Moravští indiáni

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Moravští indiáni (orig. název Moravian tribes) byly kmeny původních amerických obyvatel, indiánů z východní části USA, Delavarové (známí pod názvem Lenapové), Mohawkové, Mohykáni, kteří byly evangelizováni Moravskými bratry, členy moravské církve. Jejich život byl přesunut do nových „křesťanských“ vesnic a byla také věnována určitá péče jejich zvykům a ochrana před masakry ze strany kolonistů smířením a kladeným důrazem na soužití a sblížení se obou etnik, indiánského a kolonistů. I přes snahy o smíření a toleranci byly jejich osady likvidovány. Moravští indiáni se později přesunuli do Kanady v roce 1791, i zde byli ale masakrováni a v roce 1812 nakonec zakotvili v Ontariu. Zde byl jejich počet v roce 1884 ještě 275, později vzrostl a v roce 1906, podle kanadské oficiální zprávy, dosahoval počtu 348 moravských indiánů. V roce 2011 žilo v rezervaci Moravia 47 555 registrovaných moravských indiánů.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Jednalo se především o kmeny Mohykánů a Delavarů, které civilizovali a evangelizovali příslušníci Moravské církve. Tu založili v Sasku protestanti z Moravy, kteří sem emigrovali v pobělohorském období, a pokračovali v tradici Jednoty bratrské, proto se nazývali bratři. Později rozšířili své působení ze Saska i do britských kolonií na americkém kontinentu, kde založili několik měst a škol. V rámci svého experimentu s křesťanstvím u amerických indiánů jim poskytovali diplomatickou ochranu a jistý právní servis.

Počátky[editovat | editovat zdroj]

Kolem roku 1740 započali svoji misii mezi původními obyvateli, domorodci, tzv. indiány. Jejich mise byla velmi úspěšná pro nenásilnou formu a indiáni různých kmenů se po přijetí křesťanství jednotně nazývali „moravští indiáni“. Jejich nepřátelé byli nejen bílí kolonisté z Evropy, kteří nelibě nesli snahy o emancipaci a zrovnoprávnění indiánů, ale také indiáni, kteří snahy misionářů odmítali.

New York[editovat | editovat zdroj]

První vesnicí, kde započali projadřovat moravští bratři svůj názor na indiánskou otázku byla osada Shekomeko ve státě New York. Jednalo se o kmen Mohykánů a nazývala se Mahican Indian village of Shekomeko in colonial New York. 27. října 1744 byli misionáři guvernérem upozorněni, aby „upustili od dalšího učení a opustili provincii“. Tak se stalo 15. prosince 1744, po procesu, kdy byli obviněni ze spolupráce s katolickými jezuity a Francií.

Pennsylvánie[editovat | editovat zdroj]

V letech 1746 působili bratři mezi indiánskými kmeny v Pensylvánii. I zde narazili na odpor kolonistů, kteří útočili na vesnice moravských indiánů. Působili v Bethleheme ve Friedenshutten. Založili v roce 1746 obec Gnadenhutten, dnes Lehighton v Pennsylvánii.

Ohio[editovat | editovat zdroj]

Roku 1773 se moravští indiáni kvůli problémům s kolonisty a vlivem revoluce stěhují na středozápad, do oblasti kolem řeky Muskingum ve státě Ohio. Zde byly založeny osady Gnadenhuetten, Salem a Schoenbrunn. Problém způsobilo i vyhlášení nezávislosti a celá válka za nezávislost kolonií nad britským impériem. Některé kmeny museli opustit východní území a byly přemístěny dál na západ (především moravští Lenapové (známí také jako Delavarové)).

Mezi moravskými indiány se ujal vedení duchovní David Zeisberger, který se stal jejich vůdcem. Zde byly ale problémy mezi kolonisty a indiány také enormní a napětí eskalovalo až do vypuknutí indiánské války v roce 1781.

Moravský masakr[editovat | editovat zdroj]

v roce 1782 se odehrál Masakr v Gnadenhüttenu ve státě Ohio, nazývaný také Moravský masakr. Vedoucí činitelé v moravské obci David Zeisberger a John Heckewelder byli zatčeni a vězněni v Detroitu. Poté obviněni z přípravy útoku na vojenskou pevnost Fort Pitt. V jejich nepřítomnosti se ráno 8. března 1782 odehrál tzv. Gnadenhuttenský či Moravský masakr. Bylo při něm zavražděno a skalpováno 28 mužů, 29 žen a 39 dětí během útoku, ve kterém se spojily kmeny nekřesťanských indiánů a britských dobrovolníků.[1] Masakr vedl britský podplukovník David Williamson. Vesnice byla vypálena a vypáleny byly i ostatní moravské vesnice, které byly opuštěny z důvodu zatčení jejich obyvatel. Dnes je zřízen na původním místě, kde stála obec, vzpomínkový „Gnadenhutten Historical Park“. Park leží nedaleko města Gnadenhutten ve státě Ohio. V parku se nalézá muzeum historických artefaktů, rekonstrukce jednoho domu (bednáře) a chata, je zde také pamatník obětem. Místo je uvedeno v National Register of Historic Places, což znamená něco jako vyhlášení kulturní památkou v ČR.

Odchod do Kanady[editovat | editovat zdroj]

Odehrál se v roce 1791 pod vedením Zeisbergera. Zde vznikla vesnice Fairfield (dnes Moraviantown) u řeky Retrenche. I zde byly problémy s kolonisty. Dnes se osada nazývá Moraviantown a leží v moravské rezervaci v regionu Chatham-Kent.

V roce 1812 se zde 5. října odehrála v rámci tzv. „Druhé války za nezávislost“ bitva mezi Brity a Američany „The Battle of the Thames“ či také „The Battle of Moraviantown“ tedy česky Bitva u Temže či u Moraviatownu. V ní se spojili domorodí indiáni s Brity proti americkým jednotkám. Americká armáda indiány rozdrtila. Vůdce indiánů Tecumseh byl zabit. Později vznikla v této lokalitě indiánská rezervace Moravská 47.

Moravská rezervace Moravian 47 v Ontariu[editovat | editovat zdroj]

Knihovna v rezervaci

Nachází se v oblasti Chatham–Kent v Kanadě a je rozdělena na několik nesouvislých oblastí a menších rezervací. Nejvíce moravských indiánů žije v rezervaci The Chippewas of the Thames reserve on the Thames River.

V současné době zde žije asi 32 rodin, tj. celkem 555 registrovaných stálých obyvatel. V dubnu roku 2004 to bylo 524 obyvatel a 163 žilo přímo v rezervaci. Roku 2011 to bylo 555 obyvatel a 145 přímo v rezervaci nazývané The Munsee-Delaware Nation No. 1 reserve.

Jedná se pravděpodobně o všechny současné žijící moravské indiány, oficiálně se nazývají jako Komunity Moravanů Temžského původního národa a Munzeové-Delavarové původního národa v jižním Ontariu: The communities of the Moravian of the Thames First Nation and the Munsee-Delaware First Nation in southern Ontario, kteří zůstali v historické oblasti.[2]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Oficiální stránky historického parku v angl. jazyce http://www.gnadenhuttenmassacre.com/
  2. Současný stav http://www.gnadenhuttenmassacre.com/index.php?option=com_content&view=article&id=52&Itemid=62

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]