský a mnoho dalších. Vysoce vnímavá je střevlička východní (Pseudorasbora parva). Cerkarie při průniku do ryby ztrácí ocásek a po 23-25 dnech se přemění v metacerkariovou cystu, která je uložena nejčastěji ve svalovině a podkožním vazivu ryby. Metacerkarie nesnášejí vyschnutí a při teplotě 65 °C odumírají za 3 minuty, při teplotě 3-6 °C ale přežívají až 40 dní.[6].

Definitivní hostitel se nakazí pozřením tepelně neupraveného rybího masa. Vysoká infikovanost lidí v některých oblastech souvisí s konzumací řízků ze syrových ryb namáčených do octa, pepřové či sójové omáčky, společně s chovem ryb a pěstování vodní zeleniny hnojené lidskými či prasečími výkaly. Dalšími definitivními hostiteli se stávají psi, kočky, lasice, jezevci, prasata a potkani.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. VAN VOORHIS, Wesley C.; WELLER, Peter F,. Helminthic Infections: Trematode Infections. [Medicine Online]. 2000. Dostupné online.  
  2. JÍRA, Jindřich. Lékařská helmintologie. Praha : Galén, 1998. ISBN 80-85824-82-5. Kapitola Klonorchióza, s. 123.  
  3. HONG, ST.; FANG, Y.. Clonorchis sinensis and clonorchiasis, an update.. Parasitol Int. Mar 2012, roč. 61, čís. 1, s. 17-24. DOI:10.1016/j.parint.2011.06.007. PMID 21741496.  
  4. BOUVARD, V.; BAAN, R.; STRAIF, K., et al. A review of human carcinogens--Part B: biological agents.. Lancet Oncol. duben 2009, roč. 10, čís. 4, s. 321-2. PMID 19350698.  
  5. JÍRA, Jindřich. Lékařská helmintologie. Praha : Galén, 1998. ISBN 80-85824-82-5. Kapitola Klonorchióza, s. 120.  
  6. a b JÍRA, Jindřich. Lékařská helmintologie. Praha : Galén, 1998. ISBN 80-85824-82-5. Kapitola Klonorchióza, s. 121.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • JÍRA, Jindřich. Lékařská helmintologie 1. vyd. Praha: Nakladatelství Galén, 1998. 494 s. ISBN 80-85824-82-5
  • SOULSBY, E.J.L. Helminths, Anthropods and Protozoa of Domesticated Animals 7. vyd., Philadelphia: Lea and Febiger, 1982. 809 s. ISBN 0-7020-0820-6.